Go to ...
RSS Feed

Vítěz, který nesmí vyhrát


Již několikrát jsme byli jako voliči překvapeni a znechuceni z toho, jak nás čerstvě zvoleni adepti politiky doběhli a v povolebních tanečcích si už dělali to, co se líbilo jim a ne už tolik jejich voličům. Československý a posléze český volební systém založený na principu poměrného zastoupení by se v našem případě dal považovat za tradiční, jako by byl pokračovatelem prvorepublikového volebního systému. Měli jsme možnost v devadesátých letech jít jinou cestou a zvolit si většinový volební systém, třeba takový, jako mají naši mediátoři ve Spojených státech. Tam si předávají otěže vládnutí republikáni s demokraty a leckdy o vítězství rozhodují jen desítky hlasů. Navíc mají systém tzv. volitelů, který by u nás vyřadil většinu volebchtivých občanů ze hry. Buďme rádi za to, že máme svůj volební systém. Ten by však bylo třeba změnit tak, aby volič nebyl podváděn. Jak toho docílit?

Odpověď je překvapivě jenoduchá a spočívá v pravidlu Vítěz bere vše. Jistě si pamatujete, že se posledních parlamentních voleb zúčastnily až desítky stran a straniček, v pořádku, to je přece demokracie a není nikomu bráněno v účasti v politickém klání. A mnoho menších a malých politických subjektů bylo nejen pouze regionálních, ale také na hraně politické korektnosti či až extrémismu. Pravidlo Vítěz bere vše zajišťuje tomu, kdo v okrese, kraji nebo v parlamentních volbách získá nejvíc hlasů voličů, že obdrží padesát procent zastupitelských křesel plus jedno a strany, které zůstanou na druhém až posledním místě si rozeberou poměrně padesát křesel mínus jedno. Vítězství 51procent zaručí straně či hnutí prosazení svých programových cílů a je jen na schopnosti stranického vedení, aby politickými dohodami přesvědčilo ostatní strany a hnutí o prospěšnosti svých vizí a získalo je na svoji stranu. Vítězi vždy zůstane možnost si své záměry prosadit díky 51% většině. V parlamentní aritmetice by měl vítěz voleb vždy 101 křesel a zbylé strany by si rozdělily 99 křesel poměrným způsobem. A zase by záleželo na umění politické diplomacie vítěze voleb pokud bych chtěl prosadit přijetí ústavního zákona že by musel získat minimálně 19 hlasů, aby se dosáhlo tříětinové většiny nutné pro přijetí ústavního zákona.

Editor iReportera

Mě se stejně jako mnoha jiným lidem z Čech a Moravy dvakrát nelíbí, že předsedou české vlády je úspěšný miliardář hovořící špatnou slovenštinou a ještě horší češtinou. Ale vyhrál dvakrát volby a je tedy vhodné a slušné občanskou volbu respektovat. Mnoho lidí si znepřátelil výrokem, že bude řídit stát jako firmu a ti lidé, kteří měli rádi pohodlný život museli zákonitě znejistit. Já byl v klidu a se mnou tisíce jiných osob samostatně výdělečně činných a nebo lidí podnikajících v různých obchodních společnostech. My všichni totiž víme, že tak, jak si v malém řídíme své pracovní a životní písečky, tak lze ve velkém řídit i stát. Jen by bylo vhodné v řadě případů potřeba utáhnout šroubky, kdo by odmítal přijmout práci a měl jen nataženou ruku, ten by měl smůlu. Rozhodně šéfové firem nevyhazují peníze z podnikání na činnost nejapných a nefunkčních organizací a pomýlených sdružení. Kdyby se našel český podnikatel, který by se nabál jít s čistým štítem do české politiky, dal bych hlas jemu a držel mu palce. Věřím, že takových schopných lidí máme celou řadu. Smůla je jen to, že tihle schopní pracanti nesnášejí politiku, kde bohužel neplatí neúprosná účetní pravidla: Má dáti / Dal. Proto bez mrknutí oka přecházíme zažité pravidlo o politice a svinstvu. Komu z nás by se chtělo si s tou žumpou zadat a své dobré jméno dát všanc mediálním bulvarním zmetkům, kterří jsou schopní udělat z čestného člověka darebáka (a naopak). 
Stát lze řidit jako firmu. Jen se to musí umět a je nutné aby si to odpovědní vzali za své. Tady platí masarykovské Nebát se a nekrást! dvojnásobně. Nahnilého ovoce je nutné se zbavit, aby nenakazilo ty dobré plody.

Břetislav Albert

One Response “Vítěz, který nesmí vyhrát”

  1. František
    5. 10. 2020 at 16.03

    Je to popsáno přesně, jenom se neshodnu s kritikou ohledně řízení státu jako firmy. Minulé „pravicové“ vlády stát neřídily sice jako firmu (kromě té své vlastní), ale rozhodně ho neřídily lépe. Už mě unavují všechny ty útoky na Babiše viz Čapí hnízdo a STB a nejde jim o nic jiného, než se dostat k moci a lizu. Nikdy nepochopí, že je to kontraproduktivní. Český člověk nesnáší, když se někomu ubližuje za každou cenu, kdy z toho účel čouhá jako sláma z bot. Nepamatuji si, kdy tuto vládu opozice pochválila a člověk si nutně musí říct, přeci to nedělá vláda všechno špatně. Ostatně některé výsledky byly vidět i pro laika a tím nemyslím jenom platy a důchody. Když pomineme ten momentální ekonomický průšvih, zapříčiněný covidem tvrdím, že to tu ANO vedlo nepoměrně lépe, než všechny „pravicové“ vlády v minulosti. A v této souvislosti se mi zneužívání systému poměrného zastoupení, kdy je vyšachován vítěz voleb, hrubě nelíbí. Je pravda, že to bylo využíváno i v minulosti – viz Pyrhovo vítězství Paroubka. Tož tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *