Go to ...
RSS Feed

Jediní čeští poražení zápasu Rangers – Slavie byli klábosící reportéři


Není na tom příliš dobře, ba co víc je na tom příliš špatně člověk, který si pamatuje příliš mnoho. Který si pamatuje, jak reportovali fotbalové či hokejové zápasy Josef Laufer, Štefan Mašlonka, Stanislav Zikmund, Gabo Zelenay, Vít Holubec, Karol Polák, Štěpán Škorpil, Pavel Čapek a řada reportérů dalších a dalších. Kdy se k požitku diváka či posluchače ze hry přidával i požitek z krásného slova i krásné češtiny člověka, který vám sportovní představení přibližoval. Kdy hlas sportovního reportéra měl ještě takovou sílu, že vás zastavil na chodníku a přinutil vás stát na něm věčnost a z otevřeného okna blízkého domu poslouchat přenos fotbalového zápasu našich třeba z hřiště Hohe Warte ve Vídni či Ferenzvárosu v Budapešti. A to nikoli jen proto, že jste byli tak dychtiví dovědět se konečný výsledek onoho zápasu, ale on vaše nohy přibil k zemi i reportérova  dikce, to, jaká slova volil a jak neuvěřitelně vás dokázal do zápasu vtáhnout.

To tehdy ještě do mikrofonu mluvil reportér jeden, nejvýše dva, ovšem s tím, že si až po delších svých promluvách mikrofon předávali (Laufer-Mašlonka, Holubec-Polák). Což mělo tu výhodu, že nejen každý jednotlivý reportér, ale i každý z oněch dvou  reportérů zmíněných, si za svůj díl reportování nesl svoji odpovědnost, a proto se snažil, stejně jako hráč na hřišti, podat vrcholný výkon. Což dnes už neplatí. Dnes platí, že reportéři jsou dva a ti dva si v podstatě před mikrofonem jen tak jakoby po sousedsku klábosí. Jeden řekne větu či dvě a druhý jednu či dvě věty přidá. Načež ten jeden zas cosi řekne a ten druhý mu odpoví. Prostě si zájemně sdělují své dojmy ze hry, přidávají historii klubů, jejichž mužstva jsou na hřišti, debatují o jejich hráčích, kde už všud hráli a kde ještě budou hrát, diskutují spolu docela jako by zde byli jen jeden pro druhého a zbytek světa je nijak zvášť nezajímal. A jako by neexistovaly miliony diváků, pro které zde ti dva klábosníci vlastně jsou.

Jak se něco takového mohlo stát?

Nabízím dvě možná vysvětlení a jako první nabízím vysvětlení teoretické. Že totiž kdosi tuze moudrý kdysi usoudil, že jak se to až dosud dělalo, bylo špatně, a že do sportovního přenosu je nutno vnést větší odbornost. Že ne prostě každý sportovní reportér je stoprocentním odborníkem na všechny sporty, které reportuje, a proto že je nutno k němu přiřadit odbornou sílu, která svými čistě odbornými poznámkami a znalostmi či  psychologickými postřehy bude doplńovat reportování onoho reportéra hlavního. 

Anebo to takto nebylo a celá věc s dvěma klábosícími reportéry vznikla z čistě praktických příčin. Hleďte: na světě jsou pluky bývalých fotbalistů, hokejistů, házenkářů, lyžařů a dalších, z nichž někteří nemají momentálně do čeho píchnout, a z titulu své někdejší sportovní slávy mají za to, že sport, kterému své nejlepší roky obětovali, je jaksi povinen poskytnout jim pracovní příležitost a uplatnění, i když na jejich poháry už sedá prach. Nu a když tady třeba i jen teoreticky existuje potřeba sportovních specialistů v televizi, tak aspoň hrstku oněch „jensportovců“ tam strčíme. Vlk se nažere, koza zůstane celá a věc bude vyřešena.

Jak?

To jsme slyšeli včera při přenosu zápasu z Glasgow. Ještě teď mi z něj bouří v hlavě: balón, balón, balón, balón …a zase balón…

Lubomír Man

Poznámka redakce: Zdá se, že zápas bude ještě mít dohru na jednání UEFA kvůli událostem, které se odehrály těsně po skončení zápasu na hřišti i v prostorách stadionu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *