Go to ...
RSS Feed

Sedíme na sudu střelného prachu, stačí nedorozumění a může se začít střílet


Politolog Zdeněk Zbořil

„Kdysi kacéřovaný (obviňovaný z kacířství Pozn. red.) Václav Klaus otálel s podpisem Lisabonské smlouvy (jedna tehdejší senátorka ho chtěla dokonce internovat na psychiatrii – to je zřejmě opakující se senátorský zlozvyk) řekl, že není proti evropské integraci, ale že jde o to, jaká EU bude a komu bude sloužit,“ připomíná politolog Zdeněk Zbořil, který přidává do diskuse o cenách elektřiny své postřehy. „Odkázal už na svoje starší prohlášení, že vstup ČR do EU je jen symbolická událost, ale skutečný stav věcí se ukáže až po této události. Teprve pak nastane možná až nesmiřitelný boj o to, komu EU bude prospěšná víc a komu méně. A na to je třeba se připravit, protože to může být až nesmiřitelný boj o to, kdo víc a kdo méně… Je to jen málo přes jedno desetiletí a už, řečeno slovy dnešních dnů, si budeme muset za tento ‚Havlův odkaz‘ připlatit,“dodává.

„Cena silové elektřiny pro Českou republiku ale bohužel vzniká na energetické burze v německém Lipsku,“ objasnila před časem Ivana Kerlesová, předsedkyně spolku pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Pokud by dal stát pokyn firmě ČEZ, aby se vyvázala z obchodování na německé burze, ceny by se daly snížit. Jenže to, podle ČEZ, není možné kvůli dohodám s EU.

„My, občané ČR, už asi nic nezmůžeme. Své reprezentanty jsme si zvolili, a to včetně těch, kteří do Bruselu jezdí pro rady a udávají tam kdekoho. Nechme to tedy na nich. Bude to první a olbřímí úkol vlády Petra Fialy a upřímně říkám, že jí ho nepřeji. Mj. jí hrozí, že by to mohl být její úkol poslední. Už to, že dnes jsme se dozvěděli, že nový premiér ‚chce jádro‘ a odstupující Andrej Babiš tvrdí, že existuje ústní příslib předsedkyně Evropské komise, že bude schváleno, svědčí o nejistotách, se kterými se bude i ‚proevropská‘ vláda ČR potýkat,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Snad by mohli pomoci členové koalice z řad STAN a Pirátů. Ti, jak si ještě pamatujeme z jejich dovozu evropských parlamentních veličin, znají v Bruselu dobré adresy. Také by se dalo využít významného vlivu českých osobností v okolí EK, které sice opakovaně tvrdí, že v EU nezastupují ČR ale občany celé Evropy, aby něco pro svou rodnou zem (i když si někteří myslí, že vlastenectví není tou pravou evropskou hodnotou) užitečného udělali,“.

A kde jsou hranice, kdy by měl už stát nějak zasáhnout do hospodaření? „Podle mého názoru je to za stavu ohrožení státní integrity a nezávislosti, ohrožení jeho bezpečnosti, o kterou se stará tolik dobře placených mužů v uniformách i maskovaných civilem na tolika státních úřadech až z toho oči přecházejí. Rozhodně toto rozhodnutí závisí na politické reprezentaci a není předmětem diskusí na VŠE a v seminářích neziskových organizací,“ uvedl politolog.

„Navíc ten rozhovor čínského a ruského prezidenta…“

Napětí na ukrajinsko-ruských hranicích dále eskaluje. Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov řekl, že Rusko a Spojené státy se v posledních dnech mohou blížit k opakování kubánské raketové krize z roku 1962. „Viděl jsem a poslouchal celý čtený projev pana Rjabkova vč. jeho drobných komentářů a odboček od textu zřejmě schváleného na nejvyšších vládních úrovních RF. Musím se přiznat, jako pamětník ‚kubánské krize‘, zdálo se mi, že obě velmoci už překročily její horizont,“ komentuje Zbořil. „A protože víme, že žádná válka se neopakuje jako ta předcházející, dovolím si podle odhadu některých ‚západních‘ politických komentátorů vyslovit obavu, že se už nejedná jen o nějaké rakety dlouhodobě umístěné na odpalovacích rampách, ale že už jsou v pohotovosti útočné a obranné systémy v kosmických výškách. Navíc ten rozhovor čínského a ruského prezidenta se zdál být diskusí o tom, zda vše spustit před nebo po ZOH v ČLR,“ dodal.

S hrozbou konfliktu na stole pak ruské ministerstvo zahraničí v pátek zveřejnilo seznam požadavků na ukončení aktuální krize. Hlavním z nich bylo, aby se Severoatlantická aliance „oficiálně distancovala od rozhodnutí summitu NATO v Bukurešti v roce 2008, podle něhož se Ukrajina a Gruzie stanou členy NATO“.

I bez zvětšovacího skla jsou patrné nápisy CCCP na dresech hráčů Ruské federace

Byla to provokace nebo ne?

„A k tomu snad jedna maličkost. V sobotu 18. prosince se hrálo hokejové utkání Channel One Cup ve kterém proti sobě nastoupili dávní rivalové – Česká republika proti Ruské federaci. Rusové si kupodivu neodpustili snad politický žert, snad záměrnou provokaci. Na jejich rudých dresech svítil nápis, který jsme léta letoucí vídali s odporem. Jen tak jedním okem jsem zahlédl, že ruští hokejisté, kteří v sobotu porazili národní mužstvo ČR, měli na sobě úbory s nápisem CCCP. Pokud to už nikomu nic neříká, jde o SSSR a kromě ruských hráčů měl na sobě tento dres nějaký sportovní ‚činovnik‘, kterého ruská TV také nezapomněla zabírat na detail,“ dodává.

Na území RF u hranic s Ukrajinou je dost železa

Dojde na ukrajinsko-ruských hranicích k dalším provokacím? Může se opakovat gruzínský scénář? „To neumím předpovědět, ale na území RF v okolí hranic s Ukrajinou je dost železa a vojáků, stejně jako na území Ukrajiny vč. těch neukrajinských žoldnéřů z různých evropských zemích, že stačí nedorozumění a může se začít střílet. Konečně téměř denně jsou hlášeny nějaké ‚provokace‘, které mohou, ale ani nemusejí být provokacemi nebo poplašnými zprávami válečných reportérů ‚ve službách‘, stejně jako aktivistů, kteří mohou být někde ‚v tísni‘,“ komentuje politolog. „Je pravda, že generálové všech možných stran mají rádi stereotypy, ale většinou se mýlí. Ale to ještě neznamená, že někde nedaleko od nás zase nebudou hořet domy a umírat lidé,“

Objektivita se nedá měřit krejčovským metrem

Někdejší šéfka zpravodajství televize Prima Jitka Obzinová po kritice na post ředitelky zpravodajství Českého rozhlasu nenastoupí. Jmenování Obzinové kritizovali politici i zaměstnanci rozhlasu, podle kterých by nová ředitelka mohla ohrozit objektivitu a nezávislost zpravodajství. „Pamatuji si paní Obzinovou z jejích reportáží z Balkánu i z působení na Primě. Nikdy by mne nenapadlo podezírat ji ze záměrné neobjektivnosti jí vedených a řízených vysílání. Po zkušenostech se ‚spacákovou revolucí‘ v ČT v roce 2001 bychom se neměli, my ani redaktoři a pracovníci ČRo, ukvapovat ve svých rozsudcích nad těmi, o kterých si zaměstnavatel myslí, že by měli být ve vedoucích funkcích,“ uvedl politolog. „Sice neznáme její profesní postupy, až na tu jednu citovanou výjimku, a kdy a kde se Jitka Obzinová zachovala ‚neobjektivně‘, ale kdo je donucen dívat se někdy na Zpravodajství ČT, a v poslední době i na práci dalších redakcí tohoto veřejno-právního média ví, že ‚objektivita‘ se nedá měřit krejčovským metrem, a že hranice mezi vůli a zvůlí je velmi tenká,“ dodal Zdeněk Zbořil, který poslouchá ČRo zejména při jízdě autem, a to bývá dost často. „V poslední době se mi ale už několikrát stalo, že se některé rozhovory nedaly vydržet. Ale radit si netroufám, jen si myslím, že žádnou redakci nelze řídit podle kolektivních usnesení zaměstnanců, i kdyby jich bylo víc než dvě stě. Nejen za objektivitu, ale i za odbornou úroveň by měl odpovídat šéfredaktor, kterému by do toho neměl mluvit žádný ‚závodní výbor‘ odborářů nebo dokonce kamarádů z jakýchkoliv politických stran,“ uvedl. „Konec konců ani vedoucí redaktoři nebo ředitelé nemají svůj úřad nadosmrti a ne vždy jsou jejich kritici objektivní a ‚vyvážení‘. Možná by stačilo, kdyby se obě strany – kritici i kritizovaní – snažili být hlavně a především ‚vážení‘,“ uzavírá politolog pondělní Rozjezd v ParlamentníchListech. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *