Go to ...
RSS Feed

Dva občanští kritici, kteří mají jiný názor na film Krajina ve stínu než filmová akademie


„Tož, před 20 lety, když se řeklo Český lev (myšleno jako filmová cena), mělo to ještě určitou váhu. Jak v řemesle, tak i v tom, co film řešil a jaký vzkaz posílal do světa. Jistě, již tehdy bylo v některých filmech vidět, že v nich bují propaganda hyperkorektnosti a antinárodovectví, ale pořád se to ještě dalo přejít… například podle mě nejlepší porevoluční film, který řešil dobu II. světové války, Protektorátu Čechy & Morava ‚Je třeba zabít Sekala‘, kde vlastně nebyl ani jeden Němec nebo voják, vcelku reálně vykresloval lidskou povahu té doby…,“ poznamenal k udílení cen Tomáš Měšťan.

 

„Dnes už však jde rovnou o kolektivní vinu. Jsi Čech, Moravan, Slezan, Slovák, tak jsi vinnen… za to, že jsi vyhnal sudetské Němce, kteří se sice s oblibou chodili dívat v Kounicových kolejích v Brně (a nejen tam) na každodenní popravy občanů protektorátu a rádi arizovali majetek vyhnaných židů, myslíš si, že rodina je muž, žena, dítě, a tak jsi homofob a netolerantní, neobdivuješ Václava Havla, podávaného dnes jako karikaturu toho, proti čemu jako spisovatel psal…,“ poznamenal dále Měšťan. „Jistě, tzv. vyrovnání s Němci je důležité, nicméně pokud vím, byla již v roce 1997 podepsána mezi Helmutem Kohlem, tehdejším německým kancléřem, a Václavem Klausem, tehdejším premiérem ČR, tzv. Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji… ‚Cílem deklarace bylo zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi a zmírnit napětí mající příčiny ještě ve druhé světové válce. Krátce po Kohlově smrti ocenil Klaus, že jeho německý protějšek dokázal pochopit situaci České republiky, státu, který měl po staletí s Německem složité vztahy, a proto spolu s českou stranou připravil a podepsal Česko-německou deklaraci, která si kladla za cíl nechat minulost minulostí a soustředit se na budoucnost‘… Osobně jsem s tímto souhlasil a naivně si myslel, že to je již překonaná věc…,“ dodal. „Měla to být tzv. tlustá čára. Paradoxem je, že když pominu spolek sudetských Němců v Mnichově, který je od pádu komunismu v bývalém východním bloku slabší a slabší, protože v podstatě pamětníci někdejšího odsunu vymírají a jejich děti, vnuci a pravnuci toto téma řeší víceméně jen z úcty k rodině, a to jen občasným halekáním na sjezdu. Tak je to téma, až na pár radikálnějších představitelů, jako je Posselt, víceméně mrtvé. Do ČR Němci jezdit mohou, kupovat si nemovitosti mohou, zakládat zde firmy, bydlet… pokud jde o Benešovy dekrety, to je téma, které se týká spíše bývalé šlechty než obyčejného, původem sudetského Němce, žijícího dnes v Bavorsku… tím paradoxem je to, že ani v Německu to prostě není tak důležité téma, které by rezonovalo společností a na dané téma se točily filmy, hrály divadelní hry apod… ono by to bylo totiž těžké od sebe oddělit, protože antinacistů (komunistů, socdemokratů, demokratů) tam bylo opravdu minimum. Absolutní většina se nechala zlákat nacistickou vizí na ‚Velké Německo‘… u nás se ale zejména umělecká scéna, a hned za ní novináři a i část historiků a politiků, rozhodla toto téma začít používat jinak. Namísto objektivního pohledu začala pranýřovat Česko za to, co se po válce s téměř třemi miliony Němců stalo… ani Němci by si nedovolili natočit filmy, kde ‚zlej žid, který se vrátil z koncentráku, zabíjí hodné a slušné sudetské Němce, kteří přece jen chtěli patřit do Reichu a jen prostě hajlovali‘…,“ popsal dále Měšťan.

„Jistě, tzv. elita, která ovládá toky peněz (ČT, ČRo, Český fond kinematografie atd…), dnes již jasně definuje ve svých podmínkách, co se má točit, jinak prostě finanční podpora není možná… zjednodušeně: Pokud film dostatečně ukazuje, že v podstatě druhou světovou válku vyvolali ti škaredí Čechoslováci, kteří dodnes ubližují Němcům, homosexuálům, genderu, migrantům a podporují tradiční rodinu, pak máte reálnou šanci na to dostat dotaci a natočit si svoji ‚goebelsovskou‘ životní etudu… pokud zažádáte o dotaci na film, který jen trošku zpochybní to, že migranti nejsou tak úplně skvělí, že Němci tady za války nerozdávali dětem bonbóny, ale vyhlazovali obyvatelstvo, nedejbože by ve filmu byl rudoarmějec osvobozující Prahu, pak máte smůlu a už si neškrtnete…,“ popisuje Měšťan.

„Český film dnes je větší částí prostě už jen hloupá a tupá propaganda. Je to vtipné i z toho důvodu, že ti stejní lidé, kteří tyto filmy a seriály natáčejí, odsuzují filmy, které se točily v době komunismu, jako třeba majora Zemana. Jistě, byla to propaganda, vtipné na tom však je, že se na to dá dívat i dnes, protože je to uvěřitelné, od hereckých výkonů přes scénáře, režii, hudbu, dramaturgii atd… dnešní český film je jen karikaturou kinematografie. Stačí splňovat podmínky politického zadání a máte možnost tvořit… musíte se však přizpůsobit… proto jsou tyto filmy těžko uvěřitelné. Filmař, který se přizpůsobuje jasnému zadání, ví, že sice film natočí, ale těžko si může myslet, že jeho film za něco stojí…,“ uzavřel.

Tomáš Měšťan

Druhým občanským kritikem filmu Krajina ve stínu je Matouš Bulíř. Redakce mu dává prostor na vyjádření a kvituje jeho názor jako pozoruhodně pozitivní postoj k minulosti od mladého člověka.

Tak jsem si konečně pustil KRAJINU VE STÍNU, film který je opěvován z mnoha stran a já si od něj mnohé sliboval, což jak se ukázalo, byla chyba. V úvodu rovnou píši, že se jedná o revizionistické ideologické dílko, které má jediný cíl – politovat sudetské Němce a ukázat na skutečné viníky toho nejhoršího co se během války a po válce událo, tedy na krvelačné a degenerované Čechy. Upozorňuji předem, že budu muset prozradit určité dějové „zvraty“, takže pokud si to někdo chce pustit a „užít“ si to jako JÁ, ať raději dál nečte. Každopádně film je tragický i po všech ostatních stránkách, takže jde v důsledku o promrhané dvě hodiny. (nevím za co to dostává ty ceny, ale obávám se, že jen díky onomu revizionistickému podtextu). Film se odehrává v letech 1938-1952. Období roku 38-45, které je dle mého nejzásadnější, zde moc velkou roli nehraje Vidíte mnoho obyčejných Němců dělat obyčejné věci. Mají rádi Čechy a německá armáda též nikomu nedělá nic zlého. V podstatě největší problémy zde dělají Češi, kterým se v Říši pořád něco nelíbí. Ke konci filmu se i dozvíme, že za celou válku žádný Němec z vesnice neudal žádného Čecha na Gestapu, prostě dobráci od kosti. Samozřejmě tam je dosazena jedna židovská rodina, která je v poklidu odvezena kamsi na dřevěném voze a pak Čech odbojář, který též skončí v koncentračním táboře a ze kterého se následně vyklube, jak jinak, udavač, který v táboře donášel na spoluvězně. Když si tedy shrneme tuto část, tak jediný kdo zde udával byl kdo? Čech.

Pak přichází rok 1945, konec války a tady to teprve začíná žít, jelikož to je ten správný prostor pro revizionismus historie naší země. Nastupují tzv. revoluční gardy a prozatimní ČS armáda a zde si režisér dal sakra práci, aby do rolí těchto lidí vybral vzhledově skutečně hodně odporné lidi, kdy Češi vedle sudetských Němců vypadají skutečně jako o několik tříd podřadnější rasa. Nesmí chybět ani masová poprava těch sympatických německých nebožáků, od těch českých degenerátů. Tento film je nebezpečný, poněvadž pokud by ho viděl někdo, kdo o skutečné historii nic neví, tak by si odnesl, že za války se tu nic strašného nedělo, Německo se k Čechům chovalo skvěle, nikomu se tu neubližovalo a vše bylo v rámci mezí a možností relativně fajn, tedy do chvíle, než se česká země vrátila do rukou Čechů, kdy začalo to jediné a pravé bestiální barbarství. Pokud o historii nic nevíte, tento film ve vás vyvolá dva pocity. Tím prvním bude to, že se začnete stydět za to, že jste Čech a ten druhý nebude vlastně ani tak pocit, ale spíše nutkavá potřeba dojet na německou ambasádu a tam se jim omluvit za odsun a možná i vytvoříte petici, kde budete požadovat zrušení Benešových dekretů.

Co však je ještě smutnější je to, že tento sebemrskačský film podpořil Státní fond kinematografie částkou 11 milionů korun. Z českých peněz se tu platí filmy, které vykreslují Čechy v Čechách jako ten nejhorší lidský odpad, kdy nejedno srdce neonacisty zajásá, poněvadž po shlédnutí této hrůzy si mnoho lidí pomyslí, jestli vyhlazení Čechů vlastně nebyl v důsledku dobrý plán. Abych to shrnul. Ve filmu ze 100% Němců a to do toho počítám vážně všechny, včetně vojáků Wehrmachtu i příslušníků Gestapa je 98% z nich víceméně dobrých a 2% mají sem tam i nějakou tu negativní vlastnost, ale nikterak zásadní. Dokonce i fanatická nacistka, kterou hraje Bára Poláková v důsledku neudělá nikomu nic zlého. Jeden agresivní Němec tam je, ovšem ten, aby nemusel narukovat, se přihlásí k české národnosti, takže to vše zlé, jako je mlácení lidí a podobně, dělá jako Čech. Naopak ze 100% Čechů, kteří se ve filmu objeví jich 99% spadá mezi vrahy, násilníky a udavače. V tom nejlepším možném případě si z filmu odneste to, že hodný Němec po obsazení pohraničí nevyhnal ani jednoho Čecha a tomu kdo si ponechal českou národnost nikterak neublížil a ani neškodil, zatímco krvelačný Čech vyhnal a okradl po válce všechny Němce a ty co nevyhnal, ty zavraždil.

P.S. Nakonec se ještě ukáže, že za transport a smrt jediné tam žijící židovské rodiny vlastně nemohou Němci nýbrž již zmíněný Čech, který ve vesnici organizoval proti-německý odboj, protože tím na sebe a tím pádem na ně upozornil (Byl to Čech, který se oženil se židovskou dívkou z té rodiny. To je ten o kterém jsem psal, že v koncentračním táboře udával spoluvězně). Zákonitě se nabízí otázka: Proč už se sakra netočí úžasné historické pro-národní a vlastenecké filmy, jako například Nebeští jezdci a podobně? Filmy, které oslavují tolik opomíjené české hrdiny… Nebo alespoň filmy, co nebudou lhát o tom, jak to tu v letech 38-45 vypadalo.

Matouš Bulíř

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *