Go to ...
RSS Feed

Češi jsou ze své podstaty, chválabohu, nepřevychovatelní


K moci se dostal kartel 90. let, kterému překážel Andrej Babiš, napsal po těsně po volbách režisér a publicista David Martinek. Odstupující premiér se s jeho textem ztotožnil. Nyní Martinek předal ParlamentnímListům.cz svou další analýzu. Kartel zavedených stran se bojí nejen Babiše, ale i toho, že vůbec může vládnout někdo jiný než „zavedené strany“. Martinek v tom směru popisuje vliv médií, snahu o „převýchovu“ Čechů a také nutnost silného státu. Zvláště v době energetické krize.

 

Dva týdny po volbách 2021

Výměna u vládních kormidel po volbách by měla být svátkem demokracie. Okamžikem impulzu v organismu společnosti, kdy odcházející vládu, vyčerpanou zápasy a problémy při zajištění chodu státu vystřídá odpočatá a připravená opozice, která po několik let připravovala svúj plán B. Plán, jakým provést potřebnou změnu, na jejímž konci by pochopitelně měla být prosperita státu, posílení nezávislosti a stability země, posílení práv a svobod občanů a další atributy veřejné správy.

První dva týdny od voleb ale ukazují, že příští vládě zatím nedošlo, že už je po volbách. Nástup k moci připomíná spíše nástup mafiánského gangu na dobyté území. Za co jiného je možné považovat způsob, jakým se partička obvyklých aktérů pokusila odstavit prezidenta Zemana, zápasícího s vleklou a těžkou nemocí. Pomocí konstrukce, postavené na dohadech o zdravotním stavu prezidenta. A následného pohotového využití článku 66 ústavy, odvolávající prezidenta v případě, kdy není schopen vykonávat úřad do kterého byl občany zvolen. Jak ukázal videozáznam, poskytnutý kancléřem Mynářem, Miloš Zeman je schopen sám a objektivně vyhodnotit, zdali mu stačí síly i zdraví pro vykonávání prezidentské služby. K tomu nepotřebuje věštecké odhady kazašské lékařky paní Stehlíkové. Být v nemocnici není nic neobvyklého. Atavismus, s jakým se příští vláda pokusila odstranit Zemana na cestě k ovládnutí moci, ukazuje spíše na velkou vnitřní nejistotu.

Problém ale není jen v politicích

Stavu jednoznačně napomáhá trvale nevyvážená veřejná debata a nekritický postoj médií. Média jsou aktivistická, stranící a neplní dobře svou roli. Kdyby ano, tak výroky pí Stehlíkové, stejně jako p. Vystrčila budou podrobeny přísné kontrole a oba nejvýraznější aktéři aktuálního honu na Zemana, už několikátého v řadě, by za výroky, které se ukázaly jako neopodstatněné, čelili přísné kritice a tlaku na rezignaci. Otázkou zůstává, proč tomu tak není. Proč nejvýraznější aktér, Džamila Stehlíková, bývalá ministryně pro lidská práva, nepodstatná figura české politiky a předsedkyně marginální strany, jejíž existenci nezaznamenaly ani volební průzkumy, dostala rozsáhlý prostor v médiích. Na základě jejích dohadů byla spuštěna kauza s nulovým obsahem, ale potenciálně ničivým dopadem na povolební situaci. Obdobné platí i pro třeštění senátora Vystrčila. Možná by se v českém Senátu mohl najít člověk s větším smyslem pro realistickou a spíše věcnou politiku. Senátu, pan Vystrčil, obávám se, příliš dobré renomé nedělá. Akce s útokem na Zemana je už poněkolikáté opakovaný trik, kdy je vytažen na televizní obrazovky člověk, aktivista, bývalý politik, herec nebo jiná postava, s alespoň mírným veřejným kreditem, který pronese závažné obvinění nebo odhalení, aby se vzápětí rozpoutala kauza, jejíž smysl a vyústění je prakticky nulové. Která ale odvede pozornost od jiné, daleko podstatnější věci.

Ignorování opozice

Je nutné nahlas říci, že dění ve sněmovních kuloárech nevěstí nic dobrého. Při rozhodování o postech ve Sněmovně příští vláda zjevně ignoruje princip parit čili poměrného zastoupení. Tím zároveň ignoruje i statisíce lidí, kteří volili opoziční strany. Nemluvě o obrovském počtu lidí, kteří své politické zastoupení ve Sněmovně jednoduše nemají. Tohle je podstatné. Nikoliv další týdenní pseudokauza na vrub nemocného prezidenta. Jak naznačil Tomio Okamura, šéf opoziční SPD, příští vláda nehodlá dodržet obvyklé parity v rozdělení rolí v Poslanecké sněmovně, které umožňují opozici podílet se na běžném parlamentním provozu ve standardní opoziční roli. Z jednání stran je zjevné, že cílem nastupující vlády je především uspokojit posty zástupci mnohačetné koalice a teprve až poté řešit, se zjevným odporem, prostor pro opozici. Je to nerozumná praktika, která ukazuje na způsob, jakým nominální „demokraté“ uvažují a postupují. Pokud stojí v opozici, mávají praporem demokracie a spouští povyk při sebemenším přešlapu. V okamžiku, kdy se dostanou k moci, jejich vlastní pravidla přestávají platit.

Vláda, která má ještě daleko k samotnému ustavení, dává najevo, že hodlá velmi těsné vítězství ve volbách využít k oslabování politických konkurentů. Namísto tlumicích a varovných komentářů, že v situaci, kdy se vláda chystá provádět škrty, je namístě spíše konsenzuální postup, jak se věcně a správně vyjádřil například Vlastimil Tlustý a další, část médií i politiků pokračuje v palbě na Babiše i Zemana, ač k tomu v danou situaci není prakticky důvod. Situaci ilustrují i výroky respektovaných komentátorů jako p. Steigerwald z pravicového Reflexu, který hřímá o Babišovi, příští parlamentní opozici, a burcuje, že je nutné provést „vytěsnění ze slušné společnosti“. Komentátor Pečinka blouzní o protidemokratickém puči, organizovaném kancléřem Mynářem a panem Nejedlým. A jindy, v devótně pojatém interview pro ČR Plus, Hayato Okamura míchá voliče Trikolóry a VOLNÉHO bloku a navrhuje pro ně občanské dovzdělávání. Patrně jakousi formu „převýchovy“. Pan Hayato Okamura si nevšiml, že v případě Trikolóry jde o stranu vzdělaných lidí, právníků, inženýrů, manažerů. Navíc, o převýchovu Čechů se snažili jak nacisté, tak komunisté. Češi jsou ze své podstaty, chválabohu, nepřevychovatelní. Hayato by naopak mohl energii věnovat zdejším morální majákům, jako panu Etzlerovi, jehož výrok k pandemii „Neočkovaní neumírají dost rychle“, lze jen těžko komentovat. Nebo panu Hřebejkovi, který zklamaně tweetnul, že „Zemanův stav se bohužel zlepšil.“ Silné výroky, jak politiků, tak aktivistů i médií odvádějí pozornost od podstatných problémů. Je nutné říct, že mají zároveň přesně opačný účinek. Zatímco vláda žije první dva týdny jakýmsi povolebním transem, společnost, která si tuto nově vznikající vládu většinově nepřeje, debatuje už nyní a bez zábran o demonstracích. A to vláda ještě ani nevznikla.

Volební reforma dopadla mizerně

Ta mnohem důležitější věc, které by měla být věnována pozornost, je mnohem závažnější. Volební reforma, prosazená nejvyšším soudem osm měsíců před volbami má nepříjemný důsledek. Reálně nejsou v Poslanecké sněmovně zastoupeny hlasy přes 1,1 milionu lidí. Lidé se k volbám dostavili, splnili svou povinnost, volby měly na domácí poměry enormní účast. Ze zastoupení politickými subjekty ale vypadlo obrovské množství hlasů. Naprosto vypadla tradiční levice. Ve Sněmovně jsou v naprosté převaze zástupci pravicových a středových stran. Jestliže považujeme demokracii za metodu vládnutí, kde se navzájem vyvažují jednotlivé proudy, přičemž primární dělení levice versus pravice doprovází nástup potřebných alternativ, jejímž cílem je prosadit parciální společenská a politická témata, tak většina z těchto stran zůstala za hranicí vstupu do Směnovny.

Fotokoláž

Považuji to za problém. Samozřejmě, lze tento stav odmávnout jako přirozený špatný výsledek práce politických alternativ a levicových stran a nechuť voličů, poskytnout důvěru levicovým stranám. Obávám se, že tomu tak ale úplně není. Veřejná debata je vychýlená jedním směrem. Veškerou pozornost a podporu médií má polistopadový kartel a příští vláda. Mainstream kartel nekritizuje. Přestože má za sebou historii stovek obludných kauz, tématem voleb byly výhradně Babišovy pseudokauzy. Proč? Došlo v médiích ke sborovému výpadku paměti? Zapomnělo se na kauzy kolem mýtného, Diag Human, cinknutých armádních zakázek, jako modernizace tanku, Pandury? Účet za privatizaci, OpenCard, Toskánská aféra, IZIP, ROP Severozápad, OKD… a další a další a další? Pokud by média hodnotila práci politických bloků vyváženě a korektně, a přinejmenším kriticky přistoupila k historii polistopadových vlád, výsledek voleb by byl jednoznačně jiný. Lidé už možná zapomněli. Ale političtí komentátoři zapomínat nesmějí. Stejně tak měla být podrobena kritické analýze volební reforma.

Zastupování voličů

I když jak Babiš za ANO, tak Okamura za SPD prohlásili, že jsou připraveni zastupovat ve Sněmovně voliče, jejichž hlasy v tuto chvíli reálně nikdo nezastupuje, jejich programy nejsou levicové, ani alternativní. ANO je středová all catch party, jejíž sociální programy a podpory během minulých let pouze napravovaly škody z éry utahování opasků a systematického vytěžování populace během polistopadových vlád. Navíc, levicové prvky ve vládě ANO vznikly především díky spolupráci s ČSSD, která měla na jejich vzniku významný podíl. SPD, je pro změnu národnostně orientovaná, pravicová strana, jejíž osa politiky se opírá o trvale všesměrovou kritiku politických konkurentů, odmítání EU a prosazování prvků přímé demokracie. Je to pravicová, až silně pravicová strana. Propad levice i alternativ je problém. Někdo by měl jasně říct, že změna volebních pravidel má velmi tristní výsledek.

Strach o místa v úřadech a převýchova nespokojených

Za téhle situace a za situace, kdy na zemi dopadá řada složitých problémů, příkladně pád Bohemia Energy, nebo omezení výroby ve Škodovce, které má potenciál poškodit ekonomiku až o 200 miliard, by bylo snad i vhodné tlumit rozvášněné revoluční výkřiky. Ale je to naopak.
Příští vládní sestava si počíná neobratně. Když sleduji, jak si parta věčně poštěkávajících parlamentních šikanérů notně dofukuje vyzáblá úřednická ramínka silnými prohlášeními, napadá mě, že cílem různých prohlášení je pokusit se nahnat společnosti strach. Jak politickým oponentům, tak například úředníkům.
Je to směšné.

Sítě i média zaujalo prohlášení paní Pekarové Adamové, že bude nutné vyčistit úřady od chapadel Andreje Babiše. Podobné prohlášení zaznělo i z úst pana Rakušana, kteří prohlásil „očistíme úřady od lidí, kteří sloužili holdingu“. Pan Rakušan i paní Pekarová patrně netuší, že jedním z výrazných atributů služebního zákona je mimo jiné snaha zamezit stavu, kdy nová vláda pod dojmem revolučních nálad a potřeby radikálních změn obvykle rozmetá práci předchůdců. Země se tak ve čtyřletém cyklu neustále zmítá v rytmu politických zadání, které namísto, aby přinášely rozumné změny, často jen vnesou do fungujících úřadů nový chaos.
Doporučím dvě věci. Příštím šéfům ministerstev a resortů. Praktickou zkušenost s řízením. Čehokoliv. Mateřské školky. Podniku se zaměstnanci. A nejlépe úřadu se stovkami úředníků. Člověk, který má za sebou řídicí zkušenost, nahlíží na proces řízení už poněkud jinou optikou. Ví, že často je důležitější zajistit plynulý chod svěřeného útvaru a reformy provádět systematicky, promyšleně, za souladného jednání aktérů.
Druhá věc. Úředníkům, kterým by hrozila ostrakizace ze strany rozdováděných politických agitek, doporučím rovnou se obracet na soudy a média. Především na alternativní média, která jejich případy zveřejní. A stejně tak i na opozici a své zastupitele.

O paní Pekarové Adamové se uvažuje coby o příští šéfce Sněmovny. Je to zábavná představa. Nicméně je rozhodnutím vlády, jakým způsobem bude provádět personální politiku.

David Martinek,
režisér a publicista
27.10.2021

Celý text Davida Martínka najdete
v ParlamentníchListech ze dne 27.10.2021
www.ParlamentniListy.cz

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *