Go to ...
RSS Feed

K chvále českého národa přistupujme obezřetně


Za 60 dní se rozhodne v parlamentních volbách také o novém premiérovi   //   Šance, že bude A.Babiš pověřen sestavením vlády je poměrně velká

 

Když nás jako národ někdo chválí, měli bychom zbystřit svoji pozornost. Už proto, že tentokrát se o naši přízeň před parlamentními volbami uchází stávající premiér Andrej Babiš. Nemám ho principiálně rád, mě osobně nic neudělal, nebyl jsem si ani pro koblihy zdarma, ani pro průhonický kopeček zmrzliny, jen bych byl radši, kdyby českým premiérem prostě byl Čech. Chytrých a schopných lidí máme přece dost. Škoda, že právě oni se nechtějí angažovat v politice. Stáhnul jsem si z netu Babišovu knihu Sdílejte, než to stáhnou. Nejsem přesvědčený, že je to celé jeho práce, sám nedávno připustil, že má tým lidí, kteří pro něj pracují a zpracovávají různá zadání a projekty. Člověk nemůže rozumět všemu a tak dá na názor moudrých. Babiše do nejvyšší funkce výkonné moci státu dostali voliči, protože měl vizi a ti, kdo do té doby řídili stát to nedělali dobře. Česká pravice a politici, kteří se za pravicové považují, měli pro obyvatele jen rozmáchlá gesta, prázdné floskule a hojnost nesplnitelných slibů. Lidé, voliči různého ražení, už toho měli dost a dali hlasy úspěšnému podnikateli, který razil heslo, že stát lze řídit jako firmu a dodával, podívejte se jak jsou moje firmy úspěšné. Dejte mi své hlasy a povede se nám všem dobře. Češi i Moravané jsou lidé hloubaví a pracovití, statisíce jich podniká a tak dobře vědí, že na Babišově tvrzení něco je. Kdo umí řídit malou, střední i velkou firmu a je v kladných číslech tak, ví, že heslo je pravdivé a reálné. Od samého záčátku cesty AB politikou se vědělo téměř vše o jeho problematické minulosti, o jeho jméně v seznamech hanby, o jeho vydělaných miliardách i o lidech se kterými měl podnikatelské neshody. Přesto všechno dostal voličské hlasy. Do knihy Sdílejte, než to stáhnou jsem se snažil začíst, ale nějak se mě to nedařilo. I když je psána v ich formě, kdy autor prezentuje své myšlenky a názory, připadal jsem si jak při čtení návodu k použití. Není to literatura s velkým L, je to vyprávěný příběh který sdílelo vícero autorů a pak slili své texty do jednoho kompilátu. Tím neříkám, že je to špatné, jen jsem přesvědčený, že kdyby knihu napsal AB opravdu jen sám, že bych si ji přečetl se zájmem, protože by to bylo autentičtější a možná by mě jeho slovakismy tolik nevadily. V samém závěru je odstavec, snad malá kapitola, která stojí za ocitování celá. Tady se jeho dvorní píáristé ukázali jako ti, kteří své mzdy hodni jsou. Měl ale kapitolu uvést výrokem, že se cítí být Čechem a že je mu ctí hovořit jako člen tohoto podivuhodného malého národa. Editor iReportera Jaroslav Lapač

Moc dobře víme, že Češi mají zdravý rozum. Prostě si nenecháme nic nakecat. Zažili jsme složité 20. století. Dvě totalitní diktatury, dvě invaze a desetiletí nesvobody. Proto jsme my Češi velmi citliví na svobodu. Proto ji musíme hájit. A to ze všech stran. Nikdo nezvonil klíči proto, aby se pak musel bál říct, co si myslí. To, že ze Západu přicházejí nějaké módní trendy a názory, ještě neznamená, že je budeme za každou cenu hned přejímat. Hlavní je a vždycky byla svoboda a nezávislost. Republiku jsem sjezdil křížem krážem. Znám ji, myslím, jako málokdo. A všude jsem viděl podnikavé a otevřené lidi, kteří milují svůj domov. To je něco jedinečného. Obdivuju solidaritu i otevřenost, jelikož Češi, Moravani a Slezani říkají věci natvrdo. Tak, jak jsou. Občas to vypadá, že se hádáme, ale to si jenom vyměňujeme názory. Jsou tady věci, které mají všichni obyvatelé českých zemí společné. Málo si stěžují, hodně pracují a chtějí jen trochu uznání, jelikož na jejich práci stojí celá naše republika. Jsou chytří a nenechají se oblbnout. Opít rohlíkem. Kolik jsem jich poznal na našich výjezdech. Kolik skvělých lidí, díky kterým naše země funguje a díky kterým máme na to, abychom byli na špičce. Díky těm všem, kdo podnikají a mají zodpovědnost za lidi, kterým každý měsíc posílají výplatu. Díky všem našim důchodcům, kteří vybudovali naši zemi a o které se chceme postarat. Díky všem, kteří jdou každý den do práce. Jsou jich miliony a tohle píšu právě pro ně. Pro každého z nich. Ráno vstávají, aby odvedli děti do školy, pak jedou klidně 40 kilometrů do práce, kterou dělají svědomitě a nikdy nechyběli. Když jsou nemocní, tak si radši vezmou dovolenou. Po práci jdou na nákup, chtějí kvalitní potraviny. Místní, ale za dobrou cenu. Pak vyzvednout děti, odvézt je na kroužek. Pak domů, pracovat na domku, na který splácí hypotéku. A večer na jedno do místní hospody. 

Premiér ČR a bývalý prezident USA

Každý z nich má své názory a přesvědčení. Nechce mít děti jednoho z 58 nebo kolika genderů a nehodlá řešit rasismus ve Spojených státech, nebo nějaké nesmyslné věci, které nejsou pro Česko důležité. Večer si pustí televizi, kde mu komentátoři z Prahy řeknou, že vůbec neuvažuje progresivně. Tak vypnou ten nesmysl a jdou spát. Aby mohli další den ve čtyři vstát a jít do práce. Protože to oni vyrábějí potraviny. To oni dřou ve fabrikách. To oni řídí elektrárny. To oni makají na polích. To oni pracují v nemocnicích. To oni řídí dopravu. To oni učí naše děti ve školách. To oni rozvážejí balíky, dopisy a zboží. To oni s námi mají trpělivost na přepážkách pošt a úřadů. To oni opravují naše pračky, dělají rozvody v baráku, nahazují omítky a dělají stoupačky. To oni pomáhají těm nejpotřebnějším v sociálních službách a domovech důchodců. To oni opravují naše auta. To oni dávají do pořádku naše silnice, mosty i chodníky. To oni pečují o naše lesy, rybníky a národní parky. A tihle lidi si zaslouží uznání a za ně já budu bojovat. Za všechny normální lidi. 

Někdy mám pocit, že se o ně kromě mě nikdo z politiků nezajímá, ale právě na těchto lidech stojí naše společnost, ekonomika a kultura. A právě na nich stojí naše demokracie. Pro tyhle lidi kandiduju. Pro tyhle lidi žiju a pracuju. Především pro ně. A chystám pro ně mnohem víc, než jsem tady napsal. V září představíme náš program do voleb. Bude mi zrovna 67 let. A chci to ještě jednou dát. Ne kvůli sobě. Ale kvůli vám. Troufnu si říct, že s řízením země a s mezinárodní politikou mám zkušenosti jako nikdo jiný v této zemi. Tak jsem o tom napsal tuhle knížku. Je to poslední příležitost mě volit. Kandiduju naposledy. Poslední šance volit Babiše. Toho, kterého znáte. Toho, který pořád maká. Toho, který tomu chce dát všechno. Toho, který všude prosazuje české zájmy. Do roztrhání těla.

Výňatek z knihy Andreje Babiše
Sdílejte, než to zakážou
(*2. září 1954)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *