Go to ...
RSS Feed

Zdražování energií by mohlo lidi vyhnat do ulic


Musím objasnit proč je v záhlaví článku od politologa Zdeňka Zbořila použita upravená fotoska z filmu Václava Vorlíčka Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Věc se má tak, že v roce 1967, do něhož je páně Zbořilův text orientován, lidé běžně nechodili večer po ulicích s fotoaparáty a tak popisovaný děj nemohl být zachycen obrazem. Dnes má téměř každý ve svém mobilu fotoaparát a tak se najdou u každé události mraky dokumentaristů. Ještě než dojedete domů, už jste v záznamech bulvárních televizí. Nic neunikne pozornosti.

 

Ilustrační foto

Vyšli jsme z Kina 64 U hradeb, kde promítali premiérový film o agnetovi W4C a pomalým krokem se odebírali na tramvaj směr Klárov. Bylo kolem dvaadvacáté hodiny a ticho Starého města bylo rušeno jen vzdáleným šumění davu. Asi někde něco slaví, řekli jsme si a dál v klidu čekali na tramvaj. Hluk, výkřiky, zpěv a skandování o světle které není se blížily. Takové pozdvižení není každý den a tak jsme se vydali do Nerudovky odkud halas přicházel. No co vám mám povídat, sezhora se valil dolů početný dav mladých lidí s lucernami, pochodněmi, baterkami se zpěvem a skandováním na rtech. Oni věděli proč skandují a nás pár ze stanice tramvaje, kteří jsme jim šli vstříc, jsme netušili co se děje. A náhle se za našimi zády vyrojila auta s nápisy VB na bocích. Veřejná bezpečnost, tehdejší označení policistů. Mezi auty se prodírali policisté s bílými obušky, na jednom autě stál polda s megafonem a neúspěšně se snažil překřičet tisícový dav. První sled policistů spustil na rozkaz svých velitelů pendrekovou aktivitu a já pocítil jak ta bílá gumová věc „chutná”. Naštěstí jsem dostal jednu, možná dvě jen do zad, svezl se k zemi a čekal až policisté postoupí. Bylo znát, že s takovými situacemi nemají zkušenosti a tak jsem mohl po pár desítkách vteřin odcouvat zpátky ke stanici tramvaje. Nerudovka byla ucpána policejními vozy a nikdo z davu se na náměstí nedostal. O tom, co se vlastně událo a čeho jsme byli nechtěnými aktéry, jsme se dozvídali v následujících hodinách a dnech. Modřiny za pár zní začaly mizet, ale vzpomínka na historický okamžik zůstala dodnes. J. Lapač, editor iReportera.

A nyní už má slovo pan Zbořil:
3. listopadu 2021 / V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout říjnové události roku 1967, kdy studenti ze Strahovských kolejí v Praze bouřili a šli do ulic, protože jim byla vypínána elektřina. Myslíte že nás něco podobného čeká i dnes v souvislosti s energiemi, pane Zbořile?
„Tážete-li se společně s klasiky zda události se opakují jednou jako tragédie a podruhé jako fraška, tak nevím, které to označení pro události tehdejší a současné vlastně použít. Byl jsem tehdy student a pohyboval se v čele studentských organizací,  nebo tak zvaného „studentského hnutí“ a pamatuji si ty takzvané strahovské události velice detailně. Nejenom jejich samotný průběh, ale i to po té, vyjednávání s různými státními a stranickými činiteli, které pak vyvrcholilo pádem generálního tajemníka Antonína Novotného a příchodem Alexandra Dubčeka. A také ty postupné i kroky, které vedly k takzvanému Pražskému jaru a později k invazi vojsk Varšavské smlouvy. Ta událost je z dnešního pohledu zajímavá třeba i tím, že nešlo o  nějaký náhlý výbuch nespokojenosti, ale že postupně narůstalo  napětí ve společnosti, které mělo jeden z vrcholů  už na 4.sjezdu Svazu československých spisovatelů (v létě 1967) a pak díky  celé řadě dalších událostí – Majáles,  různé pohyby a rostoucí  mobilizace společnosti aj. Ale to tak bývá, tak tomu může být i dnes. Tehdy ta bezprostřední příčina byla vlastně jednoduchá. Na Strahovských kolejích opakovaně vypadával proud a studenti se rozhodli demonstrovat proti šlendriánu. Šli se svíčkami směrem na Pražský hrad, kde zasedal Ústřední výbor KSČ a křičeli „Chceme světlo“. V okolí Hradu, v Nerudově ulici došlo ke střetnutí s policejními jednotkami a pak to už mělo svůj vlastní průběh, který  vyvrcholil i rezignací generálního tajemníka Antonína Novotného na stranickou funkci,“ připomněl Zdeněk Zbořil události z roku 1967.

A dnešní enormní nárůst cen energií
„Když to srovnáte s tou dnešní situací… tak já si neumím představit,  jak by těch 500 nebo 900 tisíc postižených, anebo společnost zatížená tím enormním růstem cen energií, jak by mohli protestovat. Ale chápu, že k takovému protestu skutečně může dojít.  Jistě by to nemělo mít průběh jako v roce 1967, ale asi se odehraje něco jiného a může to být stejně dramatické nebo průběh toho vyjadřování odporu může být stejně dramatický jako tehdy. Dneska je společnost řekl bych mnohem více nenávistná, chybí konsensus a snaha napravovat to, co se zdá být nenapravitelné společným úsilím. Možná, že k tomu dojde, že vznikne nějaká vláda „Národní spásy“, nebo jak tomu říkat, ale rozhodně zatím proto ještě nenastala situace. Může se odehrát ledascos a mohou  na to mohou doplatit i ti politici, kteří si myslí,  že mají stát a společnost pod kontrolou. To je docela dobře možné, ale snad si uvědomí, stejně jako jejich sponzoři, že stát není jenom jejich, že také patří občanům a ne jen několika stovkám těch, kteří dočasně sedí třeba jen v parlamentních lavicích a pohybují se ve stranických sekretariátech, “ dodává Zdeněk Zbořil.

Převzato z Prvních zpráv

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *