
Nouzový stav do Vánoc?
14. 11. 2020
Dalo by se takové opatření nazvat zvráceností. Nechte lidi normálně žít. Strádají děti vytržené od svých vrstevníků, senioři v sociálních zařízeních, i všichni lidé ! Mám hlubokou empatii k lidem, kteří se bojí koronaviru a jsem dalek tomu se komukoliv vysmívat, byť mám vážné pochybnosti o tom, jak to ve skutečnosti je. Mám rodiče, sedmdesátníky, kteří jsou zhruba od února naprosto vystrašení. Když jsme objížděli hřbitovy před Dušičkami, viděli jsme drtivou většinu starší generace naprosto vystrašenou a duchovní čas byl zcela znehodnocen. Ale to bylo až vyvrcholení obrovského stresu, kterému jsou vystaveni již zhruba tři čtvrtě roku. Žijí ve svém, takže jsou na tom lépe, nežli jejich vrstevníci v ústavech sociálních služeb. Ale dobré to není. Jsou ze staré generace, která měla zažity autority a to, že se musí poslouchat. Takže bez ohledu na to, kdo je aktuálně ve vládě, je prostě vláda autoritou a musí se poslouchat. Ale život se jim těžce změnil. Se sousedy se téměř nevidí, a když ano, tak s rouškou na obličeji honem spěchají domů, či pryč, tak, jak se to má dělat. Ale strádají. Lidský kontakt jim chybí. A máme malou dcerku, která sice v březnu jásala, že nemusí do školy, ale již po pár dnech jí začal chybět kontakt s dětmi. I proto, že dělala řadu mimoškolních aktivit, které jsou zrušeny bez náhrady. Prázdniny byly také divné, byť se tvářily jako normální. Nebyly.

Pavel Opl