Go to ...
RSS Feed

Je nutné si stále připomínat: Život za protektorátu (1939-1945)


Blíží se volby. Dny, kdy můžeme pohnout naší historií. Zbývá pouhých 80 dní

 

Prvou propracovanou složkou nacistických genocidních záměrů vůči slovanským národům za druhé světové války byl oficiální program likvidace českého národa v „německém prostoru“.  Realizován byl důsledně, postupně, soustavně, intenzivně a účinně, za bezpříkladné horlivosti početných, dobře informovaných nacistů z řad bývalé německé menšiny v Československu. Nejprve  bylo zlikvidováno demokratické Československo. (Zůstalo prakticky bez spojenců, kapitulovalo po ultimatu čtyř velmocí, po „Mnichovském diktátu“ 29.9.1938.  Došlo k  prvému dělení  Československa.)

Zbytek českých zemí byl vojensky  okupován od 15. března 1939. Zřízením „Protektorátu“ začala totální kolonizace, dekapitace a germanizace českého národa. Během války nechtěli  a nemohli nacisté  významný český hospodářský potenciál postrádat. Proto konečné „řešení“ české otázky dočasně odložili. O to intenzivněji utvářeli duchovní i hmotné předpoklady pro genocidu poválečnou. Sebemenší odpor byl krutě potlačován a likvidován. Hlavní ostří stupňujících se perzekucí mířilo vůči odboji a vůči československé inteligenci, která hájila národní svébytnost a humanitně demokratický odkaz T.G. Masaryka a E. Beneše. Likvidací všech českých vysokých škol zanikla hlavní centra české národní kultury již v roce 1939. Mnoho předních duchovních vůdců a odbojářů nacisté zavraždili. (Jedním z prvých byl i pedagog Masarykovy university, prof. dr. Jan Uher, někdejší Masarykův knihovník.)

Je smutnou skutečností, že souhrnné objektivní zhodnocení  tehdejší reality i dalekosáhlých mnohostranných důsledků  ohrožení našeho  národa, největšího  od 17. stol. (po roce 1620),  eskalací nacistických masivních a  brutálních politických a protinárodních perzekucí v letech 1938-1945, dosud chybí.

Pohřeb Jana Opletala, 16.11.1939

České vysoké školy byly zrušeny zcela. Ale i nižší vzdělání bylo omezeno a podrobeno drastické germanizaci. Do r. 1944 klesl počet českých studentů středních škol o více než polovinu. Česká správa školství de fakto neexistovala. Byla plně podřízena německé kuratele. Rozhodující kontrola, inspekce, koncipování obsahových, metodických i jiných změn, celková propaganda, ideologie a bezpečnost byly v rukou našich i říšských Němců, spolehlivých nacistů. Českým dějinám se např. nevyučovalo vůbec. Na vysvědčení stálo: Geschichte (a místo známky) – wurde nicht unterrichtet.  Vrchní dohled  nad školstvím mělo Gestapo. Přes stupňující se teror, všudypřítomné slídilství a udavačství naprostá většina českých učitelů a studentů se chovala statečně, odolávala, vzdorovala a vydržela. (Nezapomeňme ani na totální nasazení populačních ročníků 1921 a 1924 na válečné práce do „Říše“ a hromadné povolání  středoškoláků na zákopové práce před postupující frontou.)  

Likvidace předních odborníků a znemožnění přípravy nástupců způsobily těžké ztráty mnoha oborům, jejich kontinuitě a příznivému vývoji. Nadto nedemokratický revanšismus militantních představitelů někdejší rozbíječské německé menšiny přetrvává a po mnoha desítiletích se dokonce stupňuje. 

Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.
z pozůstalosti

Životní krédo za pana profesora sepsal básník Karel Václav Rais (a nejen za něj)

„Cestička k domovu známě se vine,
hezčí je, milejší, než všechny jiné.

A kdybych ve světě bůhvíkam zašel,
tu cestu k domovu vždycky bych našel“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *