Go to ...
RSS Feed

Sto let strádání, utrpení, krvavých dějin i úžasných vítězství


Předčasná smrt hrozila Rusku již třikrát za posledních sto let. Po první a druhé světové válce a po třetí ve spojení s perestrojkou. Pracoval jsem na textu příspěvku v předvečer 14. března, kdy tomu bylo sto let od rozhodnutí o přijetí nové hospodářské politiky. Po ukončení první světové války žilo ve vyrabovaném Rusku přibližně 135 milionů občanů. Aktéry rabování bylo Německo a Rakousko – Uhersko. Ke konci roku 1920 Leninova vláda rychle ztrácela sociální podporu venkova. Tzv. vojenský komunismus vnímalo rolnictvo jako výsledek přijatých extrémních opatření na základě občanské války. Nebudu podrobně popisovat jednotlivé události, které vedli k přijetí nové hospodářské politiky (NEP) během stranického sjezdu (8 – 16. března 1921), přestavím ale několik klíčových faktů k zamyšlení a porovnání se současnou a představitelnou post covid-19 situací v české kotlině bez ohledu na pokračující realizaci Velkého resetu v EU pod vedením studeného srdce kognitivního kapitalismu.

Hospodářská krize v roce 1921

Produkce cukru se snížila 45x, životní úroveň pracujících 3x, produkce tkanin 20x a počet dětí bez kontroly rodičů dosáhl 8 milionů. Emise peněz se zvýšila 127x, úpadek HDP od roku 1917 do roku 1921 3x, těžká průmyslová výroba se snížila 7x a hodnota rublu ve srovnání s rokem 1913 se snížila 5 600x. Krátce popsaný úpadek byl doprovázen nepokoji v Moskvě a St. Petersburgu, povstáním rolníků ve Voroněži a Tambovské oblasti, a zmocněním se Kronštadtské pevnosti a válečných lodí námořníky v březnu 1921. Všeobecná potřeba svobody obchodování, zlepšení sociálního zabezpečení pracujících v klíčových sektorech a změna v přerozdělování produktů denní potřeby si vynutily rozhodnutí sjezdu. Toho se zúčastnilo 717 členů s hlasovacím právem a 418 členů s poradním právem. Účastníci sjezdu zastupovalo členskou základnu v počtu 732 521 členů. Rozhodnutí sjezdu nazvané O jednotě strany k přechodu k nové hospodářské politice (platilo do roku 1990 včetně) povolilo vstup prvků kapitalismu do hospodářského systému, umožnilo zkvalitnění státního plánování a řízení a integraci chozrasčotu a osobní zainteresovanosti na výsledku práce. Pro čtenáře, kteří nevědí, co byl chozrasšot připomínám, že se jedná o metodu plánovitého vedení hospodářství v podnicích, která vyžadovala, aby náklady a výsledky výroby byly srovnávány v peněžní hodnotě, aby výdaje byly kryty z příjmů podniků, a aby byla zajištěna rentabilita výroby. Připomínám, že přijetí rozhodnutí předcházely složité a bouřlivé diskuze. Lenin to neměl vůbec lehké. Mnozí členové viděli v rozhodnutí ústupky buržoasii, nemožnost přejít rychle k budování komunismu a Lenin musel přiznat, že udělal chybu urychlením revoluce a budováním komunismu s pomocí extrémních nařízení po ukončení krvavé občanské války. Musel přiznat chyby tzv. vojenského komunismu, a prohlásit, že je nutné prvně definovat a vytvořit základ pro budování nové společnosti.

Výsledky nové hospodářské politiky v období 1921 – 1925

Následně uvedená jsou fakta dostupná v archivech, které nepodlehly přepisu dějin. Výsevná plocha dosáhla předválečné úrovně, produkce zrnin se zvýšila o 20% ve srovnání s průměrem produkce období 1909 – 1913, těžkého průmyslu o 75% a produktivita práce o 1, 5%. Bylo postaveno 200 elektráren a rubl se stal konvertibilní měnou. Uvedené umožnila tzv. odběrová krize, během které se lidé zřekli nákupu nekvalitních a drahých produktů, tzv. cenová krize, během které, výrobci chleba odmítli ho prodávat státu za pevnou cenu, zvýšení cen průmyslových výrobků, upevnění centralizovaného vedení hospodářství, omezení individuálního podnikání a zvýšení daní. Hlavní cíle nové hospodářské politiky byly splněny: rozvoj obchodních vztahů, kooperatizace, zvýšení kulturní úrovně ve všech sférách života, zvýšení kultury práce včetně správy vztahů mezi městy a vesnicemi, a v neposlední řadě rozvoj průmyslu na základě elektrifikace. 

Poznámka na závěr

Klíčový úspěch nové hospodářské politiky představuje obnovení zničeného hospodářství a důkaz, že za několik málo let – již k roku 1926 / 1927, bylo možné vrátit hospodářství na předválečnou úroveň. Hlavní nedostatek k uvedenému období představovalo omezení vývoje privátního sektoru, nedostatek státních peněz pro financování dlouhodobých investic a strach zahraničních investorů z nestability a případné nacionalizace kapitálu. Vědecké práce, které byly zveřejněny v té době a třicátých letech, obsahují obavy spojené s nebezpečím války a přípravami na ni. Ty byly hlavním důvodem kolektivizace a konjuktury myšlenek o nové hospodářské politice 30 let minulého století. Proto již z tohoto hlediska je možné hodnotit konec nové hospodářské politiky Lenina jako historickou nutnost, kterou mimo jiné potvrzuje druhá světová válka a ne jako výsledek chybné politiky. Sto let po rozhodnutí o nové hospodářské politice Ruska, současná, tradiční forma státu jako takového v kontextu pandemie strachu z covid-9 prožívá poslední chvíle své existence. Stát je nucen použít pandemii strachu z covid-19 k obsáhlým testům a sběru dat o občanovi a společnosti a urychluje na jedné straně realizaci Velkého resetu, na straně druhé rozdělní a vznik nových forem společnosti a státu. Vojenské rozpočty a státní dluh členských států EU a USA rostou nevídaným tempem. Tím urychlují příchod radikální změny finančního systému a způsobu oddlužení. EU a EP vyhlašující svobodu všem genderovým minoritám a přepisům historie, prodlužují současně sankce proti privátním a právním osobám RF a urychlují tím svůj vlastní rozpad. Přitom zapomněly, že evropská část Ruska tvoří 40% současné Evropy. Jednoho dne může rozpad EU připomenout občanům, že technicky Evropa není kontinent, ale část Eurasie. Tu začali rozdělovat Řekové. Jak to bude vypadat ve světě po oficiálním ukončení pandemie strachu z covid-19 je empirická otázka. Ta a odpověď na ní jsou spojeny se vstupem prezidenta Bidena do klimatické bubliny, papeže Františka do bubliny symbolů a mystiky (v Iráku) a vstupem Ukrajiny do bubliny pronásledování Igora Kolomojského, podporovatele prezidenta-komika Zelenského s pomocí RICO (Racketeer Influenced and Corrupt Organisation). Autorství uvedených a mnoha dalších bublin není ruského ani čínského původu, podobně jako není covid-19. 

Není proto divu, že se Ruská federace a Čínská lidová republika rozhodly jít vlastní cestou. Tu bude chránit armáda, vlastní měna včetně digitální a zlato, a z tradice a tradičních hodnot vyrůstající ideologie, jednotné vědění elit a personálně silné vedení. Bude-li potřeba, na cestě k cíli zazní Poslední bitva.

Jan Campbell,
Březen 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *