Go to ...
RSS Feed

Rodina byla, je a zůstane základem státu


Patřím k obyvatelům Prahy, kteří nejsou z pochodů lesbiček a gayů nijak nadšeni. Viděl jsem loni náhodou jejich průvod z tramvaje, která zůstala stát a čekalo se až stovky natěšených demonstrantů projdou křižovatkou. Až do vnitřku vozu bylo slyšet skandování hesel zesílených ručními megafony, dav tleskal, jásal a pískal. Svoboda shromažďování v praxi. Stejně tak tam mohli pochodovat tisíce seniorů a děkovat vládě za zvýšení důchodů. Nebo jiné skupiny spoluobčanů mohly vyjadřovat svoji svobodnou vůli a názor na cokoliv. Jsem si jistý, že každá z těch skupin obyvatel by dokázala zformulovat jasně a zřetelně své názory a postoje se kterými vyšla do ulic. Proč ale demonstrují sexuální menšiny mě není jasné. Mají všechno, co ke svému způsobu života potřebují. Nám se to nemusí líbit, ale je to jejich věc. Jen by měli vzít na vědomí, že většinová společnost je reprezentována 96 procenty obyvatel a je zažitý společenský úzus manželských i přátelských dlouhodobých vztahů, soužití muže a ženy bez papíru, jak se říkávalo „na psí knížku”, to všechno byly dříve tolerované vztahy. Nikdo nebránil ani soužití stejnopohlavních párů, nikdo jim do toho vztahu nemluvil, samozřejmě pokud nebudili veřejné pohoršení. Jinými slovy: pokud znali míru a brali v úvahu mínění okolí. Tedy většinové společnosti. Otevření bezbřehé demokracie uvolnilo stavidla společenského vnímání jevů o kterých se dříve nemluvilo, ale bylo v tichosti tolerováno. Čtyřprocentní menšina obyvatel má snahu se po právní stánce vyrovnat s právy, které jsou po desetiletí a staletí vyhrazena soužití muže a ženy i dětem vzniklých z takového soužití. Dlouho si „kontrolu” nad čistotou takového soužití držela církev, která uznávala základní stavební kámen společnosti: rodina je základ státu. Po vzniku republiky a jejích pravidel, byla úloha církve upozaděna, ale heslo si převzal pod svoji ochranu stát. Ke vzniku manželství stačil již jen občanský svazek potvrzený státem, ale lidé se mohli oddávat i církevním způsobem. A všichni republikoví prezidenti na klasické rodině stavěli své projevy a poslelství k občanům, ať to byl TGM, Beneš či Hácha.
Redakce

Požádali jsme politiloga Zdenka Zbořila o převzetí jeho zajímavého textu k této problematice, který byl zveřejněn v ParlamentníchListech. Přinášíme jen výňatky, celý text najdete na uvedeném serveru.

Vedení Prahy při vyvěšování duhové vlajky, vlevo primátor Zdeněk Hřib

Prahou se přehnala  trochu ironicky řečeno, volně nebo i svévolně Prague Pride. Na hlavu Pirátů se snesla kritika, že primátor Hřib festival sexuálních menšin nejprve zasponzoroval z městského a pak na něm zahájil volební kampaň. Je takové chování problematické nebo dokonce i protizákonné?
Obojí je možné a stává se to dost se často. Když voliči projeví své sympatie, třeba i někomu hodně nesympatickému, a dají mu právo nejen  starat se o hodnoty, ale i počítat groše,  jak se dnes říká v ODS, těžko se divit, že při tom přetřásání měšcem něco spadne i do portmones, kde nemají co dělat. Protože ale pan primátor nedává ze svého, ale z obecního, musel mu to někdo od obce schválit a jistě tak i učinil. Je-li tu nějaká vina, není to vina jen pana primátora, která by se snad dala definovat jako uvedení někoho v omyl v zájmu vlastním nebo stranickém, ale dokazovat před soudem, že jde o trestní čin by bylo mimořádně obtížné. Zejména když víme, jakých neobvyklých rozhodnutí je schopná česká justice, dokonce i na své nejvyšší úrovni. Pokud si někdo myslí, že takové chování je problematické, je mu možné připomenout, že v naší transformované společnosti a ekonomice je to zcela běžné. Někdy se zdá, že i žádoucí. Výlety za obecní a státní peníze na Machu Picchu, do Polynésie, na  sjezdovky v jižním Tyrolsku nebo na atraktivní fotbalová utkání nejsou sice většinou také protizákonné, ale z hlediska v jiných zemích běžné morálky problematické. Když k tomu přidáme i politický zájem o morální nebo materiální příspěvek k volební kampani, pak je to, jak víme i z těch nejdemokratičtějších členských zemí EU, běžné.

Organizátoři Prague Pride tvrdí, že česká společnost je vůči homosexuálům lhostejná a nevnímá jejich problémy. Co k tomu říct?
Slovo lhostejnost je v této souvislosti na správném místě. Ano, česká společnost je k minoritám, které ji neprovokují, lhostejná.Tvrdit, že nevnímá problémy LBGTI nebo tzv. homosexuály, ale není pravdivé. To může tvrdit jenom někdo, kdo neslyšel o Jiřím Karáskovi ze Lvovic a hned několika velikánech české poezie už v letech před první světovou válkou. Sexuální nezřízeností, z hlediska dobové evropské prudérnosti, se zabývali kritici ruských bolševiků v ČSR, ale přesto zde vyšla již v roce 1919 knížka hraběnky Kolontajové Leť okřídlený Érote. Proti „sexuální perverzi“ tvrdě vystupovali němečtí nacisté, kteří pod pokryteckou „obranou evropských hodnot“ označovali homosexuály růžovými trojúhelníky a posílali je do koncentračních táborů často s poznámkou „návrat nežádoucí“. Ale už naši „totalitní“ komunisté, zrušili trestní zákonodárství vůči homosexuálům koncem padesátých let 20. stol., a nemusela tomu předcházet žádná „celonárodní diskuse“. (V tolerantnějším Švédsku to bylo už v roce 1944 a katolickém Irsku až 1993.) Vnímání nebo nevnímání problémů LBGTI se příliš neliší od jejich nedostatečného vnímání „normálů“. Problém empatie je nemoc naší doby, a proto se i mezi nejrůznějšími částmi zbožňované občanské společnosti objevují občanské nectnosti vůči  duchovním katolické církve, importovanému pokrytectví z nekatolické Evropy a Spojených států. Že by je ale bylo možné překonat okázalostí takových akcí, jako je Prague Pride (byť letos zdaleka ne tak pyšné jako v minulých letech) nebo vyvěšováním  duhové vlajky na budově MZ ČR, si nemyslím…

Politilog Zdeněk Zbořil

Skoro polovina americké mládeže si myslí, že kdo volí Trumpa, měl by za to být vyhozen z práce. O čem podobný stav svědčí? A dá se něco podobného pozorovat i u nás?
Nic podobného jsem neslyšel, ale třebaje to pravda. Konečně i u nás si někteří lidé myslí, a jsou to lidé, kteří by si přáli být úctyhodní, že by první prezident ČR přímo zvolený občany, měl zemřít, být vykrven a pochován neznámo kde. Dokonce to nepřímo schvalují i nejvyšší soudní autority České republiky. Navíc si někteří osvícení myslí, že prezidentovi voliči by měli „vychcípat“. To bychom si měli stále připomínat, abychom si uvědomili, jak jsou američtí mladí oproti některým občanům ČR, politikům a soudcům mírní a nevinní. Nemám rád historické paralely, ale pamatuji, že se lidé vyhazovali z práce v ČSR, protože odmítli podepsat přihlášku do KSČ nebo později nesouhlasili se „vstupem“ pěti armád Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968. Bylo jich podle současných badatelů v obou případech dohromady téměř jeden milion. Když to vynásobíme, s ohledem na počet obyvatel US 36x, mohlo by to být docela zajímavé číslo. Ale doufejme, že je to zase jen  nějaká letní kachna, a že je tomu ve skutečnosti jinak.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *