Go to ...
RSS Feed

FEJETON

Jak to vidí Vidlák a jeho kámoši

Tak nám zase celosvětově stávkují studenti za klima. Aktivistka Gréta slíbila, že bude stávkovat celý týden po dobu, co tam v Ňů Jorku bude ta klimakonference. Dokonce se studenti rozšoupli a že prý by mohli stávkovat i dospělí, koneckonců ti za to přece můžou a také chtějí mít nějakou tu budoucnost. A já myslím, že je

Velbloudi mají přednost

Organizátorská ostuda Mezinárodní atletické federace Téměř deset dní jsme měli o televizní zábavu postaráno. Neviděli jsme televizní noviny a ostatní zpravodajství, hlavní pořady jsme si nahrávali abychom si je ani později nepustili, a naše pozornost se soustředila na přímé přenosy z atletického mistrovství světa v lehké atletice pořádaného v katarském Dauhá. Hodnocení akce se nyní

Co není špatné? Jak se nám vlastně žije …

Nejsme hrdý národ. Jenže jsme tu furt. Přišel Němec, pobyl a zase odešel a my jsme tady furt. Přišel mužik, pobyl, odešel a my jsme tady ještě furt. Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my tu budeme zase. Těžko nás porazit, když nebojujeme. A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy dýl jak čtyřista let,

Satira: Jak jsme za totáče trpěli!

Humor jsme tedy, jen co je pravda, neztratili! K smíchu to moc není, k pláči taky ne. Jen nám to všem připomene, že se od listopadu 1989 naše společnost vyvíjela jinak, než jsme si slibovali. Objevilo se nekonečné množství bezskurpulozních lidí, kteří odvrhli svoji minulost a oddali se plně moci peněz. Ty většina z nás

Pět dní opsaných z deníčku začínajícího nekuřáka

Drama se šťastným koncem Pondělí Tak je to tady. Přestávám kouřit. Mám ze sebe radost a jsem na sebe pyšný. Rozhodnutí přestat kouřit je devadesát procent úspěchu. Byl jsem silný kuřák, velmi silný. Teď jsem silný nekuřák. Je to jednoduché. Cítím, že to vydržím. Ráno jsem se vzbudil plný očekávání a naděje. Hned jsem si napsal

To, nač vzpomínala babička, nemělo s pohádkami nic společného

Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě. Najednou se vnuk zeptá babičky: „Babi, kolik vlastně ti je let?“ Babička se zamyslí, pak si přitáhne vnoučka k sobě a začne mu odpovídat: „No, než bych ti měla jen říct roky,raději se ti to pokusím vysvětlit. Tak poslouchej…”. Narodila jsem se před televizí, kopírkou,

Ivo Šmoldas málokdy zklame

Už delší dobu jsme v iReporteru neměli něco veselého, nějakou oddychovku od těch temných informací, kterými jsme denně zasypáváni ze všech stran. Dříve (před desítkami let) jsme si říkali, že ideologický tlak je tak hustý, že jsme se báli otevřít masovou konzervu nebo olejovky v obavě, aby na nás nevykoukl nějaký, v tom čase adrovovaný,

Pohádka o konci švédského hokeje

Alfred Hitchcock to měl jednoduché. Mohl si vymýšlet co hrdlo ráčilo, a čím strašidelnější příběh, tím úspěšnější film. Jedno z tajemství jeho úspěchu: divák viděl nebezpečí o chvilku dříve než hrdina. Třeba jenom o pouhých pár vteřin, ale na strach bylo zaděláno. V současném světě mnozí vidí nebezpečí předem také, ale buď se bojí, protože ještě

Jdou po mě, jdou

Kauza Puškinovy medaile od Putina pro Jaromíra Nohavicu, jak se zdá, rozdělila českou uměleckou scénu i občanskou veřejnost. Stojí za pozornost se podrobně seznámit s tím, jak se do hry vložili někteří aktéři: 1) Novopečený senátor Drahoš zahřmí do médií: “Putin se bojí nás! Zachraňme Ostravu včas!” a odstartuje tak uměleckou intifádu proti Nohavicovi. 2)

Co Pražané a nejen oni nadšeně uvítají?

Tak máme za sebou volby, byly úžasné, jsou všichni pěkně u koryt, na Hradě proběhlo „dajli medajli“, taky senzační, každý tam měl svého koně a hurá, jdeme na podpisy smluv-Istanbul, či Globální pakt o migraci, tečka za letošním rokem… V den vojenské přehlídky jsem běhal hladový, v centru, bohužel všude zavřeno. Napadlo mně, že mám

Také chcete platit za nevyžádanou televizní reklamu?

Tak již opět vyhrál „zdravý rozum”. Třeba uzavreni Spořilovské spojky pro kamiony nebo znovuzrizeni tramvajové zastávky na Štvanici, kterou si radní městské části Praha 7 prosadili proti všem. Zřejmě tam budou chodit jejich synkové nebo dcerky na hodiny tenisu, tak aby děti nemusely cupitat takovou dálku. Zastávka byla zrušena v roce 1984 kvůli těžkým nehodám

Dobří lidé umírají

Je to téměř sto let co francouzský spisovatel Romain Rolland vydal úžasný lidský příběh Dobrý člověk ještě žije o optimistickém a dobrém člověku Colasu Breugnonovi. Nerad jsem četl tlusté knihy, ale miloval jsem nedělní četby na stanici Praha a ve kterých se Mistr Zdeněk Štěpánek s Colasem vypořádal nezapomenutelně. Však si mnozí jeho přednes pamatujete.

Předposlední divení

Byl jsem si koupit časopis Myslivost. Mají ho jen někde. Jezdím pro něj na Barrandov, tam ho vedou hned na dvou místech proti sobě. V trafice a v Bille či jak se ta samoobsluha jmenuje. Trochu jsem spěchal. Do té trafiky nechodím rád, je tam taková trafikantka, asi tak padesátnice, mohla by bejt třeba ve výčepu. Všechno

S dítětem v tramvaji aneb Cokoli řeknete, může být – a bude – použito proti vám

Většinou zveřejňujeme texty společensko-politického obsahu, úvahy, kritiky a postřehy. Mnoho prostoru pro legraci nevyplňujeme, od toho jsou tu jiní. Měli jsme jednoho autora, který nám před deseti dvanácti lety sem tam nějakou legrácku poslal, ale ten je od doby, kdy se stal důchodcem nějak unavený a prostě nestíhá. Asi jako většina těch, kteří jsou na penzi.

Ztratili jsme se

Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. Všimli

Jezuitský fórek od Pavla Kantorka

Profesor RNDr. Pavel Kantorek, Ph.D. je český přírodovědec, profesor fyzikálních věd na Ryerson University v Torontu. Zabývá se teorií relativity a kosmologií. U nás je známý několik desítek let především jako autor kreslených vtipů. Tématicky jsou to vtípky o zvířatech a lidech. Zveřejňujeme jeden z těch netypických. Děkujeme pane doktore.

Nebojte se úvodníkového fejetonu

Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. Všimli

Už nebo jen dva roky?

Věhlasné „paní spravedlivé“, které za dvě desetiletí napáchaly v této zemi svým sobectví a zlobou už spoustu zla, udělaly mnoho lidí nešťastnými, a vše jen proto, aby agresivně prosazovaly sebe a své pohodlí (takzvaně se starat i všelijaké elementy je totiž v této zemi bezva kšeftem, samozřejmě pouze proto toho, kdo na podobné superpodvody má

Vyplatí se držet partu. Odměna vás nemine

Jak to asi funguje jinde, kde se navzájem šmejdi nenapráskali a naopak drží basu? Povšimněte si, ten člověk tam byl od roku 2007 (!) a až nedávno odešel a nic se nedělo – člověk od Řebíčka? To už samo přece bylo přitěžující okolností, leč jak je vidět, naopak skvělým doporučením. Parta se nezradí. A kdyby

I Reportér se musí uvolnit a tak zveřejňujeme motodeníček motoristky (blondýnky)

5. leden A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit auto a nemusím poslouchat instruktora: „Tady je zákaz vjezdu!“, „Jedete v protisměru!“, „Pozor na tu starou dámu! Brzdětě! Brzděte!“ a podobně. Nevím, jak jsem to mohla ty dva roky vydržet! 8. leden Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden se mi svěřil,

Older Posts››