Go to ...
RSS Feed

Co hrozí státům od jejich občanů?


Volby do parlamentu budou již za 91 den  //  Mnozí ze čtenářů vědí, že 1. července v Pekingu se konala oslava stého výročí komunistické strany Číny.

 

Na oslavě vystoupil s referátem předseda komunistické strany a prezident ČLR Si Ťin-pching. Plánoval jsem vypustit z hlavy politiku a sledování dění ve světě na několik týdnů, ale dotazy spřízněných duší a význam referátu a změn mně přinutily změnit plán. Soustředím se na několik aspektů s významem pro svět, komunistické strany v blízkém zahraničí a v ČR. Příspěvek začínám závěrem referátu (ve vlastním překladu):

Před sto lety, v době jejího založení, měla komunistická strana Číny jen padesát zvláštních členů a dnes se stala největší vládnoucí stranou na světě s více než 95 miliony členů v obrovské zemi s počtem obyvatel více než 1,4 miliardy lidí. To má významný vliv na dění ve světě. Před sto lety se čínský národ představil světu ve stavu úplného úpadku. A dnes svět čelí národu, který se vyvíjí rychle a kráčí k jeho velkému obrození. Za sto let komunistická strana úspěšně splnila poslání, které jí bylo svěřeno historií a lidmi…

Si Ťin-pching vybízí stranu, aby pamatovala na své historické poslání a neúnavně posilovala své ideály a přesvědčení. Zmíněná trojice cílů (poslání, ideály a přesvědčení) vedla k překonání chudoby v ČLR a budování společnosti střední třídy. Splnění úkolu bylo v projevu prohlášeno za jedinečný úspěch. S tím nelze nic jiného než souhlasit, přestože existují méně známá a neznámá rizika. Žádný stát na světě, kromě SSSR něco podobného v takovém rozsahu a časovém období neuskutečnil. Proto si Čínská lidová republika zaslouží společensko-politický respekt respekt a obdiv. Překonání mnoha let chudoby a budování mírně prosperující společnosti se časově shoduje se stoletým výročím komunistické strany Číny a proklamovaným přechodem k vybudování modernizovaného socialistického státu k roku 2049 – stému výročí založení ČLR. Koncept dvou století počítá s přechodným dokončením socialistické modernizace v roce 2035. Ta představuje klíčovou etapu na cestě k cíli: čínský sen o velkém oživení čínského národa.

Pro komunistické a levicové strany a vlády Evropy a také současnou Ruskou federaci se mi jeví potřeba hledat odpověď na několik důležitých otázek. Například: 1) Je a zůstane ČLR socialistickou zemí nebo se jedná o obnovený nebo transformovaný kapitalismus, včetně kognitivního? 2) Představuje samotná skutečnost vymýcení chudoby v ČLR vzor nebo příklad spolehlivého sociálního systém ve státě, který nebyl zprivatizován, není řízen finanční oligarchií a privátními zájmy a který současně existuje v globalizovaném prostředí formovaném kognitivním kapitalismem? 3) Může nezprivatizovaný stát dnes sloužit jako indikátor socialistického státu a jako příklad schopnosti vybudovat a řídit sociální systém komunistickou stranou pro evropské státy? Čínský boj proti chudobě, jedinečný svou intenzitou a rozsahem, vyhlášený po 18. sjezdu komunistické strany představuje socialistickou myšlenku, povahu ekonomiky a politického vedení ČLR. Program byl totiž realizován kontinuální systémovou reorganizací problémových oblastí s pomocí velkých vládních investic. Ty jsou trnem v oku mj. MMF a budou ztěžovat život české vládě, kdo by ji netvořil. Vláda bude muset mj. bojovat s nesrovnatelně silnějším kognitivním kapitalismem v rozkvětu pomocí pandemie strachu z koronaviru, z ní odvozených omezení občanských práv, prakticky nesplatitelného dluhu, transformace majetku a kapitálu a přesunem člověka z výrobních a investičních procesů do role konzumenta a instrumentu.

Projev prezidenta Si vybízí k zamyšlení nad mylnou představou zastánců kapitalismu o dilematu – socialismus nebo kapitalismus. Zmíněné dilema a dezinformace živí buržoasií zprivatizované mediální monopoly a všeobecná neznalost teoretických základů čínského modelu socialismu. V něm se nachází mj. významná Mao Ce-tungova teorie nové demokracie a aliance národního osvobození za účasti různých tříd, včetně národně orientované buržoazie, jejíž zájmy jsou globalizací v americkém smyslu a praxi potlačovány a odporují jí.

Pozorný čtenář zjistí, možná ale i osudem zkoušený, v zahraniční politice nezkušený premiér Babiš také, že prezident Si se odvážil zajít do blízkosti textu článku z roku 1949, který napsal Mao na počest 28. výročí KS Číny. I dnes totiž platí Marxova teze: v určitém okamžiku dějin a při existenci kritické masy sociální nespravedlnosti a ztráty důstojnosti člověka, kapitalista a kapitalismus budou zničeny násilím občanů a smeteny ze scény života. Proto v projevu kromě jiných prezident Si jmenuje čtyři hlavní faktory vlivu KS Číny na historii země. 1) Strana bojovala v bitvách, vedla ozbrojenou opozici vůči japonským intervencionistům a vnitřní kontrarevoluci a přivedla lid k vítězství. 2) Strana zajistila vítězství revoluce, úspěch socialistické výstavby s pomocí odstranění staletého systému třídního útlaku. 3) Strana byla v popředí politiky reforem a otevírání se světu, provedla naléhavé reformy a zajistila úspěch socialistické modernizace. V rámci reforem došlo k přechodu od plánované k socialistické tržní ekonomice. 4) Strana vstoupila do nové éry a posílila socialistický systém včetně státní správy. Je možné mít mnoho výhrad vůči ČLR a komunistické straně, (západní demokracie mají na zřeteli obzvláště oblast lidských práv a dodržování zákonnosti). Přesto se mi jeví, že komunistická strana ČLR není pouze politickým, ale i duchovním předvojem. To proto, že předává hodnoty z generace na generaci. Vzdávat hold předchozím vůdcům země a dalším vedoucím představitelům starší generace je v současné EU a především v české kotlině nepředstavitelné.

Čím se může chlubit Česká republika nebo i KSČM od svého vzniku? Na tvorbě našeho statního bohatství se desítky let podíleli průmyslníci první repubilky, část hmotných statků zde zbyla po rozpadu Rakouska Uhreska, po válečné devastaci pak budovaly bohatství strany soustředěné v Národní frontě na což by zejména lidovci rádi zpomněli. Hlavní odpovědnost padá na hlavu komunistům a to jak úspěchy, tak neúspěchy v oblasti společenské. Společnost držela pohromadě díky prolezlosti všech sfér špicly a udavači, podobně jako je tomu i dnes v modifikovaných formách odpovídajícím technologické vyspělosti. Společnost lidí se dělila na ONI a MY a tento stav vedl k demonstarcím za svobodu projevu a myšlení. Podobně je rozdělěna společnost i dnes. Z takové nedobré konstelace hrozí každému současnému režimu postavenému na podobných principech rozklad iniciovaný zdola a to se může stát jak v Ruské federaci, Čínské lidové republice ale i v zemích s jinou tradicí jako je např. Francie, Itálie a třeba i Spojené státy. Pouliční projevy nespokojenosti proti vládnoucí garnituře mohou dospět až do tvrdých konečných střetů.

Vyhrocené sociální situace mohou nastat především dnes, kdy pokrytectví, politická korektnost a mediální hyenismus a jemu podobné mají konjukturu a dovolují si nazývat se demokracií a svobodou. Ať na Východě či na Západě. Pokrytectví spojené s nepřesvědčivým bojem proti materiální a nemateriální korupci a povýšené chování nejvyšších představitelů retrospektivně dokazují správnost čínské cesty. Mladým čtenářům připomínám návštěvu Gorbačova v Pekingu v roce 1989. Po jednání s Teng Siao-pchingem Gorbačov provedl téhož dne na pozadí událostí na náměstí Nebeského klidu provokativní návštěvu hlavního čínského demokrata Čao C’-jangа (1919-2019). Tento bývalý předseda vlády ČLR a generální tajemník komunistické strany Číny strávil závěr svého života v domácím vězení. Poté Gorbačov šel na náměstí učit demokracii a propagoval perestrojku. SSSR s ješitným Gorbačovem a Ruská federace s arogantním Jelcinem ztratily šanci na transformaci systému v jednotě. Státy střední a východní Evropy a Centrální Asie propadly nereálným představám o svobodě, suverenitě a historické spravedlnosti. Ve výsledku došlo k dramatické atomizaci Evropy, k válce na Balkáně, k převratům a dodnes neukončenému přepisování dějin. Bývalí političtí vůdci zapomněli a současní zapomínají, že ze skladby a zpěvu nemůžete vymazat notu, a ani slovo chcete-li mít radost. I proto je snaha o přepis dějin a historických faktů velice nebezpečná a bude mít s pravděpodobností hraničící s jistotou bolestivé následky, bohužel, především pro nevinné občany. Přestože se jedná o zkušenost země a lidí, kteří nejsou s námi přímo a úzce propojeni historickým osudem, který určoval náš život v poválečné Evropě, neznamená to, že tomu bude tak i v představitelné budoucnosti. Opak se stane pravdou. Proto znalost historie KS ČLR, její organizace, práce s mladou generací a realizace cílů, které definovala vedoucí politická strana, jsou již dnes a budou i zítra pro nás v Evropě, tj. i v ČR nepochybně užitečné.

„Je třeba chápat, že vzhledem k tomu, že mezi naší vnitřní a vnější bytostí existuje propojení, ovlivňujeme prostředí okolního světa vším, co se svou bytostí provádíme, ať už na fyzické, mentální nebo duchovní úrovni. Pokud věříme, že když budeme ignorovat Jednotu, unikneme Vesmírné spravedlnosti, znamená to, že trpíme závažným onemocněním – arogancí ducha.” (Roy Littlesun,1934, Revoluce Jednoho srdce).

Jan Campbell

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *