Go to ...
RSS Feed

Politolog Zdeněk Zbořil uvažuje temně o EU


A bude hůř! Politolog Zdeněk Zbořil se zamýšlí nad hledáním národní ikony či dělníka ústavy a analyzuje i sestavování nového kabinetu. Komentuje trendy integrace a federalizace.

 

„Až někdo poručí, kdo se ozve, že je proti?“ „V té naší importované ekonomické ‚loterijní morálce‘ stále ještě platí, alespoň pro někoho, že i na úpadku se dá dobře vydělat,“ podotýká. S ohledem na dění směrem k Ukrajině si politolog všímá podobností s tažením na Východ. Připomíná rozhovor amerického a ruského prezidenta. „Má k němu dojít tento týden v úterý a třeba to zase někomu někde vadí.“

„Protože nejsem jen politologem –  můj hlavní obor studia byla historie, pozoruji nezaujatě a s lehkým úsměvem, co se děje a neděje okolo sestavování nové vlády, respektive seznamování veřejnosti s tím, jaká vláda by mohla vzniknout,“ začíná svůj dnešní Rozjezd politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj se ukazuje, že po těch několika letech antibabišovského běsnění nastává čas, který popsal takto: „Nositelé ‚Českého zpěvu nenávisti‘, jak podobnou chásku nazval Václav Bělohradský, chtějí, anebo dokonce musejí říct také něco o sobě a o svých nápadech jak vládnout. Pomalu odchází doba prázdných slov a nastává doba činů, a ty se mi zdají být stále ještě zahaleny v mlhách. Prezident republiky dal kandidátům na členství ve vládě čas a ukazuje se, že hned v tomto prvním neformálním kole si nebyli a stále ještě nejsou někteří kandidáti svou kompetentností jisti.“ Podle Zbořila se zdá, že někteří ještě nedohlédli všech možných důsledků, až jejich CV budou doplněna potřebnými daty a oni sami budou muset říct něco nahlas. „Nechci se mýlit, ale zdá se mi také, že Petr Fiala se zatím pohybuje nikoliv snad na té ‚struně mezi kolébkou a rakví‘, ale spíše na cestě svých kolegů od domýšlivé arogance k realistickému uvažování obratně a je jedním z těch, kteří si v těchto dnech uvědomují míru své odpovědnosti,“ říká Zbořil.

Zdeněk Zbořil

Dosluhující vláda vydává nařízení o povinném očkování pro některé skupiny obyvatel, nová avizuje, že rozhodnutí zruší. „To není nic neobvyklého. Protože se epidemie a očkování staly dávno předmětem veřejného diskurzu, existují obavy z očekávání, komu se dostane po překonání toho nejhoršího odměny a kdo by měl být shledán odpovědným za vše, co se nepodařilo,“ komentuje politolog. „Není to ale jen problém odstupující a nastupující vlády, ale třeba i odborné veřejnosti, justice a Parlamentu jako celku,“ dodal. Ještě dlouho bude trvat, než se naučí vládní strany vládnout, opozice oponovat a všichni dohromady tak budou činit v zájmu obecného blaha celé obce. „Pokud si stále ještě chceme hrát na demokracii, mohli bychom si konečně uvědomit, že po volbách je třeba nacházet shodu v tom hlavním a nekritizovat své oponenty s úmyslem je zlikvidovat, jak si to představují dnes mnozí demonstranti na náměstích a na rozbouřených a zlobou zahlcených sociálních sítích,“ říká politolog.

Nenávisti se lidé naučili velmi rychle

Dosluhující premiér Andrej Babiš se svým fanouškům na facebooku svěřil, že byl nedávno v ohrožení života, když se jej pokusil napadnout nepříčetný muž se zbraní. „Myslím, že už dávno jsme upozorňovali v PL na skutečnost, že nenávisti se lidé po roce 1989 začali učit brzy a naučili se ji velmi rychle. Od vyhrožování šibenicemi a smrtí, dokonce i nejvyšším představitelům zemí, se kterými jsme udržovali na vládní úrovni diplomatické styky, ale i od obecně neslušného vyjadřování se jeden o druhém, které s takovou vášnivostí šíří veřejnoprávní i soukromá média, jsme se dostali do stavu, kdy zatím jen psychopati a podobně narušení jedinci jsou schopni útočit na kohokoliv,“ popisuje Zbořil. „Nejde jen o Andreje Babiše, ale o kohokoliv, kdo je veřejné známý. Že se to tentokrát týká jen Andreje Babiše, neznamená, že to příště nebude někdo jiný, dokonce i někdo z těch, kteří se svým šířením nenávisti už ‚proslavili‘. Nechci nikoho strašit, ale kdo v posledních dnech cestoval automobilem ve velkých městech nebo v jejich okolí, ví, o čem zde mluvíme. A zdůrazněme, že výmluvy na ‚únavu z covidu‘ jsou dětinské,“ dodává a podotýká: „Je to jen, jak by řekli naši otcové, pokleslá bída mravní, a i když se týká jen menší části společnosti, ve skutečnosti to ohrožuje i tu její část větší.“

V minulém týdnu opět zaznívala slova o kandidatuře na prezidenta. Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek promluvil o své ambici účastnit se příštího boje o Hrad a jak řekl v rozhovoru pro Právo, rozhodne se do konce zimy. Kalousek si úlohu prezidenta představuje nikoli jako národní ikonu, ale jako „dělníka ústavy.“ „Pokud si čtenáři PL vzpomenou, psali jsme zde o možném rozhodnutí Miroslava Kalouska k takovému kroku už tehdy, kdy tak zvaně odcházel z politiky a začal se svými diskusemi s majitelem TV Barrandov Soukupem. Už nevzpomínám, kdo se nám tehdy vysmíval. Ale už po roce, kdy se začínají objevovat někdy až neuvěřitelné ‚postavy k podpírání‘ (slovy režiséra Pavla Juráčka), to taková legrace není. A bude hůř!“ komentuje politolog. „Ale Miroslavu Kalouskovi přiznejme, že už nyní, kdy se představuje jako ‚dělník ústavy‘, není daleko k tomu, aby se stal i ‚národní ikonou‘. Když už se připravuje jí být i pan předseda Senátu se svým obdivem k Tchaj-wanu, tak proč ne pan exministr financí se svými složenkami a neustále mu připomínanými padáky,“ dodal.

Merkelová. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení…“

Ve čtvrtek se armáda rozloučila s německou konzervativní kancléřkou Angelou Merkelovou slavnostní ceremonií. V čele Německa stála šestnáct let. „Dojatý ani smějící se nejsem. Byla jistě úctyhodnou dámou se vztahem k východní Evropě, DDR a naší vlasti. Dokonce bychom mohli prohlásit, že udělala pro tuto část Evropy leccos dobrého. Proto si jí vážíme, a za to, co udělala špatného, ji jistě budeme odsuzovat,“ uvedl politolog. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení, jistě ji neodpustí, že svou nespornou autoritou způsobila novou německou osídlovací akci v Evropě, a že ji ‚nezvládla‘. Zda bude muset odejít mezi lotry na levici nebo ty kající se a polepšené vpravo, nechme na něm. I on má svou odpovědnost před sebou samým,“ dodal. 

Tento týden by měla začít úřadovat nová německá vláda. „V neděli večer ještě nebyly známé výsledky hlasování Zelených a FDP o koaliční smlouvě. Ale předpokládám, že i ti programově nesouhlasící budou souhlasit, až nastane alespoň několik měsíců trvající napětí v koalici o tom, co sice nebylo napsáno, ale bylo dohodnuto. Že se objeví rozpory okolo Zeleného údělu a válce na Východě, je skoro jisté,“ komentuje politolog. „Ale to ještě neznamená, že se SRN a její ekonomika zhroutí. Ve vládě je hned několik zajímavých osobností, jen někteří mají, jak by se řeklo u nás, až extremistické názory. Ale i tam německé politické zákulisí má své nezměnitelné zásady,“ dodal.

Nová německá vláda se chystá tlačit na změny, které mají vést k větší integraci Evropské unie, směřovat ke vzniku budoucí federace. „Z té ‚větší integrace‘ jde opravdu trochu strach. Předpokládám, že se ale o tom u nás nebude rozhodovat. Snad až někomu a až na té nejvyšší úrovni dojde, co by to mohlo znamenat, tak možná bude někdo kverulovat. Ale po našich tisíciletých zkušenostech se Svatou říší římskou, Državami Domu Habsburského a se současnými Čechy und Moravou to zase‚ budeme muset rádi-y přijmout‘,“ komentuje Zbořil. Nejde jen o integraci, ale i dekarbonizaci, digitalizaci, elektromobilitu, smířlivější přístup k žadatelům o azyl nebo duhovým rodinám. Otázkou je i to, zda jsou tyto trendy nevyhnutelné i pro Českou republiku. „Až někdo poručí, kdo se ozve, že je proti? A to i když všichni vědí, že to bude trochu drahá legrace. V té naší importované ekonomické ‚loterijní morálce‘ stále ještě platí, alespoň pro někoho, že i na úpadku se dá dobře vydělat. Kompradorů, těch, kteří pomáhají s výprodejem, bylo u nás vždy víc, než by bylo třeba,“ komentuje politolog.

A jestli skutečně dojde k vytvoření Spojených států evropských? „Třeba ano, třeba ne, kdo dnes ví, co bude zítra? Ale nejde jen o název a o nový prapor či Ódu na radost. Kdysi k tomu vyzýval i Winston Churchill, arci už tehdy bez Velké Británie. Také německý vůdce volal ‚Dnes Evropa, zítra celý svět!‘ Post-kolonialistické Spojené státy Indonésie vznikly v roce 1949 a nepřežily ani celé dva roky. Podivné soustátí, kterému se říká Commonwealth, které se potácí od velikosti k malosti a zase zpět, patří mezi typologicky rozdílné federace a konfederace, kterých je v celém světě hned několik. Dodnes ne všichni dobře rozumíme Spojeným státům americkým a bezradní jsme i před Ruskou federací,“ popisuje politolog a dodává, „Spojené státy evropské jsou pro mne jen reklamní slogan, který má propagovat něco nového, lépe prodejného než EU, která má dnes až příliš mnoho kritiků. A jak dobře víme, reklama má mnoho různých podob a ne vždy ji dělají nešmejdi. Ale po dosavadních zkušenostech s EU bych připomněl starořecké – Varuj se danajských, i když ti nesou dary!“ .

Politolog přidává svůj názor i na otázku, zda by užší forma spolupráce evropských států mohla vést k jejich většímu globálnímu prosazení. „Co to je to globální měřítko? Ovoce antropoglobalismu sklízíme už v současné době a kdo nás přesvědčí, že to bude v budoucnosti lepší? V Evropské komisi a v Evropském parlamentu takové osobnosti dnes nenajdeme a ti, kteří  vidí sjednocenou Evropu jako původní EHS, jsou asi nejblíž realistickému odhadu současných možností. A to i přesto, že nadnárodní síly jsou dnes mocnější, než byly před půl stoletím,“ říká.

Vojenské uvažování o tažení na Východ?

V médiích čteme o plánech ruského útoku na Ukrajinu. Invaze má prý mít tři vlny. I ukrajinský prezident Zelenskyj varoval před možnou ruskou invazí. „Ten plán až příliš připomíná německé vojenské uvažování o tažení na Východ v bezradném roce 1942. Ale možná, že jde jen o záměrně publikovanou lež nějakého neznámého ‚deep-state‘ jakékoliv provenience před plánovanou schůzkou a rozhovorem amerického a ruského prezidenta. Má k němu dojít tento týden v úterý a třeba to zase někomu někde vadí,“ říká Zbořil. „Motivace ukrajinského prezidenta ke strašení válkou, někdo by řekl terorizování, je známá i pověstným cvrlikajícím vrabcům na washingtonských střechách. Tak raději ty dva dny počkejme, zda náhodou pověstná britská lehká kavalerie zase nebude chtít vyrazit dobývat Krym,“ dodal.

A jestli v souvislosti s politickými změnami v Německu, dojde k přehodnocení vztahů s Ruskem a Čínou? „To je otázka na úvahu, která musí pracovat s mnoha neznámými. Protože nejsem nadán takovými věšteckými schopnostmi jako někteří čeští senátoři a starostové okolo Prahy, dovolím si jen upozornit na současný objem investic, obchodní výměny a technologické provázanosti. Na nezbytné potřeby surovin pro hladovějící německý průmysl a jeho afilace ve všech částech současného světa,“ uvedl politolog. „Postavíme-li proti tomu radikální zelenou opozici v SRN, která udělala první nesmělý ústupek směrem k omilostnění jaderné energetiky, bude nám jasné, že ‚přehodnocení‘, pokud nedojde k vojenskému konfliktu na východě Evropy a v čínském Tichomoří, bude pomalé a možná půjde i jiným směrem, než si u nás na Valdštejnském náměstí a ve Sněmovní ul. v Praze 1 myslí,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.

Převzato z ParlamentníchListů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *