Go to ...
RSS Feed

Boj o budoucnost, anebo promrhané hlasy voličů?


V kampani před minulými parlamentními volbami jsem vedl řadu vysvětlovacích diskuzí, kde jsem vysvětloval základy volebního zákona. Šlo zejména o příznivce malých vlasteneckých stran, tzv. podměrečných, tedy těch, které neměly šanci dostat se v celostátním měřítku přes 5 % hlasů, aby vstoupily do sněmovny. Obvyklým argumentem mých oponentů byly argumenty jako  svoboda volby, demokratické právo podpořit stranu, které věří a tak podobně. Snažil jsem se jim vysvětlit, že hranici pro nárok na státní příspěvek, která je zisk 1,5 % ze všech odevzdaných hlasů tak jako tak prolomil minimální počet z nich. Průměrný zisk hlasů těchto malých stran  byl mezi 0,3 – 0,8% hlasů.

Vedle stran a hnutí, které existovaly již delší dobu, se objevily i účelově zřízené nové strany „na jedno použití“, většinou kopírující určitou část programu SPD. Celkem se tedy na vlasteneckém programu prezentovalo 17 dnes samozřejmě mimoparlamentních stran a hnutí.  Počet vlasteneckých hlasů, který takto nejprve propadl, byl tehdy skoro 5%. Bylo to těch chybějících 5 %, které umožnily ČSSD vstup do vlády. Odpovědnost za vše, co vláda s účastí ČSSD napáchala na naší zemi, jednoznačně nesou i ti voliči, kteří promrhali své hlasy.  (Pozn. redakce: Zde se pan poslanec mýlí, voliči nenesou odpovědnost za diskriminační způsob přerozdělování hlasů od stran, které se nedostaly nad 5% hranici. Tento způsob si navrhli a odsouhlasili poslanci parlamentu.)

Protože podle tehdy platného volebního systému byl uplatněn tzv. d´Hondtův přepočet hlasů na mandáty, ve kterém byly hlasy stran a hnutí s celostátním ziskem pod 5 % hlasů, přerozděleny vítězným stranám. Můj argument, že voliči těchto malých mimoparlamentních stran de facto volí ANO, nebyl vyslyšen. Výsledek jsme viděli všichni. Hlasy malých stran propadly ve prospěch vítězů voleb. Dle našeho detailního propočtu v důsledku tohoto stavu – a kandidatury subjektů bez sebemenší šance na relevantní volební výsledek – přišlo hnutí SPD o zisk dalšího mandátu minimálně v osmi volebních krajích,tzn., že jeho zisk mohl naprosto reálně  být nikoli 22, ale 30 mandátů…I podoba vlády mohla být jiná.

O tom, že se v drtivé většině případů těchto ministran jednalo o zcela účelovou kandidaturu, a nikoli o vážně myšlený krok a  přirozenou součást existence plně funkční a pracující politické organizace reálně usilující o získání určitého podílu na politické moci, svědčí samotný přehled těchto subjektů a fakt, že v období mezi volbami do Sněmovny v roce 2017  a letošními volbami tamtéž nevyvíjejí prakticky žádnou politickou činnost, nerozvíjejí program, nevstupují do politické debaty:

Řád národa – Vlastenecká unie: ve volbách v roce 2017 – 0,17 % hlasů
Rozumní – 0,72 % hlasů
Cesta odpovědné společnosti – 0,07 % hlasů
Blok proti islámu – 0,10 % hlasů
Referendum o Evropské unii  – 0,08 % hlasů
Dobrá volba 2016 – 0,07 % hlasů
Republikání M. Sládka – 0,19 % hlasů
Česká strana národně sociální – 0,03 % hlasů
Realisté – 0,71 % hlasů
Dělnická strana sociální spravedlnosti – 0,2 % hlasů
Strana práv občanů – 0,36 % hlasů
Strana svobodných občanů – 1,56 % hlasů
Volte Pravý blok – 0,01 % hlasů
Radostné Česko – 0,07 % hlasů
Občanská demokratická aliance – 0,15 % hlasů
Občané 2011 – 0,01 % hlasů
Česká národní fronta – 0,01 % hlasů
Sportovci – 0,2 % hlasů
Národ Sobě – 0,01 % hlasů

Slyšeli jste za poslední čtyři roky o drtivé většině z těchto subjektů jakoukoli relevantní informaci o jejich činnosti konkrétních politických aktivitách? Tedy kromě toho, že chtějí opět kandidovat v letošních volbách do Poslanecké sněmovny… Dnešní situace, kdy volební systém(který v roce 2001 sám prosadil) najednou předseda ústavního soudu Rychetský shledal neústavním, se v základních principech nakládání s propadlými hlasy od toho předchozího téměř neliší.  Pouze v tom, že k jejich převodu k úspěšnějším, hlavně vítězným, subjektům dochází v tzv. druhém skrutiniu, nikoli prostřednictvím nastavení tzv. volebního dělitele. Situace a role osudu hlasů malých stran se tedy opakuje. Letošní situace ale je natolik přelomová, že musíme upozornit
na klíčové momenty:
Jedná se především o reálné nebezpečí nástupu maoistických skupin, vedených piráty a za podpory tzv. (i když ve skutečnosti už dávno ne) demokratických stran. Abychom tomu byli schopni zabránit, musíme si uvědomit, že:

  1. Pokud budeme ochotní se smířit s tím, že každý za sebe toho mnoho nedokážeme
  2. Pokud budeme souhlasit, že máme společný cíl a tím i společné nepřátele
  3. Pokud jsme skutečnými vlastenci a jsme ochotni vlasti přinést oběť, byť by tou obětí měla být vlastní pýcha a ego
  4. Pokud budeme schopni se spojit do protestní koalice ještě před volbami.

Potom budou vlastenecké strany schopné najít někdy bolestivý kompromis s SPD, vybrat nejschopnější a nejkompetentnější politiky (tedy nikoliv všehoschopné) ze svých řad na posílení kandidátek SPD a společně se přiblížit kýženým 20 % hlasů, které následně umožní vytvoření vlády s hnutím ANO – a znemožní vznik protinárodní progresivistické „pirátské“ vládní většiny.

Mgr. Jiří Kobza,
poslanec PČR

3 Responses “Boj o budoucnost, anebo promrhané hlasy voličů?”

  1. vlasta
    20. 5. 2021 at 10.06

    „voliči nenesou odpovědnost za diskriminační způsob přerozdělování hlasů od stran, které se nedostaly nad 5% hranici. Tento způsob si navrhli a odsouhlasili poslanci parlamentu“. Jenže voliči to nezohlednili – v tom je jejich odpovědnost za ztracené hlasy.
    (Poznámka editora: Volici nemaji povinnost diskriminacni zpusob prerozdelovani hlasu zohlednovat, podlehaji slibum v predvolebni kampani a nepremysleji predem o marnosti „podmerecnych“ hlasu a o tom, ze takove hlasy budou v konecne fazi ukradeny ve prospech vetsich stran.)

  2. vlasta
    24. 5. 2021 at 10.25

    Povinnost nemají, ale když to neudělají, dopadne to takhle.

  3. Karel
    2. 8. 2021 at 23.11

    Povinnost ze zákona nemají. Ale mají povinnost z hlediska zdravého rozumu. Volič by měl být dospělý a chápat důsledky své volby. Když se chová jako nerozumné dítě, které jde za momentálním rozmarem a není si vědomo následků, pak takový volič není dospělý. Pokud si je vědom důsledků a volí prázdné gesto se škodlivými následky, je to jen škůdce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *