Go to ...
RSS Feed

Odstřelení sochy Gottwalda v Příbrami nebylo prý součastí protirežimního odboje! Tak co to tedy bylo?


Ondřej Stavinoha v sedmdesátých letech. Ještě jako svobodný člověk …

V červnu letošního roku oslaví kdesi na Rožmitálsku své pětašedesáté narozeniny nenápadný muž Ondřej Stavinoha. Těžko dneska dohledat, co měl společného s Prahou, občansky asi nic, ale jako atentátník na sochu Gottwalda, si jistě nějaký den prožil v pankrácké a ruzyňské vazební věznici. Chlápek, jakých jsou v republice statisíce, patřící k mlčící většině. Jenže Ondřej S. nemlčel a v rozhodující okamžik se rozhodl pro čin hodný hrdiny. Řadu let pracoval na příbramské šachtě jako horník a těžil uranovou rudu. Když se blížilo desesáté výročí potupného 21. srpna rozhodl se zorganizovat protirežimní akci, která by vybudila společnost z normalizačního klidu. Ondřej propašoval ze šachty asi kilogram důlní trhaviny permonex a nějakou dobu ji měl ukrytou ve své posteli na ubytovně na Zdaboři. V té době měl přítelkyni, jejíž otec byl u Veřejné bezpečnosti a jednou se mu pochlubil, že na výročí Srpna bude všude klid, protože oni to mají pod kontrolou. To bylo jako když matador zamává červenou muletou býkovi na koridě. 

Příležitost k destrukci sochy se nakonec naskytla v noci z 23. na 24. srpna 1978. Objektem drsného žertu byla dvaapůlmetrová bronzová socha Klementa Gottwalda umístěná na příbramském náměstí VŘSR, pro mladé je to zkratka Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku. Dvě hodiny po půlnoci připevnil Ondřej S. trhavinu permonex na nohu komunistického politika a státníka, dva jeho kamarádi dávali pozor, aby je nikdo nepřekvapil nebo aby se v blízkosti nepohybovali nějací lidé. Byl klid a tak nálož Ondřej odpálil. „Bronzový Gottwald měřil dva metry šedesát… Dal jsem mu to mezi nohy, k tomu dvanáctivteřinový odpalník-zpožďovač, odpálil jsem to plochou baterkou. A utíkal jsem.“ Stavinohův „atentát“ byl politicky motivovaný: Československo už deset let okupovala sovětská armáda, Gottwald symbolizoval teror, nesvobodu, podřízenost Moskvě. Razantní protest neprovedl „agent imperialismu“ či „reakční živel“, jimiž obyvatelstvo strašila propaganda, nýbrž muž z lidu – horník, zástupce nejvyzdvihovanější profese.

Sluší se připomenout, že Praha řešila odstranění sochy Stalina podobným razantním způsobem jako posléze Stavinoha v Příbrami …

Socha vyletěla do povětří, přišla o nohu a roztrhla se v rozkroku. Ukázalo se, že použité množství výbušniny bylo výrazně předimenzováno a výbuch způsobil značné škody na majetku i v okolí sochy. Bezprostředně po výbuchu nastala mimořádná opatření ze strany StB i státních orgánů. Hned 24. srpna 1978 byl vypracován součinnostní plán operativně taktických opatření. Celý plán obsahoval na padesát opatření: nasazení služebního psa na místo činu, zajištění svědků a ohledání místa činu, provedení razie v restauracích a ubytovacích zařízeních, prověření alibi předvedených osob na dobu výbuchu, zabezpečení a provedení operativního nočního průzkumu náměstí VŘSR a přilehlých ulic, úkolování a vytěžení agenturní sítě, vyhodnocení případu destrukce sochy v 60. letech v okrese Sokolov s totožným charakterem trestného činu, tipování osob se vztahem k trhavinám, provedení uzávěrky okresu, tipování osob mezi skupinami závadné mládeže, provedení expertízy trhaviny a kontrolu všech skladů trhavin na okrese, prověření osob ošetřených v OÚNZ a ZÚNZ Příbram v době bezprostředně po činu, zpracování relace do místního rozhlasu atd.

Ondřej Stavinoha byl zatčen na základě zrady jednoho ze svých nočních společníků přímo na šachtě v ranních hodinách 30. srpna 1978. Krátce pobyl v příbramské cele předběžného zadržení a ještě téhož dne byl vydán příkaz k jeho přemístění do vyšetřovací vazby v Praze-Ruzyni. Hlavní líčení Krajského soudu v Praze se konalo ve dnech 22. až 26. ledna 1979. Za trestné činy záškodnictví a nedovoleného ozbrojování byl Ondřej Stavinoha odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 9 roků do třetí nápravně výchovné skupiny, bylo mu uloženo ochranné ambulantní protialkoholní léčení a byl povinen zaplatit náhradu způsobených škod. František Polák byl odsouzen k sedmiletému nepodmíněnému trestu a rovněž jemu byla uložena ochranná protialkoholní léčba.

Krátce po soudním přelíčení byl Ondřej Stavinoha eskortován do věznice ve Valdicích, kde si odpykal celý trest. Přirozeně neměl nejmenší tušení, co lze od tohoto místa očekávat. Naštěstí o jeho příjezdu vědělo již několik politických vězňů, kteří zařídili jeho umístění do stejné cely na 1. oddělení a seznámili ho s danostmi života za mřížemi. Asi po měsíci se na vycházkovém dvoře setkal i s Františkem Polákem, který byl umístěn na 2. oddělení. Společně zde pak trávili celý trest až do Polákova propuštění. Po vypršení trestu se pak vrátil na stejnou šachtu, z které ho policisté v roce 1978 odvezli. Původně na ní propuštěného politického vězně zaměstnat nechtěli, ale ve Stavinohův prospěch zasáhl jeho někdejší předák, který se mezitím stal předsedou závodního výboru KSČ. Typický paradox normalizace. Během dloholetého věznění se mu podařilo splatit škody vzniklé výbuchem na majetku, rozbitá okna a výlohy a především bronzová socha K.G. 

Výbuch sochy Klementa Gottwalda na příbramském náměstí VŘSR byl jednorázovou akcí a ze strany Ondřeje Stavinohy se tudíž nejednalo o systematický odboj proti komunistickému režimu. Dne 28. února 1995 byli Ondřej Stavinoha i František Polák Krajským soudem v Praze plně rehabilitováni.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *