Go to ...
RSS Feed

Dočkáme se humanitní demokracie nebo despocie?


„Jedinou cestou z krize je návrat k opravdové morálce a demokracii.“ T. G. Masaryk

„To, že skončila vláda jedné strany, bylo vítězství. To, že jsme nedokázali nic lepšího, je naše prohra.“ Táňa Ficherová, 17. listopadu 2013

Pokusím se o zhodnocení polistopadového čtvrtstoletí. Přitom se soustředím na hlavní Masarykův odkaz, humanitní demokracii. Její projekt a jeho uskutečňování v ČSR  před druhou světovou válkou dosáhly světového uznání. Dnes však už je taková duchovní bída, že o tom ví málokdo. Je třeba odhalit příčiny a vymezit směrodatné principy k nápravě. Vyberu jich osm. Začnu jedinečným citátem jednoho z předních evropských myslitelů 20. stol. Po druhé likvidaci Masarykova Československa přijel do Prahy K. R. Poppera rozloučil se s ním těmito slovy: „Masarykovo Československo bylo – podle mne nade vší pochybnost – nejotevřenější ze všech společenství, které kdy v Evropě spatřily světlo světa (1994). Bohužel, svrchovaně potřebné kříšení této jedinečné demokracie pro všechny, této universální lidskosti se až na řídké pokusy nedaří už tři čtvrti století od r. 1938. Poslední rok Masarykova Československa jsem zažil v severních Čechách, kde otec, vyučený v Oslavanech a ve Vídni, stavěl elektrárnu v Ervěnicích u Mostu a pak pracoval na nové přehradě ve Střekově u Ústí nad Labem. Rád vzpomínám na tehdejší školy, nesly jméno Mosarykovo a obnovovaly Komenského „Dílny lidskosti“. V 30.letech zažívaly severní Čechy návaly turistů z Hitlerova Německa, nakupovali  u nás hlavně potraviny. Když jsme s otcem jednou míjeli sudetoněmeckou manifestaci v Ústí n.Labem, zaslechli jsme zlověstná slova referenta, který přijel z Říše: “Wir haben keine Butter, aber wir haben Kanonen.“ Po 50 letech, r. 1990 jsem zastupoval Československo na konferenci Rady Evropy v Heidelbergu a příjemně mě překvapilo, jak vstřícně a živě reagovali zejména zástupci Beneluxu a Skandinávie na mou zmínku o Masarykovi. Přáli nám brzkou obnovu humanitní demokracie v zájmu celé  Evropy. Naši neodpovědní „odpovědní“ to za celé polistopadové čtvrtstoletí nedokázali. Fanatičtí vyznavači trhu obnovu demokracie v podstatě redukovali na restauraci divokého kapitalismu. Vynořili se i mluvčí krajní pravice a revanšismu, kteří Masarykovo Československo likvidovali. Navazují na protikladnou mnichovanskou druhou republiku a uskutečňují vlastně zájmy cizí, nepřátelské. Nenastane-li obrat, neudržíme ani zbývající svébytnost a vzájemnost, skončíme  v propadlišti dějin. I když se občas něco podaří, celkově stále nebezpečněji upadáme. Náprava nebude ani rychlá ani krátká. Parlamentní volby r. 2010 a presidentské volby r. 2013 potvrdily, že mnozí lidé jsou již tak dezorientovaní, zaslepení a pomatení, že volí vlády protilidové a obdivují dokonce pobělohorskou šlechtu. Závažnost naší politické krize si uvědomuje málokdo. Téměř 70% lidí žije buď v bludném transu zmanipulovaných voličů nebo v pasivní apatii (40% k volbám nepřišlo vůbec). „ Zlu se neustupuje“, hlásal Masaryk, který by nesnesl často přímo absurdní nedostatky  polistopadového čtvrtstoletí. Pokusme se  je kriticky zhodnotit,  pokusme se o desatero všenápravné humanitní demokracie.

 1) Politika se má starat o blaho obecné

Pravým posláním klasické i všelidské politiky je starost o obecné blaho. Podle  antické obce (polis) je politika i nazvána. Současné přízemní politikaření bohužel toto blahodárné poslání přečasto převrací v pravý opak, v osobní, skupinové i vrchnostenské obohacování na úkor všech. Politika, z které se morálka i vědecké poznání vytrácí, která je bezohledná, která silnějším dovoluje téměř vše, která podléhá mamonu a moci, není sebezáchovná, ale sebezáhubná, ohrožuje celý svět. Na prahu 3. tisíciletí vlastní např. 2% nejbohatších přes polovinu světového bohatství a polovině lidstva patří pouhá 2%. Prosazovat pravé, spravedlivé, obecně prospěšné pojetí demokratické politiky je proto úkol prvořadý. Právě dnešní nejistý, rozporuplný i rozvrácený svět potřebuje moudrou strarost o spolehlivé společné hodnoty. Bláhový blábol „trh vyřeší vše“, omezený partikularismus a egocentrismus, natož permanentní konfrontační boj všech proti všem nevede k nápravě, ale k pravému opaku, vyvolává více škod, než užitku. O vážné krizi  naší „politiky svědčí právě přibývající změny k horšímu. Např.: Průzkum k 17. listopadu r. 2013 potvrdil nespokojenost s polistopadovým vývojem u 60% občanů ČR.

–  Ztrácíme elementární pořádek, jistoty sociální i existenční.
– Přišli jsme o hlavní odkaz 1. a 2. čsl. odboje,  o naši nejzávažnější novodobou strategickou hodnotu, o společný stát dvou nejbližších evropských národů. Bývalá premiérka SR se nedávno právem podivila, že nástupní státy nemají ani státní ideu.
– V zápětí jsme ztratili 70% našeho národního hospodářství pracně utvářeného dvě století. Stali jsme se daňovým polorájem pro cizince a náš  bývalý údajně „nejlepší ministr“ se  překonal rekordně: DPH u základních potravin činí v Anglii 5%, v Německu 7% a u nás 15% – nejvíc v celé Evropě! Naše mzdy jsou však vůči sousednímu Německu ¼ -1/3.

  • Bída duchovní, vydatně pěstovaná odcizenou mediokracií, je sebezáhubná. Dva evropské průzkumy např. potvrdily, že naši dospívající jsou nejodcizenější generací celé Evropy. Zatímco mladí Francouzi, Norové, Dánové jsou na svou vlast hrdí a rozvíjejí národní svébytnost i mezinárodní vzájemnost, u nás probíhá kosmopolitní i kolonizační odnárodňování. Bývalý premiér Nečas už zřejně odcizený je. Namezinárodní akci v Mnichově (21.2.2013) hledal identitu Čechů v Bavorsku! Tak lokajský, protinárodní i protistátní projev nemá obdobu. Zřejmě mu jeho ministr zahraničí poradil, že Češi jsou jen česky mluvící Němci!
  • Na harmonické rozvíjení každé osobnosti, celé společnosti v souladu s přírodou jsme se dosud nezmohli. Polistopadoví barbaři převraceli i to, co stálo rovně. V zemi Komenského škrtli i všelidský ideál harmonie. Chybí-li už  tak elementární pořádek, že nastává výprodej většiny naší rodné půdy, že si církev osvojuje i to, co jí nikdy nepatřilo, že se masově osvobozují tuneláři, korupčníci a další podvodníci, vyvstává zdůvodněná otázka, zda už některé současné „ abnormalizace“ netrumfují předchozí „normalizace“?
2)  Bez vyspělých demokratů demokracie nefunguje

Překonat formálnost naší demokracie lze jen účinnou výchovou vyspělých demokratů a rozvíjením opravdové demokratické občanské společnosti. Samo, bez zkušených aktivních občanů, se nespraví nic. Právě tento rozhodující faktor reálné vlády lidu, lidem a pro lid však až na řídké výjimky postrádáme. Československo mělo např. po duchamorné normalizaci r. 1989, ve srovnání s Polskem a Maďarskem, nejlepší objektivní, ale nejslabší subjektivní předpoklady pro nezbytné reformy. Náležitě odpovědný, moudrý a tvůrčí politický subjekt chybí ČR dosud. Zažíváme takový nedostatek opravdových demokratů, že účinná demokratická kontrola vzrůstajících nepořádků, natož podněcování prozíravé komplexnější koncepční nápravy téměř neexistuje. Přibývá spíše lidí dezorientovaných, otrávených i fanatiků, kteří vzhlížejí k nějaké falešné autoritativní modle. Třetina až polovina občanů ani nevolí. Členskou základnu všech politických stran tvoří pouhá 2% dospělé populace. Většina politických stran jsou spíše sekty, či privátní komerční spolky. Naši političtí zastupitelé si navíc prosadili tak dobré platy, že korupce postihuje i je. K zamyšlení stojí i glosa J. Krause: Není naše politická elita tak ubohá i proto, že je už nakažená většina populace?

3) Probíhající krize je tak komplexní, že jde zřejmě o naše nejvážnější novodobé ohrožení po 2. světové válce

Nejde jen o úpadek a odcizení naší ekonomiky, zažíváme i mimořádnou krizi politickou, mediální, morální, právní, vzdělávací, osvětovou, kulturní, státní i národní. Nejnebezpečnější je bída duchovní, málokdo si rizika plně uvědomuje. Nedojde-li k nápravě včas, může být ohrožena i naše svébytná existence. Dramatický boj mezi demokratizací a dedemokratizací probíhá navíc globálně, dedemokratizace dosud nebezpečně převládá. Pokusme se odhalit hlavní historické i soudobé příčiny. Masaryk prozíravě a realisticky předvídal, že stabilizace naší obnovené státnosti a demokratičnosti předpokládá aspoň 50 let. Místo toho postrádáme kontinuitu dobrého ¾ století. Po Mnichovu následovalo osm historických zlomů a předělů (1938; 1939;1945;1948;1968,1968,1989,1992) na každou dekádu více než jeden. Pozitivní a příkladné úseky trvaly přitom jen necelých 10 let ze 75 (45-48, 68, 89-92, 98-02). Už ¾ století se tak potácíme mezi státními převraty, okupacemi, protektoráty a dalšími extrémy. Upadlý socialismus přeskočil do divokého kapitalismu, abnormální normalizaci vystřídala dokonce druhá absurdní likvidace Masarykova Československa, plánování nahradila trhománie. Absence odborné a prozíravé demokratické diskuse i nezbytné kooperace blokuje téměř vše. Primitivní, černobílé myšlení, ustavičné konfrontace i pravolevý sektářský radikalismus jsou hlavním zdrojem politické impotence, nestability i ohrožení zbytků naší suverenity. Nelze pominout ani úbytek naší zkušenější populace, která ještě start humanitní demokracie zažila.Po Mnichovu postihla náš národ mimořádná dekapitace, 1/10 vyspělejší a odvážnější populace padla, byla exkomunikována nebo utekla. Předně šlo o četné válečné oběti a hrdiny (360 tis. vyvraždili nacisté), po r. 1968 přibylo ½ mil. deklasovaných oponentů 2. okupace. Neméně bolestné jsou 3 emigrační vlny a ztráty spojené s roky 1948, 1968 i 1989. Každá zahrnuje  asi 200 000 lidí, včetně vůdčích osobností (F. Peroutka, J. Masaryk…) a tvůrčí inteligence. Celkem tento intelektuální, morální i genetický deficit čítá více než milion našich občanů. Jejich mobilizační demokratický potenciál citelně chybí. Tím více se angažují zpátečníci i kolaboranti s revanšisty. Ze současných příčin připomenu explozi informací i dezinformací.Orientace v soudobém globálním světě je mimořádně obtížná. Rozlišovat spolehlivá zrna ze záplavy plev dokáže již málokdo. Iluze, že internet a informační technologie vyřeší vše za nás, je nejnebezpečnější. Soudobá exploze informací a dezinformací lidské učení neusnadňuje, ale podstatně ztěžuje. Podle A. Tofflera hrozí dokonce pandemie funkční negramotnosti. Projevuje se neschopností řešit složitější problémy. Oběti jsou již i mezi absolventy prestižních univerzit. Postižených výrazně přibývá i u nás. Velmi rozšířeným typem jsou univerzální diletanti, kteří vědí o všem něco, ale nic neznají pořádně. Jsou tak povrchní, že nevyřeší nic podstatného, dokáží jen žvanit.. Pravým opakem jsou profesionální idioti. Ti jsou zase tak úzce specializovaní, že znají téměř vše, téměř o ničem.. U nás nejrozšířenějším typem funkčních negramotů jsou zřejmě univerzální konformisté. Jsou tak flexibilní, bezzásadoví, zkorumpovaní a amorální, že „zdůvodní“ kdykoliv cokoliv, jen když vědí“ za kolik“. Jsou to novodobí prodejní sofisté, oddaní poddaní i servilní lokajové. Za příslušný obnos bez skrupulí prodají půdu pod našima nohama, střechy nad našimi hlavami i sama sebe komukoliv, třeba úhlavním nepřátelům. Jsou postmorální, amorální, zcela neodpovědní. Ve slušné společnosti jsou absolutně k ničemu. Dnešní život navíc komplikuje nebývalá mediokracie. Éra sofistikovaných mediálních manipulací hravě překonává účinnost bývalé primitivní propagandy. Výsledky posledních voleb dopadly sice ještě dobře, ale zároveň dokazují, že většina občanů již spolehlivou demokratickou orientaci postrádá. To, o čem Goebels snil totálně ovládnout naše média se současné megamoci téměř podařilo. Ovládání našich hlavních médií většinovým cizím kapitálem nutno proto podle vzoru Francie, Kanady i USA co nejdříve legislativně zrušit!Chybí i účinná demokratická kontrola veřejné televize.

4) Bez masarykovské revoluce hlav a srdcí se nevzpamatujeme

Situace není beznadějná. Intelektuální, mravní i výkonný potenciál národa lze kultivovat. Samo se však nespraví nic. Přičiněním odcizené mediokracie, prospěchářů i zlovolných rozvratníků se ale situace zhoršuje. Hned po listopadu prodali např. ziskuchtiví redaktoři svazáckou Mladou frontu bavorské bance ovládané „Sudeťáky“. Brzy na to jsme ztratili Lidové noviny a další média. Neoliberálním iluzím naivně podlehla i soc. dem, která si osvědčené osvětové „Právo lidu“ zrušila sama. Až po 20 letech, k volbám 2013  zakoupil „Lidové noviny“ a „Mladou frontu dnes“ A. Babiš, zakladatel a předseda ambiciózní strany ANO. Náležitá demokratická osvěta, natož soustavná demokratická výchova všech občanů proto neexistuje.  Chybí nejvíce; bez ní se většího počtu demokratů nedočkáme. Svoboda slova je u nás jen pro vybraná slova. Tato mezi ně rozhodně nepatří. Není divu, že na nebetyčný omyl Karla Schwarzenberga, že je masarykovec, rozeslaný r. 2013 všem voličům, téměř nikdo nereagoval. Nedávný ochránce veřejných práv O. Motejl náš marasmus nazval barbarizací, známý představitel kultury Z. Mahler varuje před debilizací a předseda ÚS P. Rychetský nedávno právem označil strůjce zvrhlé amnestie za diletanty. Do čela se u nás opravdu dostali i funkční negramoti a bezohlední prospěcháři. Tvrdý fakt, že tolik našich lidí volí aristokraty i vlády protilidové, varuje. Je nejvyšší čas prosazovat moudrost, pravdu, odbornost, poctivost, dobro, spravedlnost, tvořivost, angažovanost a další užitečné cíle. Má-li humanitní demokracie pomáhat všem, musí být lidská, svrchovaně odborná, univerzální, nesmí být prázdná. V zemi Komenského je nejsmutnější krize školství. Máme ještě dobré učitele i školy, celkově všaknaše vzdělanost propadla na poslední místa zemí EU a OECD. Naprosto zbytečně. Již r. 1990 jsme měli odborný projekt na racionalizaci, demokratizaci a humanizaci školství, odpovídající zkušenostem vyspělých zemí i našim nejlepším tradicím. Déle než 3 roky jej celá tvůrčí čsl. pedagogická obec vysvětlovala a prosazovala. Slovenský ministr jej plně podpořil, český ministr však nepostřehl, že mezi zahraničními poradci mohou být i škůdci. Podlehl neokonzervativní inspiraci z dob Bachova absolutismu i bludům neoliberálním. Ignoroval, že ve vyspělých zemích dnes maturuje až 80% populace. ČR se výlučným osmitřídním gymnáziem vrátila o více než století zpět k privilegovanému elitářství. Lidské učení, vzdělání a výchova nemohou existovat bez jasně vymezených cílů. Ani to se u nás nerespektuje. Základní školy nemají náležitě vymezené ani základní učivo. Rámcové vzdělávací programy jsou spíše prázdné rámečky, do kterých si školy vybírají učivo víceméně samostatně. Střední školy živořily bez státních maturit 15 let, dodnes se řádně neobnovily. Též  státní závěrečné zkoušky si již většina z 8 000 oborů jednotlivých fakult vymezuje víceméně po svém. Máme asi 20% vysokoškoláků oproti průměru zemí OECD (27%). Nejhorší je, že se vysokoškolské studium mění v byznys. Z celkových 96 VŠ je 66 soukromých! Byznys ovládl i vydávání dotovaných učebnic pro  základní a střední školy. Je jich už téměř tisícovka, nevyznají se v nich ani učitelé. SPN založené osvícenci i Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV polistopadoví negramoti zrušili. Nezbytný praktický výcvik většiny učebních oborů je tak nedostatečný, že musíme „dovážet“ i základní profese. Chybějí tzv.pedagogické standardy, minimální výchovně vzdělávací cíle a výsledky, vymezující co má absolvent minimálně teoreticky znát, prakticky umět a jaký  má být. Ani na Komenského radu „Kdo prospívá ve vědění a ztrácí v mravech více ztrácí než získává“, se nedbá.. Hodnotová výchova je na tom nejhůře. Před rokem 1938 se pěstovala výchova činná. Mladí demokraté se trénovali dobrými skutky v žákovských samosprávách i v obcích. Dnes se ponejvíce jen planě povídá. Nejvíce nám chybějí moudré, odpovědné, tvůrčí osobnosti. Pravda a dobro přečasto nevítězí.Hrdě se mezinárodně prezentovat odkazem J. Husa, J. A. Komenského a T. G. Masaryka naše mládež většinou neumí.

5) Řádně nefunguje ani státní správa a demokratická samospráva

Jsme např. jediným státem EU, který nemá adekvátní zákon o státní službě. Mafiáni i svévolné vlády zdržují jeho přijetí od r. 2000. Státní úředníci se tak udržují ve stálé nejistotě. Funkce demokratického státu se tím oslabují, korupčně zneužívají i privatizují. Z důchodů a dříve bezplatného zdravotnictví i školství se stal nejvýnosnější byznys. V exponovaném středu Evropy je to i hazard s naší bezpečností a existencí. O racionalizaci a výkonnost naší správy se řádně nestaráme. Předlistopadové byrokratizace neubylo, ale přibylo, počet úředníků se zdvojnásobil, jejich výkonnost i odbornost podstatně klesla. Např. počátkem letošního roku překročila nezaměstnanost v ČR rekordních 10%. Místo aby se tento existenční problém řešil reálně, tak se zavedl jen nový ukazatel 8% virtuálně. Ve veřejných službách, státní správě a územní samosprávě (včetně bezpečnosti, vojska, justice, školství a kultury ) pracuje dnes téměř ¾ mil. lidí. Výdaje na samotnou státní správu vzrostly po roce 1990 více než 5x. Základní funkce demokratického státu se však spíše neodpovědně zanedbávají, zpochybňují i potlačují, než podporují. Např. spolehlivé strategické priority pro nejisté 21. století nemáme dosud ani vymezené, natož realizované. Podstatná racionalizace naší správy k obnově a udržování nezbytného demokratického řádu je akutní. Zavedení anachronických 14 malých ( v podstatě poúnorových) krajů roku 2000 není dostatečně státnické ani evropské. Je jen nákladnější. Již roku 2004 muselo vzniknout dalších 8 umělých slepenců (NUTS 2) k čerpání podpor EU. Posiluje to nestabilitu ČR i naše nerovnoprávné mezinárodní postavení. Německo, 8x větší, má jen 16 spolkových zemí; samotné Bavorsko je větší, než celá ČR. Polsko, téměř 4x větší, se člení na 16 vojvodství. Strategické výhledy správy ČR směřují proto ke správě demokratičtější, odbornější, výkonnější i úspornější, k menším komunálním okresům a 2-5 větším regionům. Další 3 příčiny našeho polistopadového úpadku jsou ideologické. Jde o zkázonosný neoliberalismus, neokonzervatismus i neoabsolutismus.

6) Neoliberalismus

V čele státu jsme zažili takové fanatiky neoliberalismu, že nás svět vidí jako jeho skanzen. Stále si náležitě neuvědomujeme, že je to ideologie naprosto nesmyslná, nedemokratická, neodpovědná, nespravedlivá i zhoubná. Deregulací zbavuje lidstvo nezbytného řádu i elementárního pořádku. Slibuje bezmeznou svobodu všem, ale dopřává ji jen nejmocnějším bankám, supermonopolům a militaristům. Je to ideologie nejsilnějších, kterým dovoluje téměř vše. Jde vlastně o pravý opak původního liberalismu a dobrého hospodářství se všemi hodnotami. Jde o novodobý kult maximalizace zisku, mamonu a megamoci. Nejúčinnějším lékem je Masarykova zásada: „Tolik svobody, kolik je možno, tolik řádu, kolik je nutno.“

7)  Neokonzervatismus

Též soudobý neokonzervatismus je mnohem reakčnější, než původní konzervatismus uznávající i hodnoty klasické a všelidské. Novodobý pokrok osvícenství, emancipace, rovnoprávností, spravedlnosti, svobody a demokracie v podstatě odmítá. Nejradikálněji podporuje světovládné snahy soudobé megamoci a hierarchickou nadvládu novodobé vrchnosti plutokracie, feudální aristokracie i teokracie. Oživuje tradice imperiálních říší a středověkých monarchií. K nejotřesnějším důsledkům neokonservatismu u nás patří tzv. církevní restituce, falšování historie, které nemá v Evropě obdoby. Jde vlastně o největší podvodný tunel či dar Vatikánu, v hodnotě až 200 miliard Kč. V zájmu novodobé vrchnosti se obnovuje teokracie, pravý opak demokracie. Upevňuje se mocenské postavení církve a rekatolizace země, v níž se ke konfesím hlásí jen 10%  obyvatel. Podle expertů měla a má naprostá většina „církevního majetku“ od počátků novověku (u nás od Josefa II.) veřejnoprávní charakter, církev jej jen užívala. Bylo proto možné obnovit jen některé užívání, nikoliv vlastnictví. Takto hrozí, že největší část naší rodné půdy opět ovládne cizí panstvo.

8)  Hrozí despocie neoabsolutismu?

Podobně jako po porážce Francouzské revoluce zvítězil v 19. stol. Metternichův a Bachův absolutismus, sílí po porážce Ruské revoluce neoabsolutismus. Krajní neoliberalismus i neokonzervatismus vlastně nadvládu nejmocnějších prosazuje. Smysluplné ideály humanitní, sociální stát a politický, ekonomický i kulturní pluralismus mizí. Přibývá absolutizace mamonu a moci, mediokracie, demokratury, oligarchie, plutokracie, teokracie, militarismu, pravicového extremismu i neonacismu a skrytých diktatur.

Nebývalá globální megamoc se zbytečně nepředvádí, naopak se perfektně skrývá. K ovládání světa jí dnes stačí v podstatě 3 prostředky:
– přesně řízené peníze,
– přesně řízená slova,
– přesně řízené střely.

Čím větší je duchovní bída a nepořádek, tím snazší je vláda pevné ruky, režim autoritativní i despocie. Tam, kde se lidé neangažují a nebrání, kde propadají pocitu, že se nedá nic dělat, roste i riziko nové maskované totality. Účinná náprava je největším problémem. Dedemokratizaci nelze proto zejména u nás podceňovat. Místo k humanitní demokracii směřujeme spíše k debilitě i k despocii. Doufejme, že  nový prezident nápravné naděje podpoří. Úroveň naší současné politiky je převážně žalostná. Dobrých politiků je jako šafránu. Všemocní se dopouštějí tolika svévolí, že jen na solární energii doplatíme otřesný bilion Kč. Kolik nás bude stát amnestie tisíců zločinců, se uvidí. Ocitáme se, zřejmě s celým světem, na osudové křižovatce.Rýsují se nebývalé možnosti harmonického rozvíjení celého lidského světa i netušená existenční rizika.. Množina „pankáčů“, omezenců a sobců demokracii, natož obecné blaho a naši národní suverenitu, nezachrání. Potřebujeme zmobilizovat angažovaný masarykovský vytrvalýdemokratický aktiv, který by dokázal zbývající „silky a silečky“ naší demokracie spojovat, nikoliv sebezáhubně štěpit i anulovat. V čele by mohl být např. náš dosud jediný předseda VS OSN Jan Kavan. Nikdy v minulosti nebyla spolupráce všech opravdových demokratů tak akutní jako dnesPřesto se stále podceňuje….

 

Výňatek z rozsájhlejší práce profesora PhDr. Bohumíra Blížkovského, CSc.,
pedagoga se specializací na obecnou pedagogiku a pedeutologii.
Narozen 25. 5. 1929 v Letkovicích, zemřel 12. 8. 2014

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *