Go to ...
RSS Feed

Čtyři pravidla osvobození. 3. část


Vznikající technokratura ohrožuje naši svobodu a životy. Je to z velké části naše vina, protože jsme se po léta rozhodovali podle následujících špatných pravidel: Rychlé je lepší než pomalé. Velké je lepší než malé. Věci jsou lepší než lidé. Cizí je lepší než naše. To znamená, že když změníme pravidla našeho života, odrazíme technokraturu a změníme svět k lepšímu.

 

Návod na nenásilnou revoluci vypadá takhle: Kdykoliv se budete rozhodovat po čem toužit, jestli, kde a co nakupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit, tak se důsledně a vytrvale řiďte podle čtyř osvobozujících pravidel:

První pravidlo: Pomalé je lepší než rychlé
Když chcete zpomalit techno-kapitalismus tak žijte dnešek jako nejdůležitější den vašeho života a ne jen jako překážku k pozítřku. Všude, kde se dá, upřednostněte „pomalou“ osobní před digitální komunikací. Reagujte na požadavky a potřeby systému co nejpomaleji. Nekupujte jen proto, že je to levné. Nekupujte pro sebeukájení se. Pusťte si do života jen takové zboží, které opravdu potřebujete. Kupujete kvalitu, jedinečnost, trvalost a ruční práci.

Druhé pravidlo: Lokální je lepší než globální
Vždy a ve všem upřednostňujte místo, kde žijete a pracujete. Vyberte vždy jen to, co je prostorově blíže a co můžete ovlivnit. Nakupujte zboží zblízka a blízko si hledejte i své přátele. Zapojte se do místního hospodářství a politické správy. Používejte bankovky a ne kreditky; podporujte lokální měny. Posilujte slabé a oslabujte silné. Nikdy nezapomeňte: Malé dokážete ovládat, velké bude vždy ovládat vás.

Třetí pravidlo: Face to face je lepší než interface
Přestaňte se rozpouštět ve webovém lidstvu a hledejte vztahy tváří v tvář. Informační systém vás chce ovládat, vykořisťovat a manipulovat. Když ho odstřihnete, vyhnete se strašení, výmyslům, prázdným řečem, domnělým senzacím a morálnímu vydírání. Neptejte se médií, co se děje. Nevěřte ničemu, co je psáno více než vlastnímu rozumu a vám blízkým lidem. Tvořte si malé sociální bubliny. Mezilidským vztahům dejte vždy přednost před věcmi. Využívejte internet, ale nenechte se jím zneužívat.

Čtvrté pravidlo: Vlastní je lepší než cizí
Naše odlišnost od jiných je hlavní zdroj tvořivosti a svobody; glajchšaltování škodí obojímu. Naše zájmy, tradice a problémy jsou důležitější než cizí. Katastrofy a senzace kdesi ve světě jen odvádí pozornost od katastrof u nás. Odmítněme „solidaritu“ s celým světem; neříkají vám o něm celou pravdu. Zabývejte se jen tím, co je tady a ne tím, co je za horizontem. Podporujte všechno, co rozkládá nadnárodní politické a hospodářské celky. 

Když co nejvíce z vás začne jednat podle čtyř pravidel osvobození, domýšlet je, zlepšovat a hlavně o nich vyprávět ostatním, tak máme velmi dobré šance odrazit současný puč proti demokracii. Čím více lidí se podle nich bude důsledně a vytrvale řídit, tím rychlejší a větší bude naše vítězství. Jak je to možné? Protože malé změny jsou ve velkém množství všemocné. Příklad?
V roce 2003 zaměstnal British Cycling, Davea Brailsforda. Za sto let od roku 1908 získali Britové jedinou zlatou medaili a Tour de France nevyhráli za 110 let její existence ani jednou. Brailsford se to rozhodl změnit pomocí své metody. Podle ní má člověk ve všem, co dělá usilovat i o sebenepatrnější pokrok. Když se hromadí jeden krůček ke druhému tak to má obrovský pákový efekt. Proto začal Brailsford provádět tucty drobných změn. Sedlům dal pohodlnější tvar, pneumatiky potíral kvůli přilnavosti alkoholem, vyzkoušel různé druhy masážních gelů, až vybral ten, který svaly nejrychleji regeneroval atd. atd. Když se tato drobná zlepšení dala počítat na stovky, ovládl britský tým silniční a halovou cyklistiku. Na olympiádě v Pekingu získal 60 procent všech zlatých, v Londýně ještě více. Mezi lety 2007-2017 získali 178 zlatých ze šampionátů, 60 olympijských medailí a pět trofejí z Tour. 

James Clear („Atomové návyky“) k tomu poznamenává: „Kdybyste se každý den po dobu jednoho roku posunuli o jedno procento, byli byste na tom na jeho konci sedmatřicetkrát lépe než na počátku. A kdybyste se naopak stejným tempem celý rok zhoršovali, klesli byste prakticky na nulu.“

Na své straně máme ještě další výhody. 

  1. Nemusíme se organizovat a nepotřebujeme vůdce. Stačí, když se budeme všichni důsledně a vytrvale řídit podle čtyř pravidel osvobození.
  2. Nemusíme přesně vědět, kam chceme dojít. Když se budeme důsledně a vytrvale řídit svými pravidly, tak nás nikdo nemůže zavléct, kam bychom nechtěli.
  3. Nemusíme ani měnit jejich pravidla hry. Zcela postačí důsledně a vytrvale používat naše vlastní pravidla.

 

Když vy osobně budete jednat podle čtyř pravidel osvobození, tak si nikdo nevšimne, že už žijete ve „vedlejší“ společnosti a zároveň budete zrnky písku v ložisku systému. Jste sami, a proto děláte jen „neviditelné“ minizměny. Ty se ale řadí do milionů stejnorodých odchylek od normy a změní svět nenásilně a přitom zásadně k lepšímu.

Co by se příkladně stalo, kdyby polovina Prahy dva měsíce to, co kupuje v internetu, pořizovala v kamenných ochodech a obchůdcích a kdyby byl (úplnou náhodou) lockdown, tak by nenakupovala nic jiného než jídlo. Anebo, kdyby polovina lidí nějakého krajského města pochopila, že jim a jejich potomkům jde o všechno a začala se důsledně řídit podle čtyř pravidel osvobození? Vznikl by tak inkubátor nové společnosti, který by rozvracel logiku technokratury.

A proto: Kdykoliv se budete rozhodovat o tom, po čem toužit, jestli, kde a co nakupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit, tak se řiďte podle čtyř pravidel osvobození: Pomalé je lepší než rychlé. Lokální je lepší než globální. Face to face je lepší než interface. Vlastní je lepší než cizí. Díky tomu dojde ke statisícům a milionům „bezvýznamných“ minirozhodnutí „bezvýznamných“ lidí. Dohromady ale budou působit jako všemocná páka, která nepochybně změní svět k lepšímu. Vaše vítězství bude tím rychlejší a větší, čím důslednější a vytrvalejší budete.

V prázdné výkladní skříni pražského obchodu jsem si přečetl toto: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ Řekl to britský politik a filosof Edmund Burke. Těm, kteří jeho radu neposlechnou, nebudu vyčítat jen lenost nebo zbabělost ale hlavně něco jiného: Ten, kdo Burkeho neposlechne, je hloupý, protože tím nepochybně a nezvratně škodí sám sobě a všem svým potomkům.

Petr Robejšek
Ilustrační foto v záhlaví z databanky 123RF.com

Odkaz: III. díl: psaná verze: https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=39325
mluvená verze: https://www.youtube.com/watch?v=6ZdAOGsTAMs

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *