Go to ...
RSS Feed

O soše maršála I. S. Koněva


V archivu jsem čirou náhodou našla novinovou glosu více než 10 let starou. Je to připomínka 65. výročí vítězství Spojenců ve 2. světové válce nad hitlerovským Německem. Podivila jsem se

 

Glosa mě upozornila na skutečnost, že už tehdy v pražské Bubenči hrozilo odstranění sochy legendárního  maršála I. S. Koněva, jednoho z těch vojevůdců, kteří se zasloužili o slavné historické vítězství nad fašistickými vojsky. Jednoho z těch vojevůdců, kteří se stali symbolickým ztělesněním  svých vojáků, jejich bojů na život a na smrt  a jejich vítězství. Podivila jsem se. Jak je vidět, odstranit sochu byl  starý záměr, starý úmysl. A v současnosti,  k 75. výročí,  se tedy podařilo jej uskutečnit. Vychytrale, lstivě. Za stavu epidemického ohrožení obyvatelstva a  za stavu nařízených protiepidemických opatření.

Tajně, bez účasti lidu, který musí kvůli virovému nebezpečí  většinu dne povinně setrvávat mezi čtyřmi stěnami, se podařilo  odstranit  sochu maršála I. S. Koněva. Viditelnou památku historie, kterou představoval a zosobňoval. Viditelnou památku na ty,  které vedl a kteří bojovali za svobodu národů, těch, kteří padli, i těch, kteří se dožili vítězství. A zvláště těch, kteří se účastnili osvobozování i naší země.

U jednoho žižkovského domu mají na zahradě miniaturního Koněva. Prostě Češi už jsou takoví

Již je to řada let, co byl nejdříve dehonestován a pak odklízen tank, který stával na smíchovském náměstí. Scházeli se tam chlapci s dívkami. Ten tank č.23 připomínal, jak Rudoarmějci přispěchali z Drážďan na pomoc  Praze v jejím   povstání proti okupantům. Ten tank  byl  v Praze mezi prvními toho památného  9. května 1945,  ale jeho velitel, poručík Gončarenko, tu na neštěstí  při střetu s německými obrněnci na Klárově padl. Pražané  v době povstání ztratili  3000  zúčastněných, Rudoarmějců tam padlo přes 700. A tak se ptám: Komu ten tank, památka  na osvobození roku 1945, mohl  tolik po nečekaném převratu roku 1989 vadit? 

Komu překážela a dodnes překáží  historická pravda, kdo ji chce přizpůsobit svým potřebám a zájmům? Kdo si přeje skrýt, zamlčet a na věky zrušit posvátná místa, pomníky a památníky, které  mají tu moc, aby občanům oživovaly historii, jaká skutečně byla? Sdělovací prostředky by ji měly veřejnosti připomínat, rodiče svým dětem, učitelé svým žákům. Vzdávat čest bojovníkům, kteří položili životy v boji  za svobodu –  i naší vlasti. Ale vlivná skupinka Pražanů si to nepřeje.

Přepisuje dějiny. Neuznává hrdiny, které jsme od konce 2. světové války ctili a jejichž odkazu jsme si vážili.  A ta skupinka se tváří, jako by  dějin  vůbec nebylo. Sochu  maršála I. S. Koněva již tedy zahanbujícím způsobem odstranila. Koho chce dosadit na jeho místo?  Okupanty? Fašisty? Nepřátele našeho národa? A to jim v demokratickém státě  prochází? Prochází. Socha maršála Koněva byla odstraněna. Místo toho instalovali ve stejný čas ale na jiném místě pamětní desku příslušníkům Vlasovovy armády.  Především zásluhou řeporyjského starosty, který veřejně sprostě mluví proti Rusům a v televizi vystrkuje (s prominutím) –  holý zadek. I ta nechutná forma destrukci dějin a tomu obnovovanému fašismu prochází.

Masaryk kritizoval politický Kocourkov a Hulvátov. Varoval před nimi. Ale  situace je dnes mnohem horší, než jakou on znal. Tehdejší Kocourkov je proti dnešnímu něco jako  „Učená společnost.“  A Hulvátov? Něco jako „Salon vybraného chování a etikety.“ A tak se ptám: Proč vládní síly u nás dávají přednost potlačovatelům historické pravdy národní a sociální? Proč  máme přepsat dějiny a místo osvoboditelů máme oslavovat utlačovatele? Proč máme přispět k obnově protilidského fašismu?                        

Stanislava Kučerová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *