Go to ...
RSS Feed

Nad Tatrou sa blýska hromy divo bijú …


Na Slovensku padl prvoinstanční rozsudek ve sledované kauze vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Protože Kuciak byl mladý a nadějný novinář semkli se prakticky všichni slovenští žurnalisté do jednoho šiku a věnovali po celou dobu šetření nadstandardní pozornost. Není divu. Jeden z investigativních novinářů byl na něčí objednávku zastřelen a jeho přítelkyně Martina Kušnírová byla vedlejší ztrátou této mafiánské objednávky. O mafiánech Kuciak psal, pátral po složitých vazbách mezi politiky a různými hybateli, „pošťáky” kteří nosili hotovost, uklízeči, kteří řešili neřešitelné problémy. Z těchto důvodů se novinář stal nepohodlným, u nás se takovému člověku říká, že je osinou kdesi. A taková osina se musí odstranit. To dá rozum. Pak nastala situace jejíž obsah nejlépe vystihuje název českého filmu režiséra Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala. V nedávné slovenské realitě šlo mafiánskému prostředí o to, aby se členové spolčení zbavili nepohodlného šťourala. Pro mne je ale záhadou, proč se investigativec tančící na rozžhavených kamenech, nespojil s některou tajnou službou a nevytvořil si jakousi bezpečnostní pojistku pro své pátrání. Policii prý nedůvěřoval, mafiáni měli své informátory na mnoha místech justice, státní správy i policie. Získávání věrohodných důkazů z takového prostředí je velmi riskantní věcí a rozhodně se nedá provozovat amatérsky. 

Měl jsem puštěnou ČT24 když dávala přenos ze soudní síně v Pezinku, kde soudkyně vyhlašovala rozsudek nad mafiánským hnízdem. Desítky minut výčtů čísel zbraní, počty nábojů nalezených a zadržených během domovních prohlídek u Kočnera, Szabóa, Andruška a Marčeka. Nechce se mě věřit, že odůvodnění trestu pro Kočnera, v jehož vinu věřila celá mediální slovenská scéna, bylo postavené jen na výrobních číslech ručních zbraní a počtu nábojů které propadly státu. Nakonec trest za neoprávněné držení zbraně, to je snad dokonce jen přestupkový čin, protože jeho nelegální zbraní nebyl žádný trestný čin spáchan. To je na více než roční vyšetřování policie a prokurátorského dozoru nad touto kauzou chabý výsledek. Podařilo se dokázat kdo střílel a zavraždil dva nevinné lidi. Střelec dostal, co mu patří. Nepodařilo se ale to hlavní: kdo si vraždu novináře objednal. Jak to, že se nepodařilo získat přiznání střelce kdo si jej objednal? Vyšetřovatelé na to měli dva roky… Být chyceným nájemným střelcem, asi bych řekl kdo si mne najal. Bývá zvykem, že objednatel dostane mnohem vyšší sazbu. Proč ale v tomto případě střelec mlčí? Vidí snad nějaké světlo na konci tunelu? Tunelu dlouhého dvacet pět let? Švejk by řekl: „No vidíte paní Palivcová, už má dva roky za sebou”. Je to drsný černý humor a tak se na tuto kauzu mohou dívat z povzdálí jen ti, kterých se to osobně netýká a jejichž informovanost je ovlivněna jen mediální hysterií. Aby se co nejvíce zpochybnilo rozhodnutí pezinockého soudu, unikla od soudu informace o hlasovaní soudců. Výsledek hlasování zpravidla znají jen tři lidé – členové soudního senátu – a výsledek se vloží do obálky, zalepí a oblálka se vloží do spisu. V tomto případě vešlo ve známost, že dva soudci byli pro Kočnerovo osvobození. Hněv veřejného mínění se ale snesl na hlavu soudkyně, která rozhodnutí senátu vyhlašovala. Ona také připustila, že soud rozhodoval na základě nepřímých důkazů a že takové rozhodování není snadné. I ve slovenském právním řádu, postaveném na právu římském, platí zásada in dubio pro reo čili v případě pochybností je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Vyšetřovatelé i prokuratura si museli být vědomi skutečnosti důkazní nouze a že soud se nebude mít rozsudek o co opřít a že bude nucen uplatnit zmíněnou zásadu.

Jako vzdálenému pozorovateli je mě samozřejmě líto zmařených životů dvou mladých lidí, soucítím s jejich nejbližšími a vyslovuji jim hlubokou účast. Mohu jen společně s nimi doufat, že i slovenská Spravedlnost, která je stejně jako ta naše symbolicky slepá, nakonec prohlédne a zlo bude potrestáno.

Břetislav Albert
Na snímku v záhlaví vrah novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové, Miroslav Marček. Foto ČTK

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

2 komentáře “Nad Tatrou sa blýska hromy divo bijú …”

  1. Pavel Chrastina
    4. 9. 2020 at 21.52

    No, tohle více méně všichni víme. Co dodat? Snad jen, že Slovensko je prolezlé červy jako dvacet let starý romadour, a že tohle platí podobně i o jeho pozici v jinak nadějně fungující asociaci států V4.

  2. František Hylmar
    5. 9. 2020 at 17.07

    Výborně napsané. A pokud jde o rozsudek, výsledek mě nijak nepřekvapil. Pod in dubio pro reo se dá, jak víme, schovat opravdu hodně, viz tristní rozhodování našich soudců. Namátkou nepotrestání pokusu o vraždu kadeřnice a zásah NS, kantýnská Nečasová, kdy nepovoleny odposlechy jen proto, že byly povoleny k něčemu jinému, Janoušek, Mostecká atd., jsou toho desítky případů. Takže jsem si nedělal iluze, bylo mi jasné, že vraha dopadnou, ale nikdy se jim nepodaří dopadnout zadavatele. Jsem přesvědčen, že ani ten Kuciak není tím hlavním. Já jsem dávno rezignoval a s ohledem na to, co se teď děje ve světě, směrem od USA a Bruselu, gender, Black lives matter, imigrace, jsou toto pro mě věci naprosto marginální.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *