Go to ...
RSS Feed

Co se to děje ve Spojených státech? Viděno českýma očima – 1.část


Požádal jsem svoji spolužačku Danu, která již desítky let žije ve Spojených státech, aby mě osvětlila události, které se nyní dějí za „Velkou louží” a které jsou pro řadu z nás nesrozumitelné. Po nějaké době jsem dostal odpověď na devíti stranách, ale stejně mě zůstává řada souvislotí zahalena neprůhlednou clonou. Je to do jisté míry také dáno mým (naším) evropským pohledem na narušení našich evropských poměrů migrací které neumíme zabránit. Ve Státech jde, jak se zdá, o zcela jiné společenské pohyby. Bílí Američané byli dlouhá desetiletí nadřazenou rasou a dávali to nepokrytě najevo imigrantům z Jižní i Střední Ameriky, z Japonska a jiných států, kdy hrála hlavní roli barva kůže. A nejvíce na tuhle hru doplatili černoši, které dovezli otrokářské lodě z afrického kontinentu. Dlužno podotknout, že i některé evropské státy si dovezly z jimi kolonizovaných zemí levnou pracovní sílu – černochy, Indy a Asijce. Malou omluvou může být jen to, že etnické rozdíly nenabyly rozměrů amerického rasismu. Rasová segregace povýšená na státní systém byla praktikována jen v Jihoafrické republice a Rhodesii, zemích Britského společenství (Commonwealthu). Tento drsný systém se ale Britskému impériu zle vymstil a doplatili na něj především běloši, bílí osadníci, kteří se dnes v obavách o svůj život stěhují do Anglie nebo Australie. Etnické problémy mají na svých evropských územích v kritické míře Francie, Nizozemí, Belgie, Španělsko a Itálie což jsou všechno země, které težily a bohatly ze svých kolonií.
Spojené státy neměly klasické kolonie, ale naučily se využívat zemí s přírodním bohatstvím tak, že poskytovaly půjčky a zavazovaly si vlády do té míry, že prakticky ovládaly a ještě ovládají zdroje a jejich vývoz. Poskytují vojenskou pomoc, stavby dopravní infrastruktury a další speciaity jimiž si státy zavazují. Třeba se mýlím, nejsem politolog a ani odborník na mezinárodní vztahy. Jen sleduji události, vyhodnocuji si je a dělám vlastní závěry.
Proto jsem požádal spolužačku o její pohled na situaci v její nové vlasti. Její text je dlouhý, ale velmi zajímavý a tak se domnívám, že bude dobré, aby se všichni moji přátelé seznámili s tamní situací viděnou českýma očima. Po prvním čtení mohu jen konstatovat: buďme rádi za to, kde a jak si žijeme, ani té nejvypělejší technologické mocnosti se nedají některé věci závidět. Spíše bych řekl, že tomu je naopak. Dejte se do čtení a budete-li mít náladu napište svůj názor do rubriky pod článek. Text je ponechán bez sebemenších zásahů, lze konstatovat, že autorčin český pravopis je i po letech na velmi dobré úrovni.
Děkuji. Jaroslav Lapač, editor iReportera 26.7.2020

Už několik lidí mě urgovalo o vysvětlení současné situace v USA, hlavně proto, že zprávy o Americe v Česku jsou kusé, zlehčující a někdy až ironické. Jsem si vědoma, že česká nátura má sklony ke švejkovinám, nejvíc když jde o vážné věci. A když někdo chtěl vědět proč celá Amerika demonstruje kvůli jednomu zabitému černochovi, bylo mi jasné, že je třeba leccos vysvětlit. Teď tady novináři, historici, senátoři, právníci, policie a psychologové v mediích donekonečna diskutují a vysvětlují proč a co a jak na to. Začala jsem si psát pár bodů, ale už je jich plná stránka a každý si zaslouží aspoň půl stránky vysvětlení a příkladů, takže z toho bude nejspíš diplomová práce.

Historie

Oficiálně Kolumbus objevil Ameriku roku 1492, Vikingové podle pozdějších vykopávek tu už byli před ním kolem roku 1000. Zbylo po nich několik osad. Jenže Kolumbus uměl myslet ve velkém a jeho následovníci se spíš soustředili na Jižní Ameriku. Roku 1620 na pobřeží dnešního Massachussetts přistála loď Mayflower s anglickými náboženskými protestanty, aby měli pokoj od krále a žili si podle svých „čistějších“ představ. Nebylo tu nic než prales, Indiáni, kruté zimy a anglickým plodinám se tu nedařilo. Hodně jich to nepřežilo, jen ti nejsilnější s pomocí Indiánů. Další generace začínaly stavět osady a města a když jim Indiáni stáli v cestě, tak je pobili. Celou dobu dováželi potřebné zboží z Anglie vyváželi místní plodiny a hlavně kožešiny. Objev Ameriky lákal další dobrodruhy a zbohatlíků přibývalo…. Roku 1773 anglický král George III požadoval clo za vývoz z Anglie, a to se usedlíkům nelíbilo a místo toho naházeli celý náklad s čajem do moře. Říkali tomu Boston Tea party, čili čajový dýchánek. Na atlantickém pobřeží už bylo 13 kolonií a ty se po krátké válce s Anglií roku 1776 sdružily a založily United States of America. Na jihu Spojených Států se dařilo bavlně a cukrové třtině, ale majitelé ohromných plantáží tam nechtěli pracovat. Byla to těžká manuální práce v úmorném vedru, tak začali dovážet otroky z Afriky. V podstatě je chytali do sítí jako divokou zvěř a proti jejich vůli je naložili do lodí, připoutali řetězem a vyložili v Americe. Byl to ohromný obchod a placení drábové s otroky nakládali hůř než s dobytkem. Otrokům se neplatilo, takže zisky rostly. Kolem roku 1860, když se otroctví postupně ve světě rušilo, chtěl president Lincoln obchod s otroky nadobro zastavit a otroky osvobodit, Jižní státy, kde byli otrokáři, utvořily Konfederaci a chtěly se od USA odtrhnout. Lincoln to ale nechtěl dovolit, věděl, že by to Ameriku oslabilo. V Konfederaci bylo 11 států a v Unii na severu 33. Po 4 letech krutých bojů a půl milionu mrtvých Unie vyhrála, otroctví zakázáno a otroci byli volní. Lincolna to ale stálo život, když ho uražený Jižan v divadle zastřelil….

Bělošská skupina, jejíž členové jsou zřídkakdy viděni na veřejnosti bez vojenských stejnokrojů a střelných zbraní, vidí svou roli v ochraně lidí

Rasismus

Otroctví samozřejmě bylo od nepaměti. Otroci stavěli egyptské pyramidy. Řekové když potřebovali pracovní síly vedli válku a z poražených si udělali otroky, africké i indiánské kmeny taky mezi sebou bojovaly a tak získávaly otroky. Nic nového pod sluncem, ale v 19. století se v civilizovaném světě otroctví zrušilo, a v Americe a v Jižní Africe se změnilo na rasismus. Nejlepší vysvětlení rasismu podal Hans Christian Andersen v pohádce O ošklivém kačátku. Jednou se mámě kachně vylíhla krásná kačátka, jen jedno bylo jiné. Sourozenci ho odstrkovali, ostatní havěť na dvorku se mu posmívala a říkala mu „Ty nejsi jako my, jsi ošklivé“ a vyháněla ho, i máma ho nakonec s těžkým srdcem vyhnala. Kachňátko umělo všechno jako ostatní, plavalo, lovilo pod vodou, ale kamarády nemělo. Celý rok i zimu přežilo samo a snažilo se spřátelit se všemi, co mu přišli do cesty, ale nikdy to netrvalo dlouho. Až na jaře vidělo na rybníku plout krásné bílé ptáky, kteří k němu pluli, ale ono se schovávalo do rákosí, protože mělo strach, že mu ublíží. Ale oni pluli k němu a chtěli aby se přidalo. Kachňátko říkalo, že nemůže protože je jen ošklivé kačátko. Ale ti bílí ptáci mu vlídně řekli, ty nejsi kačátko, ty jsi labuť, podívej se do zrcadla ve vodě! A opravdu, z ošklivého kachňátka byla krásná bílá labuť.
Takže to co nám připadá ošklivé na povrchu, je živá bytost, která potřebuje porozumění a přátelství jako my všichni, ne odstrkování a omezování možností vývoje. To neznamená sňatky s lidmi jiné rasy, jen aby člověk dokázal, že není rasista. Tady jde i o kulturu. Jednou to v rozhovoru vylíčil Muhamed Ali, když říkal, že nejen mezi černými a bílými je velký rozdíl. Když si vezme Italka Portorikánce, vypadají skoro stejně, ale Italka bude poslouchat opery a pít víno, zatímco Portorikánec bude poslouchat karibskou muziku a pít rum a každý si bude vodit svoje příbuzné a přátele a ten druhý to bude jen chvíli tolerovat, než se jim ten vztah rozpadne. Kultura je silné pouto. Já se taky nejradši stýkám s Čechama, protože si okamžitě rozumíme. S mým Američanem jsem se sžila, máme společnou minulost, děti, vnoučata i humor a díky jemu jsem se sžila s Amerikou lépe než české páry, kteří doma mluví česky a pro které Amerika je jen venku za dveřmi. Ale ten rozdíl v kultuře stále cítíme oba. Na jednu stranu nás to obohacuje, ale na druhou to okamžité porozumění schází. Ale zpátky k rasismu. Všichni máme přirozený odpor nebo aspoň nelibost k něčemu co není jako my. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. A tady jde o to to v sobě překonávat, snažit se vidět jeho situaci z jeho hlediska, a to vyžaduje vnitřní dospělost.
Když skončilo otroctví a Konfederace prohrála, nahrnuli se na Jih ziskuchtiví Seveřani a začali rabovat a rozkazovat. Dopadlo to špatně, rivalita mezi Jihem a Severem se jen prohloubila. Jih si porážku nechtěl nechat líbit a černochy šikanoval, protože v nich viděl jen převlečené otroky. Byly zákony (každý stát si může vydávat svoje), že černoši nesmí jíst v restauracích pro bílé, byly zvláštní kostely pro bílé a černé, záchody byly označeny pro černé a bílé, černoši nesměli do hotelu pro bílé, sňatky mezi černými a bílými byly trestné (trest smrti), školy byly taky rozdělené. Názorně to ukazuje poměrně nový film Zelená knížka, kde bohatý černoch, koncertní klavírista z New Yorku si najal bílého siláka, aby s ním jel na jih jako řidič v 60ých letech minulého století, kde měl koncertovat. Ve filmu si toho hodně vysvětlují mezi sebou i pro diváky a nakonec po všelijakých dramatech se spřátelí.
V té době byli černoši beztrestně lynčováni jen proto, že byli černí, Ku Klux Klan na ně dělal hony a věšel je a pálil jejich domy, nebo je řetězem přivázali za náklaďák a vláčeli po silnici dokud nezemřeli a smáli se celou cestu. Ke zvířeti by se takhle nechovali. Někteří černoši utekli na Sever, ale nesetkali se tam s porozuměním natož laskavostí, protože byli jiní a lidi na ně nebyli zvyklí. Tahle situace trvala asi 100 let a koncem 60ých let 20. století se konečně černoši vzbouřili a pod vedením Martina Luthera Kinga pochodovali do Washingtonu. To byla divoká dekáda. Zatímco v Evropě byli Beatles a hippies a minisukně, a v Československu Pražské jaro, Amerika prožívala černošské demonstrace, demonstrace proti válce ve Vietnamu a president JohnKennedy, jeho bratr Robert, a Martin Luther King zaplatili životem hlavně proto, že chtěli vytvořit lepší podmínky pro americké černochy a vůbec demokratičtější Ameriku, kde se společnost víc a víc rozdělovala na super-boháče a chudinu. Černoši (s podporou mnoha bílých demonstrantů) si vydobyli zákon o rovnoprávnosti, jenže – jen na papíře.

Systematický rasismus …

se v dnešní Americe projevuje tak, že i když je hodně vzdělaných a slušných černochů, kteří pracují v továrnách, na poštách, v autobusech, v restauracích, ve školách i na univerzitách, všichni mají spoustu překážek a je to věčný boj. Půjčku na bydlení těžko dostanou, pokud nemají perfektní kreditní historii. To platí pro nás všechny a je to jediný způsob, jak dokázat finanční spolehlivost. Jenže dostat kreditní kartu je taky složité. Na každém kroku se setkávají s nedůvěrou a podezřením. Dostat dobré místo, i když má stejné vzdělání jako bílý konkurent, je taky těžké. Konkurent většinou vyhraje. Černoch musí být 2x lepší, aby něčeho dosáhl. Začíná to už ve škole a jsou o tom psychologické studie. Když učitelka dítě přehlíží, nevyvolá, když se hlásí a občas utrousí, že stejně k ničemu nebude, dítě se přestane snažit. Když naopak učitelka dítě chválí a povzbuzuje a vidí v něm budoucího inženýra, tak se dítě rozjede správným směrem, protože má perspektivu. A doma, rodiče pracují celý den a nemají čas ani chuť se s dítětem učit. A většinou mu řeknou, že to stejně k ničemu nepovede, protože je černoušek.

Autorka textu

Jsou tu i neofašisti, říkají si White Power nebo White Supremacy. Pro nás jsou to většinou burani z malých měst, jezdí tetovaní na motorkách nebo v náklaďákách a buzerují černochy. Mají velké srazy a plánují akce v jiných státech a vzájemně se podněcují. Nedávno z okna náklaďáku zastřelili mladého kluka, který trénoval na maraton. Náhodou to někdo nafilmoval a když je chytili, ukázalo se, že i ten co je filmoval byl s nimi v partě. Vymlouvali se, že mysleli, že ho viděli krást něco v kiosku, ale tentokrát byli všichni odsouzeni. Tihle tupci jsou často potomci dávných Angličanů, kteří po generace věří, že přijeli do Ameriky budovat bílou populaci. Jenže jejich předkové si sem natahali černochy a teď nevědí co s nimi. Angličani byli jedni z nejhorších rasistů v Africe a v Indii a mají to teď doma v Anglii podobné, protože lidi z původních kolonií dostali na odvděčení britské občanství.

Dana McFaden,
Massachusetts

V záhlaví textu je snímek z formování černošské domobrany

Příště:
Zdravotnictví, Vzdělání, Obyvatelsstvo, Policie

3 komentáře “Co se to děje ve Spojených státech? Viděno českýma očima – 1.část”

  1. Ludvík
    27. 7. 2020 at 11.40

    Velmi zajímavé postřehy autorky článku. Není mi ale z nich zcela zřejmé, proč se do současných protestů také zapojují, i když většinou pokojně, i jiné etnické skupiny žijící v USA, vč. bělochů.

  2. 27. 7. 2020 at 13.25

    Pěkný exkurz do historie, ale chybí tam ten základní pohled obsahující aspekty nadnárodního řízení. Z něj je teprve patrné, proč popisovaný stav byl dlouhodobě udržován a jaký skutečný účel mají a co sledující současné výtržnosti a snahy o rozbití USA jako státu. Nejde tady na vteřinu o nápravu nějakých sociálních či rasových nespravedlností, nýbrž o jednorázové využití účelově vyvolané nespokojenosti části černošského obyvatelstva k cílům americké státní elity (tj. „demokratů“). Pak bude tato část černošského obyvatelstva odhozena jako použitý toaletní papír, což si bohužel její příslušníci neuvěddomují. Podle statistik je černochů v USA 13%, přičemž 5% je dobře etablovaných (na úřadech, univerzitách, v dalších státních institucích atd. Zbývá tedy 8ˇ%. Domnívá se snad někdo, že ti si loupežemi, drancováním a žhářstvím nějak pomohou? A protože by jich bylo pro skutečné cíle, kterých zčásti využívá i nadnárodní zřízení, byť jinak, málo, jsou doplněni dalšími národnostmi vč. bělochů a dovezených členů Antify. Chybí též postřeh o tom, kdo to celé financuje. Autorka zjevně nechápe, co se ve skutečnosti v USA děje a její článek vychází přesně z těch pohnutek, které v ní skuteční organizátoři tohoto stavu cíleně vyvolávají, stejně jako se o to snaží u dalších obyvatel USA.

  3. ivan
    27. 7. 2020 at 14.02

    Dana vidí jenom bílej rasismus, ale útoky černých na bílé, jak jim musí olizovat boty, to už nevidí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *