Go to ...
RSS Feed

Rozhlasová pseudo-hra: Pan Pavlásek se probouzí


…aneb pseudo-hra z obřího divadla, ve které se proměnil náš svět.

 

V poslední době si říkám, jak by se asi v dnešních dnech cítil člověk, který poslední dva roky žil mimo dosah médií někde v džungli a teď by se vrátil zpět, do té naší úžasné civilizace. Nebo kdyby se náhle probudil z kómatu a v nemocnici by se mu snažili vysvětlit, co přesně se teď vlastně děje. Vypadalo by to podobně, jako je to v následující rozhlasové pseudo-hře?
Nikola Bornová

Úvod

Pan Pavlásek ztěžka rozlepuje víčka a do očí ho bodne ostré světlo. Zaúpí a zamžourá na bílý strop nad sebou. Kde to sakra je? Doma určitě ne, to by jako první uviděl prasklinu v omítce, kterou se už rok chystal zamáznout. Takhle zmatený nebyl ani po té šílené předsvatební pařbě u Vaška před půl rokem. Uši mu týrá nepříjemné, pravidelné pípání. Zašmátrá rukou, aby budík vypnul, ale místo něj nahmatává nějakou velkou, kovovou krabici. Očima sleduje dlouhou, průhlednou hadičku, která vede z pytlíku s průhledou kapalinou a končí tlustou jehlou, zabodnutou do hřbetu jeho ruky. Ozve se zašoupání nohou a místnost vyplní bodrý, zvláštně zašumovaný hlas postaršího muže.

 

Dialog

Doktor: “Ááá, pvak fte fe nám úpvně pvovudil, pave paváfek!”
Pan Pavlásek: “Cože? Vůbec vám nerozumím…”
Doktor: “Promiňte, to byly ty tři roušky. Tak, už mám jen jednu. Říkal jsem – ááá, tak jste se nám konečně úplně probral, pane Pavlásek!”
Pan Pavlásek: “Kde to jsem? Echm echm…proč mám tak šíleně sucho v puse?”
Doktor: “Jste v nemocnici, pane Pavlásek. Měl jste přece nehodu na motorce.”
Pan Pavlásek: “Nehodu? Já si na nic…”
Doktor: “Spadl jste na hlavu a měl jste ošklivý otřes mozku.”
Pan Pavlásek: “Ah…vlastně máte pravdu… Už se mi to všechno vrací. Jel sem na fichtlu pro pivo a uklouzlo mi to na ledovce. Taková smůla, pane doktore! Jel sem jen pitomejch osm set metrů do večerky!”
Doktor: “I tak jste si měl nasadit přílbu, pane Pavlásek. Po pravdě – nikdo nechápe, jak je možné, že místo vaší lebky praskl ten obrubník, na který jste spadl.”
Pan Pavlásek: “My máme naštěstí v rodině všichni pěkně tvrdý hlavy, pane doktore! Mohl bych klidně o čelo louskat kokosový ořechy!”
Doktor: “To vám věřím. Sestři, šup, udělejte mu pé cé er.”
Sestřička: “Ano, pane doktore!”
Pan Pavlásek: “Uááh! Panebože, já se vás lek! V tý bílý kombinéze jste úplně splynula se zdí, jak nějaký nindža!”
Sestřička: “Vidím, že už se vám vrací humor…teď jen malinko zakloňte hlavičku…”
Pan Pavlásek: “Jauvajs! Co to proboha vyvádíte?!”
Sestřička: “Nebojte, to je jen pé cé er test. To přece zvládají i děti, ha ha. Potřebujeme vědět, jestli nejste těžce nemocný a nemáte Faučis devatenáct.”
Pan Pavlásek: “Jakej faučis? Omlouvám se, sem jen blbej veterinář z vesnice, ale kdybych byl nemocnej, tak to snad poznám sám, ne?”
Doktor: “Nepoznáte, pane Pavlásek. Byl jste v bezvědomí skoro dva roky a medicína se od té doby neuvěřitelně posunula. Hlavně díky novému, úžasnému koronaviru.”
Pan Pavlásek: “Cože?! Dva roky?”
Doktor: “Je to tak. Už se nám asi týden průběžně probouzíte, teď vám konečně mozek naskočil naplno.”
Pan Pavlásek: “Ježiš, kdo mi doma krmil slepice a králiky? Dva roky! A co jste to říkal o nějakém viru?”
Doktor: “FAUČIS-19, pane Pavlásek. Máme tu teď nejhorší pandemii od středověku.”
Pan Pavlásek: “Cože? Proboha… Kolik lidí už umřelo? Je to hodně zlý?”
Doktor: “Je to naprosto příšerné! Podle oficiálních čísel za poslední dva roky už umřelo s FAUČIS-19 něco přes třicet tisíc lidí! Tedy, ne tak úplně. Píšeme to totiž jako příčinu smrti skoro ke všemu co můžeme, protože za faučis případy dostáváme pro nemocnici spoustu peněz…v reálu to bylo možná tak pět až deset tisíc lidí, takže…moment, trochu jsem se zamyslel, omlouvám se. Snad jsem to neřekl nahlas… Jsem trochu dezorientovaný…hypoxie z roušek, chápete…”
Sestřička: “Tady, pane doktore, dýchněte si trochu kyslíku. Přes tu trubičku, ať si nemusíte sundavat roušku.”
Doktor: “Ááááh, to je matroš! Už je to lepší…kde jsme to byli?”
Pan Pavlásek: “Říkal jste, že tu na tu nemoc za dva roky umřelo tak pět až deset tisíc lidí. Takže je to jako normální chřipka?”
Doktor: “Ale pane Pavlásek, styďte se! To se nedá srovnávat! Jak říkám, je to nejhorší pandemie od středověkého moru!”
Pan Pavlásek: “Počkat, počkat…neumřela na ten mor ve středověku asi polovina obyvatel Evropy?”
Doktor: “Je to tak, pane Pavlásek.”
Pan Pavlásek: “Takže…momentík… část děleno základem…krát sto…zaokrouhlíme…takže teď to bylo kolik, asi jedna desetina jedné promile?
Doktor: “Ano.”
Pan Pavlásek: “Takže…ehm…no, asi jsem vás nějak špatně pochopil.”
Doktor: “To je v pořádku, jste ještě zmatený. Po takové době v bezvědomí je to pochopitelné, ha ha ha.”
Pan Pavlásek: “Takže…takže proč je ten váš fašist vlastně tak nebezpečnej, když zabijí lidi přibližně stejně, jako chřipajzna? Zabíjí to hlavně malý děti nebo co?”
Doktor: “Je to FAUČIS-19, pane Pavlásek, žádný fašista devatenáct! A šíříte tu dezinformaci. Pro děti je faučis méně nebezpečný než sezónní chřipka. Zabíjí to hlavně staré lidi kolem osmdesáti let, kteří mají navíc rakovinu a tak podobně. Nebo když někoho přejede auto a má pozitivní pé cé er test, tak ho taky zabil faučis.”
Sestřička: “Navíc ta vaše slavná chřipka už neexistuje. Úplně jsme ji vymítili, protože lidi poctivě dodržují vládní nařízení a všude nosí prachové respirátory.”
Doktor: “Přesně tak! Jen je škoda, že lidi moc nedodžují vládní nařízení a nenosí všude prachové respirátory. Kvůli tomu se nám tu ten faučis pořád šíří.”
Pan Pavlásek: “Počkejte, já tomu nějak… Sestři, co to proboha vyvádíte?!”
Sestřička: “Jen jsem vám dala roušku.”
Pan Pavlásek: “Proč?”
Sestřička: “Abyste nás nenakazil.”
Pan Pavlásek: “Jak nenakazil? Čím?”
Sestřička: “No faučisem přece, vy truhlíku.”
Pan Pavlásek: “Ale dyť mi je dobře. Sice jsem z toho kómatu nějak zesláblej a tak ste mě přeprala, ale jinak mi nic neni…”
Doktor: “Můžete být bezpříznakový nakažený. Jak už jsem říkal, medicína za poslední dva roky zaznamenala neuvěřitelný skok kupředu!”
Pan Pavlásek: “Bezpříznakovej? Jako já sem fakt jen vesnickej veterinář a starám se hlavně o zdraví dobytka, ale… když člověk neni nemocnej, tak je zdravej, ne?”
Doktor: “No představte si, že tohle už neplatí, pane Pavlásek. To je stará, dávno překonaná medicína. Dnes už můžete být nemocný a ani o tom nevědět. Tak daleko už jsme. Můžete být dokonce i smrtelně nakažený!”
Pan Pavlásek: “Bezpříznakově smrtelně nakaženej…Co to je, pane doktore? To je něco jako mít bezpříznakovou erekci?”
Doktor: “Jste pořád ještě trochu zmatený z té rány do hlavy. Mluvíte skoro jako ti konspirační dezinformátoři, ha ha ha. Ale zcela vážně, pane Pavlásek. Jestli vám mohu poradit, dávejte si pozor, co říkáte. Jinak se dostanete do problémů.”
Pan Pavlásek: “Ale já tomu pořád nějak… Co mi to pořád cpete do ruky, sestři?”
Sestřička: “Tady mi to podepište.”
Pan Pavlásek: “Co to je?”
Sestřička: “Informovaný souhlas s vakcinací.”
Pan Pavlásek: “S jakou vakcinací?!”
Sestřička: “Proti faučisu.”
Pan Pavlásek: “Proti tý chřipce?”
Sestřička: “Chřipce?! Faučis je nejhorší pandemie od dob středověkého moru. Faučis je nejhorší pandemie od dob středověkého moru. Faučis je…”
Doktor: “Jejda, nějak se nám zase porouchala! Toho si nevšímejte, pane Pavlásek. Stačí takhle zaluskat prsty a šup, je zase v pořádku. Tak. Vidíte, jak medicína za poslední dva roky poskočila dopředu? Je to skoro jako zázrak, že?”
Pan Pavlásek: “Já vám ani nev…”
Sestřička: “Tak, tady mi to podepište, pane Pavlásek. Nezlobte mě. Pokud se budete dál chovat jako odmítač a nenecháte si aplikovat tuhle injekci od firmy Tfujzr…”
Doktor: “Tfujzr je nejlepší!”
Sestřička: “S Tfujzrem na věčné časy!
Doktor a Sestřička: “Společně uděláme za faučisem tečku!”
Doktor: “Áááh…”
Pan Pavlásek: “Panebože, co se to tu děje…”
Sestřička: “Já vám to shrnu, abyste to pochopil, když jste ještě tak zmatený. Pokud odmítnete tuhle vakcinaci, nebudete chráněný a budete pro všechny nebezpečný. Projevíte tím neskutečnou bezohlednost. A vy určitě nechcete být bezohledný, že, pane Pavlásek?”
Pan Pavlásek: “Bezohledný? Čím, proboha?”
Sestřička: “Máme tu na oddělení spoustu vakcinovaných pacientů, kteří mají FAUČIS-19. Bez vakcíny byste je mohl nakazit.”
Pan Pavlásek: “Prosím? Já tomu pořád nějak nerozumím…”
Doktor: “Haha, to je v pořádku. Jste prostě jen zmatený po tom zranění hlavy. Nic podivného se tu neděje. Opravdu!”
Pan Pavlásek: “Víte, ono se mi totiž zdálo, jako kdybyste říkali, že já, zdravej člověk, bych mohl nakazit tou novou nemocí lidi, který proti ní jsou očkovaný. To by přece nedávalo žádnej smysl, ne? Ha ha ha, takovej nesmysl!”
Doktor: “Jak říkám, medicína udělala za poslední dva roky obří skok.”
Sestřička: “A nezkoušejte si pořád sundat tu roušku! Mohl byste nás nakazit!”
Pan Pavlásek: “Ale dyť jsem zdravej!”
Sestřička: “To ještě nevíme, čekáme na pé cé er test.”
Pan Pavlásek: “Ale vždyť je mi dobře… a jak bych se nakazil, když sem tu ležel dva roky jak brambora?”
Sestřička: “Faučis je přece úplně všude. Právě teď by tu s námi mohl být, přímo v téhle místnosti! A navíc můžete být bezpříznakový. Přece nechcete být tak bezohledný a vyvraždit nám tu svým morovým dechem celé oddělení!”
Pan Pavlásek: “Já tomu pořád nerozumím…”
Doktor: “To je určitě po tom poranění hlavy, ha ha ha!”
Pan Pavlásek: “Já fakt nic nechápu, pane doktore. Chci domů, za manželkou a za dětma…”
Sestřička: “Nejprve podepište ten souhlas, ať vám můžeme píchnout tu vakcínu.”
Pan Pavlásek: “Ale já žádnou vakcínu nechci! Vždyť jste sami říkali, že tu máte spousty lidí, který jí dostali a toho faučise stejně chytli…”
Doktor: “Ale no tak, nebuďte takový antivaxer. vám přece zajistí, že nebudete mít těžký průběh. To ví každý.”
Sestřička: “Tady, nezdržujte a podepište. Nejste tu na oddělení sám.”
Pan Pavlásek: “Ale…ale proč? Takže vy říkáte, že ta vakcína mě aspoň zachrání před těžkým průběhem tý nemoci?”
Doktor: “Mno…ano, je tu určitá šance, že vás před těžkým průběhem ochrání. Úžasné, co moderní medicína dokáže, co?”
Pan Pavlásek: “Takže ty lidi, co jsou tu v nemocnici, to sou samý lehký případy?”
Doktor: “To ne. Někteří jsou na tom dost špatně. Ale většina dostala jen dvě dávky.”
Pan Pavlásek: “Proboha, jak dvě dávky? To se píchá víckrát?”
Sestřička: “Asi tak každých pět měsíců.”
Pan Pavlásek: “No to potěš koště… Je to aspoň bezpečný? Co to je za vakcínu?”
Doktor: “Tfujzr je sice ještě v experimentální fázi, ale je absolutně bezpečný. Používá totiž úplně novou metodu, která se na lidech ještě nikdy nezkoušela, takže se nikomu nemůže nic stát. Laboratorní zvířata to sice při pokusech zabíjelo jak na běžícím páse, ale lidem to vůbec nevadí! No není to úžasné? Medicína zažívá úžasný skok kupředu!”
Pan Pavlásek: “Takže to je nějaká experimentální a neozkoušená vakcína? Která podle toho, co sami říkáte, ani moc nefunguje? Máte tu přece na oddělení lidi, který jí dostali dvakrát a některý už i třikrát…takže…”
Doktor: “To je jejich chyba, že nešli na třetí nebo na čtvrtou dávku. Navíc, kdybychom do nich nenapálili aspoň ty dvě dávky, tak jsou na tom určitě mnohem hůř.”
Pan Pavlásek: “A to víte jak?”
Doktor: “Říkali to v televizi.”
Pan Pavlásek: “Říkali to v…”
Sestřička: “Nesundavejte si tu roušku, himlhergot! Chcete nás zabít?!”
Pan Pavlásek: “Začíná mě z toho všeho nějak bolet hlava, pane doktore.”
Doktor: “A neztrácíte i čich? Ztráta čichu a bolest hlavy – to byste mohl mít faučise!”
Pan Pavlásek: “Panebože…počkejte, já se štípnu, jestli třeba ještě nejsem v tom kómatu…Jauvajs! Radši ještě jednou…AU! A sakra, asi sem fakt v pěkný…”
Sestřička: “Tak už mi to konečně podepište, pane Pavlásek. Přece nebudete trucovat jak malé dítě.”
Pan Pavlásek: “Ale já pořád nějak nevím… Počkejte, co to děláte! Pusťte mi tu ruku!”
Sestřička: “Tak, hotovo. Jste šikulka! Máte po tom kómatu trochu zesláblé ruce a potřeboval jste jen maličko pomoct.”
Pan Pavlásek: “Ale to nebyl dobrovolnej podpis!”
Sestřička: “Ale vy truhlíku. To víte, že to bylo dobrovolně. Vidíte tady ten podpis? Byl udělaný vaší rukou?”
Pan Pavlásek: “No to jo, ale…”
Sestřička: “Žádné ale, jste informovaný. Tak a teď to jen trochu píchne.”
Pan Pavlásek: “Au! Proč ste mi to píchla!”
Sestřička: “Vždyť jste dal souhlas.”
Pan Pavlásek: “To nebylo dobrovolně!”
Sestřička: “Ale to víte, že bylo. Jen jste byl trochu zmatený, to je vše.”
Doktor: “Navíc, ono je to vlastně jedno, jestli jste podepsal nebo ne. Za chvíli už stejně souhlas nebude potřeba a budeme to moct podle chuti píchat pravidelně komukoli a kdykoli.”
Sestřička: “V Rakousku a dalších zemích už to takhle připravují, víte? A tam jsou panečku jinak šikovní a chytří lidé! Ne jako my, tady v tom našem zaprděném státečku…”
Pan Pavlásek: “To je snad zlej sen… musím se z toho probudit… Hele, když už ste mi to teda takhle dobrovolně píchli, tak ste si aspoň jistý, že mi nehrozí žádný vedlejší účinky, že jo?”
Sestřička: “Nebojte se, vy jeden trumbero. Jediné, co vám hrozí, je zčervenání v místě vpichu. A případně malá bolest ruky.”
Doktor: “A v nejhorším případě ochrnutí obličejových svalů. Ale to pravděpodobně za pár týdnů odezní, takže to bude bez následků.”
Pan Pavlásek: “Cože?!”
Doktor: “Taky se vám mohou začít tvořit malé krevní sraženinky. Ale trombózy přece ničemu nevadí, ne? Nesmíme zapomenout ani na mdloby, nekontrolovatelné třesy, zánět srdce a další drobnosti.”
Pan Pavlásek: “COŽE?!”
Doktor: “Jen se nebojte, mohlo by to být i horší, ha ha ha. Někteří lidé kvůli té injekci i zemřeli. Ale jde jen o pár desítek tisíc, takže to není žádný velký problém. I když vlastně…sdružení patologů nedávno vydalo prohlášení, že kvůli těmhle vakcínkám umřelo už minimálně sto padesát tisíc lidí, a to jen v tom jejich jů es ej. K tomu navíc u těhotných hrozí větší rizko, že…”
Sestřička: “Doktore, už zase mluvíte z cesty! Tady, dejte si trochu kyslíku!”
Doktor: “Áááh. Děkuji, sestři, jste prostě nejlepší!
Sestřička: “Hi hi, díky, pane doktore.”
Doktor: “Takže zpět k benefitům vakcíny od Tfujzru. Já vám to zjednoduším, pan Pavlásek. Všechny ty banality jako ochrnutí, potraty a smrt jsou jen malou daní za úžasné benefity, které ta zázračná jehlička přináší.”
Pan Pavlásek: “Já už tomu fakt vůbec, ale naprosto vůbec…moment, jaký benefity?”
Doktor: “No po tomhle zázračném léku, který je jedinou cestou ze současné krize, zas budete moct chodit do kina, do divadel, na koupák, do restaurace a tak. Tedy než to vyprchá a budete si muset jít pro další dávku.”
Sestřička: “Vidíte, jak jsme vám pomohli? Když teď máte tu vakcínku, tak vás navíc ani nevyhodí z práce. Pan ministr zdravotnictví to zařídil. Skvělé, ne? Je to fakt frajer…a navíc fešák! Taky už si teď nemusíte pořád dělat ty pé cé er testy. Na ulici vám policie nedá výchovnou lekci pomocí kolen a loktů, když si na chvilku sundáte respirátor, abyste se nadechl. Nebudou vám týrat děti ve škole, protože už nebudete nezodpovědný rodič. Taky vám možná nezavřou podnik, pokud nějaký máte. Před vším vás ochrání nový a úžasný faušistický pas.
Doktor: “Sestři, pozor, zase jste se přeřekla. Není to faušistický pas, ale faučis pas.”
Sestřička: “Och, pardon. Takže, shrnuto a sečteno, pane Pavlásek, s faučis pasem přijdou jen samá pozitiva a sociální jistoty. No není to úžasné, jak hezky se k nám teď vláda chová? A to všechno nám dovolí jen za pár injekcí ročně.”
Pan Pavlásek: “Počkat, počkat…takže oni teď lidi nemůžou do hospody a do kina bez tý injekce? A kvůli roušce je můžou policajti tlouct jak žito? A dokonce můžou mít bez toho faušistickýho pasu i problémy v práci? Musí si nechat píchat to svinstvo, aby mohli normálně žít?”
Sestřička: “Jaké svinstvo, pan Pavlásek?! To je přece Tfujzr!”
Doktor: “S Tfujzrem na věčné časy!
Doktor a Sestřička: “Společně uděláme za faučisem tečku!”
Pan Pavlásek: “Já jsem asi fakt zešílel… Takže s tou injekcí, pokud mě nezabije přímo ona sama, můžu ten novej virus normálně chytit, onemocnět, šířit ho a dokonce na něj umřít…”
Doktor: “Vy ne, jste relativně mladý a zdravý, takže vás ta nemoc v podstatě neohrožuje.”
Pan Pavlásek: “Já to nechápu… Nějak špatně se mi dýchá…točí se mi hlava.”
Sestřička: “Z toho si nic nedělejte. To se občas po včeličce stává.”
Pan Pavlásek: “Ale já…uf…je mi opravdu divně… nemůžu…dý…chat…”
Sestřička: “Pane Pavlásek, proberte se!”
Doktor: “A jejda, další… Sestři, pište si. Vlastimil Pavlásek, doba úmrtí třináct hodin a dvacet pět minut. Příčina úmrtí…hm, já fakt nevím. Z čeho by to mohlo být?”
Sestřička: “Netuším, pane doktore… Nemá to z toho, jak se náhle probudil z toho kómatu?”
Doktor: “Těžko říct. Rozhodně to ale nesouvisí s tou injekcí, co jste mu zrovna píchla. Hm, víte co? Napište tam FAUČIS-19. Říkal, že ho bolí hlava, nebo ne?”
Sestřička: “Ano, pane doktore, to bude určitě ono. Je to strašná nemoc. Opravdu strašná nemoc…”

Článek vyšel 23.11.2021 na blogu Nikoly Bornové.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *