Go to ...
RSS Feed

Podobnost čistě náhodná


Nedávno jsem obdržel video s podstatnými částmi projevů, které zazněly na posledním Světovém ekonomickém fóru v lednu 2020 ve švýcarském Davosu. Mezi mluvícími hlavami samozřejmě nechyběli George Soros, Bill Gates, anebo Angela Merkelová, ovšem protagonistů NWO (nového světového řádu) zejména ze západoevropských zemí se zúčastnilo mnohem více. Nu a jak jinak, všichni si hráli do noty, potvrzovali si navzájem své závěry, nezazněl ani jediný kritický nebo polemický hlas. Povím vám, že během té snad necelé půlhodiny mně postupně tuhla v žilách krev. Jejich drzá otevřenost a povýšenost, s níž probírali svůj projekt „velkého restartu“ světové ekonomiky spolu s plánem na zavedení tzv. nového společenského řádu překonávala všechno, co jsme kdysi slyšeli od Karla Marxe, později od Lenina, od Stalina, a s určitými odchylkami také od Benita Musolliniho a Adolfa Hitlera, kteří byli přece také velicí socialisté. Jak nám ukázala historie, ti všichni také chtěli vybudovat „nový světový řád“ nebo alespoň „novou Evropu“, ale bohu budiž žalováno, především podle svých psychopatologických představ. Dobře víme, jak to všechno dopadlo a kolik nesmírného utrpení kvůli tomu lidstvo zažilo. Oběti krvavých válek vedených ve jménu všech „restartů“, oběti židovského holocaustu a oběti uměle vyvolaného nenávistného a bratrovražedného „třídního boje“ se dají počítat na celé stovky milionů. Ano, tolik zmařili životů těch, kteří se provinili jen tím, že se narodili jako normální lidé.

Kdo jsou tito samozvaní „polobozi“, které z valné většiny nikdo nikdy nezvolil a ničím nepověřil? Kde vzali tu nekonečnou drzost rozhodovat o budoucnosti celého lidstva? Už dlouho je nazývám neomarxisty. Možná to není úplně přesné, jenže je to nejblíž mému soudu o pravému stavu věcí. O rozdílu mezi starým a novým pojetím marxismu budu hovořit v jiném článku. Mezi ustrašenými politiky jim mnozí ve své zbabělosti říkají „politicky korektně“ progresivisté. Jen vzpomeňte, komunisté se také zaklínali nevyhnutelným pokrokem. Ono nazývat někoho „pokrokář“ je hezký eufemismus, za který vás do koncentráku zatím hned nezavřou. A možná ani neobviní z tzv. „předsudečné nenávisti“. Co bude „velký restart“ znamenat, vysvětlil v Davosu globalizátor Soros tak jasně, že nemůže být pochyb. Řekl, že v roce 2020 bude prezident Donald Trump odstraněn ze svého úřadu, protože Spojené státy jsou hlavní překážkou v uskutečňování plánu. Je naprosto zřejmé, že Spojené státy jsou baštou, a v jistém smyslu i garantem světové demokracie. Co to tedy znamená? Aby mohl být odstraněn demokratický způsob vládnutí po celém světě, musí být demokracie oslabena a demontována především ve Spojených státech. A odstranění prezidenta Trumpa má být prvním krokem. Celé to navozuje ještě jednu důležitou otázku. Jsou-li Spojené státy pod Trumpovým vedením největší překážkou světovládného plánu „nových marxistů“, znamená to, že ani komunistická Čína, ani málo čitelná Ruská federace překážkami jejich nové tiché revoluce nejsou?

Nenechme se mýlit tím, že se řídící aparát EU nepřestává při každé příležitosti ohánět slovem demokracie. Zde přišla ke slovu orwellovská „novořeč“. Vládcům unie však nevoní demokracie jako taková. Vymysleli si proto tzv. demokracii liberální, někdy ji nazývají také pluralitní. Ovšem po bližším prozkoumání tohoto fenoménu zjistíme, že nejde o nic jiného, než o postupnou likvidaci skutečné demokracie včetně většiny dosavadních práv, povinností a svobod. O likvidaci národní suverenity jednotlivých členských států. Přesně tohle má budoucí diktatuře otevřít dveře dokořán.Teď konečně docela dobře chápu, jaké pocity museli mít mí rodiče v roce 1938 po podepsání tzv.  Mnichovské dohody, a jaké to bylo v březnu 1939, když na Pražský hrad přijel pod rudými prapory s hákovými kříži Hitler se svou kohortou. Pocity bezmoci, hlubokého smutku, ale také zlosti a vzteku na tehdejší „politikáře“, kteří pod zástěrkou zachování míru všechno dopustili. Jak hloupě krátkozraké. Aby mohli přijít diktátoři, musela být demokracie nejdříve osekána a vzápětí odstraněna. A nezapomínejme, tihle diktátoři měli také plná ústa „nové Evropy“, národního socialismu či komunismu, a pod rouškou pokroku snili o novém uspořádání celého světa, Jejich „nový světový řád“ měl trvat nejprve tisíc let, a později už „na věčné časy“. Měli bychom si ale pamatovat, že z hlediska historie to všechno vzalo poměrně rychle za své. Ovšem svoboda a demokracie nepadají z nebes samy od sebe. Je třeba za ně bojovat. A jsou-li napadeny, je třeba je bránit.

Váš Pavel Chrastina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *