Go to ...
RSS Feed

Pokud jde o virus, neříkejme hop, dokud jsme nepřeskočili


Jak pravil jednou jeden moudrý rabín – a ujalo se to, protože je to pravda přímo božského rozměru  – všechno je jinak. Například je to tak, že ekonomové, hospodářští a finanční analytici, a konečně i politici po celém světě si začínají uvědomovat, že obávaná pandemie způsobuje do této chvíle více škod v národním hospodářství, než na samotném obyvatelstvu. Těžko se to řekne příbuzným někoho, kdo zemřel právě v této době, a sdělovací prostředky z něho udělaly oběť nového viru. Ale je to tak. Začíná převládat názor, že to nejhorší stran nové epidemie je za námi. To také není úplně přesné. Viru mohou klidně narůst ještě „druhé zuby“ a statistiky nakažených a zemřelých budou stoupat znovu. O novém viru toho zatím víme tak málo, že další vývoj je stále ve hvězdách. Je proto nutné zůstat ve střehu, nepolevovat, a bránit se dál. A týká se to opravdu všeho. Jak možného původu viru a skutečné úmrtnosti (kterou virus bezesporu má), tak i jeho devastujícího účinku na světové hospodářství, který nejvíce postihuje zejména demokratickou část planety. Všimněte si, že např. v islámských zemích je nakaženost všeobecně nižší. Virus není nebezpečím jen ze zdravotního hlediska. Jeho zvláštní přidaná hodnota vychází najevo, podíváme-li se na četnost výskytu i rychlost jeho šíření právě v západních demokraciích. Všechny souvislosti jsem se snažil objasnit v nedávném článku „Koronizace našich životů“, jenže jeho rozsah mi neumožnil probrat celou věc do hloubky tak, jak by si zasluhovala. Berte tedy tento text jako volné pokračování předchozího článku. Bývá nevyhnutelné, že v nouzovém stavu vlády více či méně omezují demokratické svobody svých občanů. Obyvatelstvo nic nenamítá, a má to určitě svůj smysl. Jistě, množství omezení závisí na povaze a naléhavosti nouzového stavu. Otázkou zůstává, jsou-li opravdu všechna omezení tou správnou reakcí vlády na příchod toho či onoho krizového stavu. Zejména takového, který se podobá válečnému stavu, i když nikdo nikomu žádnou válku formálně nevyhlásil. Z tohoto hlediska bychom měli uvítat obnovení alespoň některých kontrol na státní hranici a vládě za to poděkovat.

Logo pandemie

Není to příliš povznášející zjištění, ale lidskou civilizaci zbytečně často žene kupředu vzájemný boj. Ve jménu čehokoli nebo kohokoli. Znamená to, že válkám se asi jen tak jednoduše nevyhneme. Ani těm dnešním, ani těm budoucím. Člověk je od přírody tvor vynalézavý, a platí to i v tomto případě. Celý technologický pokrok je už od nejstarších dějin úzce svázán s vývojem stále dokonalejších způsobů zabíjení. Zvláště v posledních desetiletích jsme se naučili propojovat všechny myslitelné vědní disciplíny, jenom proto, abychom si opět zaválčili. Až jsme se dopracovali k tzv. hybridní válce. Je to víceúrovňový konflikt, říkají vojenští odborníci. Ke konvenční válce přibývají netradiční způsoby vedení boje. Speciální jednotky, partyzánská válka, jinak guerilla, čím dál tím častější terorismus. Pokusy o obcházení platných dohod o zákazu biologických a bakteriologických zbraní nejrozmanitějšími způsoby. K tomu Ideologické podvracení a rozvracení protivníkova myšlení způsoby, o kterých se Hitlerovi a dr. Goebbelsovi ani nezdálo. A konečně, k nejnovějšímu „vylepšení“ hybridní války došlo přiřazením faktorů, kterým se říká ekonomické. Podotýkám, že ani samotnou hospodářskou válku nelze brát na lehkou váhu. Nedávnou čtyřicetiletou „studenou“ válku jsme považovali také především za hospodářskou, jenže stačilo málo, a mohla z ní být válka tak horká, že bychom ji nemuseli přežít. Na konci každé války byli, jsou a vždycky budou vítězové a poražení. A co víc, vítězové novodobé hybridní války si nakonec mohou odnést mnohem podstatnější válečnou kořist, než jakou by získali klasickým vojenským vítězstvím a následnou okupací. Bránit se v podobné situaci vyhlášením nějakého druhu nouzového stavu je tedy první povinností každé vlády, která vznikla demokraticky. Jenže moderní hybridní válce se říká hybridní proto, že používá doslova propletenec nových a netradičních způsobů, jak náš demokratický systém nabourat, rozložit, a nakonec způsobit chaos, který pak může ve jménu obnovy nezbytného pořádku skončit nastolením zbrusu nové diktatury, samozřejmě takové diktatury, která bude vyhovovat nepříteli.

Vraťme se však k základní myšlence tohoto článku. Předpokládejme, že se nám primární zbraň nepřítele, tj. nový virus, podařilo odrazit, a začneme sčítat škody. Ale než tohle uděláme, musíme si uvědomit podstatu a šíři celého útoku. Zásadní je nejprve odhalit a pojmenovat nepřítele. O tohle jsem se už ve svém shora zmíněném článku pokusil, a nebudu to proto opakovat. Z provedeného rozboru by mělo být zřejmé, v kolika oblastech našeho života jsme byli zasaženi, co je už za námi, a kde nám ještě tikají skryté časované bomby. Co nás po zdolání epidemie může dál ohrožovat? Na jednom z prvních míst to bude program na sledování našich mobilů za účelem vystopování lidí, s nimiž se mohl setkat člověk virem již nakažený. Pro původní účel možná v pořádku, ale hrozí nebezpečí, že když už ho zde jednou máme, bude nenápadně provozován pro jiné účely i později. Podobně, jako jej už běžně používají vládci Číny v orwelliánském systému udělování tzv. kreditů občanské poslušnosti. Hovořím o nebezpečí, které bychom neměli ignorovat. Mohlo by rychle smést celou demokratickou společnost rovnou do pekel. Vypadá to, že se blíží doba, kdy bude nejlépe naše chytré telefony buď prostě zahodit, anebo je používat jako jsme to kdysi dělali s pevnými linkami a zkusit žít tak, jak jsme žili před vynálezem komunikační mobility. Dobře vím, že to lze těžko provést např. mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, ale stejně, nejméně jedné třetině našich obyvatel (včetně většiny seniorů) by to vrátilo dávno ztracenou svobodu být jinde, než je zrovna jejich telefon. A my bychom mohli opět chodit třeba na záchod, do sprchy či do obchodu bez telefonů. Dalším případem je útok na platební hotovost. Záminkou je, že viry přežívají pár dní i na bankovkách. Ano, ale stejně přežívají i na vašich telefonech, anebo kartách, kterými platíte, protože do nich stejně buď nekontrolovaně chrchláte, anebo je stále oťapkáváte nesterilními prstíky. Zde musím citovat prezidenta Václava Klause, který na březnových stránkách Zpravodaje (zvaného Newsletter) svého institutu IVK řekl: „Klasický příklad je útok na hotovost. Tady je přece obrovský tlak už delší dobu, je to základní cesta k okleštění svobod člověka. Leckde se už dnes ruší bankovky s vysokou nominální hodnotou, v některých zemích severní Evropy se už hotovost nepoužívá vůbec. Jdete si koupi sirky a musíte zaplatit kartou. Tento vývoj bude urychlen. Obávám se, že bude nesmírně posíleno sledování lidí. Že se zkomplikují jakékoli převody peněz, celé bankovnictví.“ A do třetice. Jistě vám neuniklo, že naše vláda ohlásila, že si na překonání ekonomických důsledků koronavirové krize půjčí dosti astronomickou částku dvou set miliard korun. Před několika dny oznámila ministryně financí zvýšení této částky na 300 miliard. Dobře, jsme pod tlakem krize a musíme ji nějak řešit. Ale nemělo by to být výhradně jen vytvářením nových dluhů.

Předseda SPD Tomio Okamura na svém pravidelném blogu ze sněmovny zdůrazňuje, že SPD už po několikáté navrhuje vládě seznam smysluplných a v nastalé krizi zcela oprávněných a logických úsporných opatření. Patří k nim odložení nákupu nových armádních vrtulníků, zrušení inkluze ve školách, omezení nemravných zisků tzv. solárních baronů, zdanění dividend odcházejících do zahraničí, úprava sociálních dávek tak, aby nemohly být zneužívány, stáhnutí našich vojáků z Afganistanu.  Celkem jde zhruba o 100 miliard korun. Vláda všechny návrhy SPD pokaždé smetla se stolu. Tohle všechno je veřejně známo. K tomu musím opět ocitovat Václava Klause ze stejného (Newsletter IVK) zdroje:„V první dny roku 1997 jsme začali tušit, že s ekonomikou se něco děje. Ohromný výpadek, nelepšilo se to. V polovině března už jsme začínali připravovat úsporný balíček. Dnes jsme za polovinou března a myslím, že k žádnému balíčku nikdo (ze současné vlády, pozn. aut.) nesměřuje.“ Pokud jde o virus, neříkejme hop, dokud jsme nepřeskočili. Stále zůstává otázkou, co dalšího ještě nový virus přinese. Ale neměli bychom už dnes začít uvažovat o nevyhnutelných změnách v politickém vedení země, nechceme-li skončit mezi hybridně poraženými národy?

Váš Pavel Chrastina

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *