Go to ...
RSS Feed

Je ještě co dodat po dvaatřiceti letech?


Za šedesát a jeden den rozhodneme o své budoucnosti   //   Předpokládalo se, že 21. století naváže na poslední léta století dvacátého
 

Ale s úžasem jsme byli svědky enormního ideologického skoku bez přímé  návaznosti na  minulost. Dnes se vybaví  jen matná vzpomínka na krátké období popřevratových iluzí. Čekali jsme, že se  vrátí „Pražské jaro“, skončí  „studená válka“… Ale listopad 1989 nepřinesl žádné „jaro.“  A „studená válka“ – žel – také nepřestala a – dodnes hrozí přejít do reálného ozbrojeného konfliktu, budou-li si to velmoci přát.

V glosáři jednoho českého akademika čteme:

“Nová globální doktrína trpí především deficitem demokracie a dalších všelidských hodnot. Není ani skutečně globální.  Nerespektuje universalitu, pluralitu ani jedinečnost ve skutečném lidském světě. Nezakládá se na Chartě OSN, ale na absolutní monopolní moci. Nejvyšší moc si osobuje právo napadnout a podmanit si kohokoli, kdykoli a kdekoli. Jediným právem se stává „právo silnějšího“. Nadnárodní nevolené mocenské struktury již fakticky ovládají i mnohé demokraticky zvolené vlády. Kooperaci nahrazuje konfrontace. Pravdu utápí její zamlčování, šíření sofistikovaných polopravd i vyslovených lží. Sen o lásce drtí stále agresivnější egoismus. Sen o trvalém míru vystřídala trvalá válka. K nejnebezpečnějším zbraním nepatří jen přesně řízené střely, též přesně řízené peníze a masově šířená falešná i jedovatá slova. Naději na trvale udržitelný život dusí světový nepořádek, ohrožující existenci lidstva i přírody. Konzum a destrukce vytlačují tvořivost.  Zneužívání lidských práv potírá lidskou odpovědnost. Svobodu degradují svévole zvrhlíků a arogance mocipánů. Sen o světové demokracii hubí realita světové oligarchie. Bezmezné bohatství vyvolené úzké pseudoelity a rostoucí  hmotná bída naprosté většiny lidstva překonává jen vydatně pěstovaná bída duchovní. A přece – ba právě proto – stojí za to usilovat o kontinuitu dobrého. „Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás,“ radil Jan Amos Komenský již na počátku novověku.“  ( B. Blížkovský)

Komu náleží odpovědnost řešit  současné  události na vnitropolitické i na  mezinárodní scéně? Aby to bylo v pravdě, v míru, v porozumění? Vládám jednotlivých států. A v poslední řadě – jejich voličům. Volbám by měla předcházet osvěta. Volič by neměl být ohlupován a manipulován líbivými řečmi plytkého  populismu.  Neměl by být maten ani  účelově protivládními  demonstracemi ani účelově dotovanými „barevnými“ revolucemi a „Majdany“.   

Volič potřebuje řádně zdůvodněný světový názor, aby se rozhodoval s pochopením dané situace  

A aby cítil  důvodnou odpovědnost na základě  pochopení  faktického  stavu světa, který ho obklopuje. Bylo konstatováno, že ke „zničení“ Evropy stačí jeden tajemný muž v pozadí. Bohatý „křivák“.  Dověděli jsme se o dlouholeté  působnosti takového činitele u nás.  Sám, nebo prostřednictvím zahraničních firem, které mu podléhaly,  řídil  tento americký  bursovní spekulant a multimiliardář veřejné  mínění na internetu.  Můžeme uvést “Seznam.cz-“, Novinky,cz- „Stream.cz-“, „Blesk“ ….  Jejich stránky měl v rukou a tím  realizoval  mediální  propagandistickou převahu, umění ovládat svět. Šířil  vlastní názory a vůli proti stoupencům jiných vizí světa. Byl schopen rozkládat dosavadní  společenské vědomí a imputovat vědomí nové. Před převratem  podporoval disidenty střední a východní Evropy, naše  chartisty, Václava Havla. V posledních letech podporoval u  nás  mediální útoky  proti Zemanovi, Babišovi aj. Naopak neskrblil financemi na podporu pověstné mezikontinentální  masové í imigrace.  Jeho „filantropie“   se týkala i t.zv. neziskových  organizací a akcí  k  šíření  údajných „lidských svobod  a práv“.

Proklamovaná hesla jsou ovšem pouhé masky

Přesvědčili jsme se, že  dnešní elity  mají pro  svou vládu  k dispozici mohutné propagační prostředky. Je na občanech, aby se všem účelovým a rozkladným dezinterpretacím bránili. Jak? Od 1. světové války převládl v Evropě názor, že uspořádání společnosti má být demokratické. Demokracie začala být pokládána za úhelný kámen evropské civilizace, na rozdíl od dřívější monarchie, aristokracie, oligarchie.  T. G. Masaryk, zakladatel našeho novodobého státu, chápal demokracii jako politickou organizaci na vědeckých  i mravních  základech. Byl přesvědčen, že jen vzdělaný národ může být svobodný a že bez vzdělání a výchovy k demokracii nemůže být demokratů. Myslím, že o tom nelze pochybovat. Aby svobodné projevy a rovnoprávné volby měly pro občana smysl, aby se občan skutečně podílel na správě a samosprávě společnosti, potřebuje znát svět, v kterém žije, rozumět mu a cítit odpovědnost za to, co se kolem něj děje. Tomu se učí v rodině, ve škole, v osvětových a kulturních zařízeních všeho druhu. Občané mají státu rozumět, aby jej mohli dobře spravovat. Jsou pak  státotvorní a jsou přesvědčeni o tom, že platí heslo „stát jsme my.“ Ne tak  ovšem vypadá dnešek. Šířená ideologie  se nezajímá o úroveň a kvalitu světového a životního názoru občana. Rozkládá stát, popírá národ, rozbíjí rodinu. Ve hře zůstává jen jedinec se svou halasně proklamovanou individuální svobodou a se svými halasně deklarovanými  individuálními právy. Víme, jak svým právům rozumí a jak své svobody užívá? Denně jsme svědky úpadku morálky a kultury, ubývá těch, kteří tvoří, chrání a předávají skutečné hodnoty. Roste počet těch, kteří si chtějí života jen užívat.  Bez práce, bez námahy, bez tvorby, bez odpovědnosti.

Ve veřejném prostoru je slyšet samozvané, věčně nespokojené kritiky vlády, která vzešla z demokratických voleb.  Drze a bezostyšně se kasají i na nejvyšší představitele státu. Nezdržují se názorovou  diskusí, jen halekají, obviňují a pomlouvají ty, které si nevybrali. Ti prý ohrožují demokracii. Nezdržují se zjišťováním pravdy o skutečnosti, ani se neobtěžují zdvořilostí, ohleduplností a taktem. Nafukují a překrucují malichernosti a vedou své útoky na úrovni nepřemožitelných pavlačových drben. Masaryk také znal a odmítal politické diletanty z „ Kocourkova“  a  z „Hulvátova“. Ale ti dnešní je svou nízkostí mnohonásobně předčí. V současné době nastala největší krize  rentiérského kapitalismu – hrozivá světová pandemie coronaviru. Nevíme, jak vznikla, nevíme ani, kdy skončí. Tušíme, že po ní nezůstane dosavadní  kámen na kameni. Bude to šance začít znovu, bez všech lží, klamů a podvodů, začít pravdivě, s tvořivou a poctivou prací. S návratem k pozitivním hodnotám a tradicím našich dějin, naší kultury a k odkazu velkých představitelů našeho národa. K humanitnímu odkazu naší historie národní i sociální. Volme ty, kteří podobnou budoucnost mají ve svém  programu.

Stanislava Kučerová   

                                                                

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *