Go to ...
RSS Feed

Korona ohrožuje také svobodu a demokracii. Jak si s tím poradit? 2.část


V první části eseje jsme si ukázali, proč a jak došlo k totální ekonomizaci společnosti, tedy k tomu, že je úplně všechno (včetně politiky, vědy a morálky) na prodej. Ve druhé části jsme si vysvětlili, proč tato ekonomizace nutně vede k diktatuře. Tímto třetím dílem uzavírám esej o skutečném pozadí korony popisem toho, kdo je náš nepřítel, jaký má cíl, máme-li šance ho porazit a proč existuje jenom jeden způsob, jak se zachránit. Aby západní elity obstály v soutěži s výkonnější čínskou variantou techno-kapitalismu, tak nestačí vyrábět co nejvíce, co nejrychleji a co nejlevněji. Musí také co nejeficientněji vládnout. Demokracie překáží dosahování mocenských cílů vládnoucích, a proto bezprostředně hrozí její zánik. Existuje alternativa? Ano a to jak teoreticky tak i prakticky. V eseji „Hospodářské možnosti našich vnuků“, napsal v roce 1925 John M. Keynes, že v dohledu jsou již časy, ve kterých ekonomická témata ztratí svou existenční důležitost. Podle něj lidé dostanou „brzy možnost věnovat se podstatným životním tématům“, protože se již jen sto let budou klanět falešným bůžkům jako „lakomství, lichvaření a křečkování“. Jeho esej vyšel, před 94 lety, takže doba změny nastává.

V předchozích dvou přednáškách jsme si shrnuli fakta, která nasvědčují tomu, že západní civilizace je opravdu zralá pro přerod. Právě teď zažíváme zápas o směr cesty Západu, stojíme mezi zánikem a renesancí, mezi pracovním lágrem a polidštěním ekonomiky a politiky. Než začneme mluvit o tom co dělat, tak si musíme ujasnit, kdo je náš nepřítel. V každé generaci najdete zrůdy, které jsou psychicky nemocné a zároveň politicky mocné. Ale nikdo ze současných sociopatů by nás nemohl ohrožovat, kdyby k tomu neměl příznivé podmínky, k nimž jsme výrazně přispěli my sami. Dnešní hrozivou situaci jsme si zavinili sami, protože jsme po léta dělali statisíce a miliony rozhodnutí po čem toužit, jestli, kde a co kupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit. Otázky to byly správné, ale naše rozhodnutí byla špatná, protože jsme se řídili těmito čtyřmi chybnými pravidly:

– Velké je lepší než malé.
– Cizí je lepší než naše.
– Věci jsou lepší než lidé.
– Rychlé je lepší než pomalé.

Výrazně jsme tak přispěli ke vzniku ekonomického a politického systému techno-kapitalismu, který se opírá o čtyři pilíře: „globálnost“, „nadnárodnost“, „virtualitu“ a „zrychlování“.  Techno-kapitalismus je ale právě v krizi a proto se jeho zastánci snaží vnutit demokratickým společnostem pokračování platnosti zmíněných čtyřech pravidel. Momentální zranitelnost techno-kapitalismu je zdůvodněna tím, že končí globalizace a ekonomický růst je ve fyzicky konečném světě nemožný. Jediný trumf našich protivníků je hospodářská a politická eficience. A z trojčlenky „levněji, více, rychleji“ je zrychlování nejnebezpečnější, ale zároveň i nejzranitelnější součást.  Proč to tak je? Eficience vyžaduje dokonalou souhru všech součástek a závisí přitom i na té nejmenší. Z toho důvodu je totálně proorganizovaný techno-kapitalismus alergický na náhody, nepravidelnosti a náchylný k poruchám. Důvod je zřejmý. Každý, kdo chce zároveň vyrábět a vládnout levněji, více, rychleji, ten potřebuje organizaci fungující s přesností Rolexek, které se ale zbláznily a notoricky se předbíhají. A to ještě není zdaleka všechno, co potřebuje. Nassim Taleb ve svém bestselleru Černá labuť trefně poznamenal: „Z hlediska eficience jsou dva páry plic nebo ledvin zbytečné.“ Ano, logika levněji, více, rychleji vyžaduje i úsporu jedné ledviny a poloviny plic. Když ale člověku s amputovanou ledvinou přestane fungovat i ta zbylá, je to smrtelné. Jinými slovy: Zakolísání nebo dokonce výpadek i sebemenší součástky zpomalí či zcela zastaví celek. Dám vám příklad, který si umí každý představit. Vysoce riskantní jednokolejnost je nahrazení všech dorozumívacích kanálů internetem. To zvyšuje pravděpodobnost a nebezpečnost výpadku téhle „zbývající ledviny“. Co se třeba stane s vašimi léky, když recept nedojde nebo bude nečitelný, protože došlo k opravdové poruše anebo k záměrné „poruše“. A co by totéž znamenalo, kdyby již existovaly jen elektronické peníze?

Prokletí jednokolejnosti může fungovat i na druhou stranu. Co by se kupříkladu stalo, kdyby čtvrtina populace hodila své mobily do Vltavy? Že by jí ucpali? Možná, ale já myslel spíš na to, co by to znamenalo pro vládnutí? Jistě, zatím to není příliš pravděpodobné, ale je to skutečně jednou provždy vyloučené? To si tedy vůbec nemyslím. Vzdor je funkce beznaděje a vzteku. A o tom, jaké důsledky má kombinace beznaděje a vzteku se v Evropě nejspíše brzy přesvědčíme. Vraťme se však k eficienci. Má totiž ještě jedno hodně velké „ale“. Řekli jsme si, že k tomu, aby mohla globální skupinka superbohatých dále hamounit, jí zbyl jenom jediný zdroj; majetek, svoboda a životy milionů obyčejných lidí. Techno-kapitalismus prý musí „nově nastartovat“…. Což by ovšem mohlo fungovat jenom tehdy, když bude každý z nás dodržovat jeho pravidla. To se již nějakou dobu prosazuje v Číně a skluz k technokratuře právě zažíváme také ve zbytku světa. Chápete krkolomnost naší situace? Lidé jako vy a já se máme stát poslušnými součástkami těch superrychlých Rolexek, sloužících k tomu, aby náš majetek a životy přešly do rukou několika set boháčů na světě. My sami máme spolupracovat na tom, jak nejlépe využít naše peníze a životy k pohonu techno-kapitalismu.

Proto se snažím, aby si lidé konečně sundali roušku z očí a ukončili tvrdý lockdown svých mozků. Pak totiž mají velmi dobré šance porazit superbohaté, s nimi spřažené politiky, propagandisty a „vědce“. Jak? To si povíme ve druhém dílu za….datum ?

Petr Robejšek
Odkazy:
1. díl  https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=38517
2. 
díl. https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=38689

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *