Go to ...
RSS Feed

Nesnažte se nás ohlupovat! Máme sílu dvou a půl milionu hlasů!


Prvního ledna jsme „oslavili“ 28 let existence samostatné ČR. Letos bez velkých fanfár a a připomínání. Možná z důvodů emocí, provázejících dění kolem kovidové pandemie, možná i tak trochu úmyslně. Není totiž moc co slavit. My starší stále ještě pamatujeme dnes již zaniklý svět bohatého státu, vlastnícího továrny, nemocnice, ornou půdu, lesy i vodu a schopného zajistit bezpečnost a soběstačnost svých občanů po stránce potravinové, zdravotní, vojenské, bezpečnostní i právní, radikálně se lišící od naší dnešní reality. Proto je můj dnešní příspěvek věnován právě nám. Důchodcům a pamětníkům. S blížícími se volbami jako obvykle nastává viditelný nárůst aktivit kolem zakládání politických hnutí, snažících se naskočit na všeobecně panující pocit, že lid si žádá změnu. A že právě toto hnutí bude to pravé ořechové, které pozvedne prapor změny, ukáže lidu tu jedině správnou cestu, provětrá sněmovnu a zajistí, že naše země konečně vykročí tím správným směrem. Nějakým. Jakýmkoliv. Nechci brát samozřejmě iluze nikomu z otců zakladatelů, připojujících k současným více než dvěma stům registrovaným českým politickým subjektům další pidistraničku na odstřel, byť některým z nich naprosto nezakrytě fandím. Například Robertu Šlachtovi. Podle mých osobních zkušeností totiž platí prakticky stoprocentně: “Chceš-li spolehlivě zabít dobrou myšlenku, založ si k jejímu prosazení politické hnutí“. Zvlášť když ji nemůžeš vypolstrovat aspoň „padesáti na stole v českých“.

Samozřejmě, každý svého štěstí strůjcem. Třeba se někomu z nich skutečně podaří „poslepovat“ potřebných 5 % a prodrat se do sněmovny, kde vzápětí narazí na něco, s čím absolutně nepočítal. Na drsnou realitu fungování tohoto neuralgického bodu mocenských, ekonomických, osobních a možná trochu i skutečných politických zájmů, postavenou na velmi variabilním systému účelových zákulisních spojenectví na pozadí navenek deklarovaných politických animozit, lobbování a všudypřítomné korupci. Velmi rychle zjistí, že poslanci v naprosté většině fungují jako jednoduché hlasovací stroje bez jakékoliv vlastní invence, zvedající ruce podle pokynů těch několika lidí, kteří sněmovně skutečně vládnou. Zjistí také rychle, co znamená se jim postavit. To, co bych směle nazval korporátním systémem parlamentní demokracie, ho vzápětí semele a když bude mít štěstí, po čtyřech letech vyvrhne víceméně bez větších šrámů zpět do reality života prostého lidu. Bez iluzí, bez sebevědomí a odsouzeného k zapomnění. Pokud mít štěstí nebude, zjistí, že ani imunita poslance není absolutní, zvlášť když se věci trochu popostrčí. Rouškou, účastí na bujaré oslavě, vhodně podaným starým hříchem, pistolí v autě, čímkoliv, co se hodí. Neboť v politice platí dvojnásob: nic není zapomenuto, nikdo není zapomenut. A dovoleno je vše. Přesto existuje cesta, jak se do Sněmovny dostat a dokonce získat vliv na její fungování, interní procesy a tím i vliv na stav ČR a její budoucí vývoj. Není jednoduchá, ale jejím principem je integrace voličských základen silnějších politických hnutí po jednotlivých krajích pod jedinou celostátní značkou. To by samozřejmě samo o sobě nestačilo, ale je tu síla, která může zahýbat volebními preferencemi zásadním způsobem. Jedná se o elektorát starobních důchodců. My důchodci (mezi které také patřím) tvoříme v ČR skupinu o „síle“ cca 2,5 miliónu oprávněných voličů. Ne každý je ochoten jít volit, ale už teď je jasné, že si nás kdekdo bude předcházet. Viz roušky zdarma až do domu nebo 5000 „rouškovného“ před Vánoci. Určitě si „polepšíme“ i před podzimními volbami. Abychom nezapomněli. Respektive možná spíš zapomněli.

Představujeme široké spektrum názorů. Někteří z nás nemají příliš dobré zkušenosti se životem v ČSSR před rokem 1989. Ale díky tomu, že jsme zažili aktivně jak dobu socialismu, tak dnes již třicetiletou „etapu budování rozvinuté kapitalistické společnosti“, můžeme srovnávat. I to je důvod, proč by nás tzv. „lepšolidé“ pokud možno připravili o volební právo,protože my přece nechápeme, co je pro nás a naši zem nejlepší, máme vlastní názory na život a jeho kvalitu a jsme ochotni volit do nejvyšších funkcí z jejich pohledu nepřijatelné osoby typu Miloše Zemana. Je pravda, že zdaleka ne všichni jsme na sociálních sítích a hodně z nás také nepatří mezi „jedničky“ v používání „appek“ na kdeco v mobilních telefonech. Naší přirozeností je přímá komunikace. Rozhovory, dopisy, e-maily. Nejsme snadným cílem reklamy a propagandy, neví se, o čem se mezi sebou bavíme u vína nebo u piva, a to může být problém. To je nebezpečné. Zvlášť proto, že jsme reálná síla, která může ledacos změnit. Zejména v současné vypjaté době. Proto se nás „oni“ (establishment, média, „lepšolidi“) bojí a okázale z nás dělají chudáky a hlupáčky stařečky, žijící myšlením a schopnostmi kdesi v temném středověku u hromady hnoje. Přitom jsme to byli my, kdo před „revolučním“ rokem 1989 vybudoval silný průmysl, spočítal, navrhl a postavil přehrady, elektrárny a odolnou síť energetických rozvodů, kdo vytvořil bojeschopnou armádu, funkční policii a zdravotní systém, který sice neměl nejmodernější vybavení, ale byl pro všechny zdarma a fungoval. A myslím si, že tehdejší vedení země by si s kovidovou pandemií poradilo podstatně lépe a organizovaněji, než současná parta profesionálních amatérů, prohlašujících se, nevím proč, za českou politickou elitu. Domnívám se, že je čas začít pánům, kteří chtějí, abychom si mysleli, že to tady řídí, jasně dávat najevo, že jsme sice staří, ale ne blbí a na odpis. A že máme jasné představy o světě, v němž bude dáno žít našim dětem a vnukům, až my tady nebudeme. Je třeba se organizovat a hledat cesty k prosazení našich představ o fungování českého státu. Když už máme tu demokracii.

Jak už jsem naznačil, cesty existují. Nedávno založené hnutí Senioři 21 mezi ně ale určitě nepatří. Z těch důvodů, které jsem uvedl na začátku svého příspěvku. A také proto, že jeho vedení mi rétorikou evokuje klasickou taktiku tzv. „šmejdů“, považujících nás, seniory, za prosťáčky, ochotné sednout každému na lep. A posílat mu peníze, aby se mohl mít dobře, případně mu to i „hodit“ a dostat ho, když se zadaří, na příští čtyři roky do bezpracné ulejvárny.

Jaroslav Štefec,
30.1.2021

One Response “Nesnažte se nás ohlupovat! Máme sílu dvou a půl milionu hlasů!”

  1. Jirka Oberreiter
    31. 1. 2021 at 15.39

    Plně souhlasím s obsahem blogu znamenitě napsaného zkušeným Ing. J. Štefcem. Těch minihnutíček a ministraniček je opravdu požehnaně a všechny by chtěly pohnout osudem země. Zda ku prospěchu obyvatel či svému je otázkou. Jsem přesvědčen, že tudy opravdu cesta nevede. Ani jedna z těch „mini“ se nedá ani na dálku srovnat s SPOZ (Zemanovci) v r. 2010. Ta měla ve svém čele tu nejúžasnější osobnost (M. Zemana), měla ten nejlepší program (přímou volbu prezidenta, starostů, primátorů…zrušení Senátu, prokázání původu peněz a majetku atd.), ve všech krajích měla krajské organizace a stovky místních, kde byly sdruženy tisíce nadšených členů. Měla energii, nesmírné odhodlání a obrovské nasazení lidí u stánků i k distribuci letáků atd. V čele byli ti nejlepší organizátoři, exministři, odborníci atd. A přesto v parlamentních volbách 29.10.2010 získala pouhých 4.31 % a neprorazila potřebnou hranici 5% pro vstup do Parlamentu. Buďme tedy střízliví a zvažme reálné možnosti všech těch „mini“, byť mají ambice sebevětší. Žádná z nich ani zdaleka nedosahuje úrovně SPOZ z r. 2010. Nerozdrobujte zbytečně alternativu, ve finále budete zklamáni.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *