Go to ...
RSS Feed

Bude se národ bránit i obranou rodného jazyka?


„Dřív se říkalo, že je zelenina čerstvá. Dnes se říká, že je fresh!“
(televizní reklama)

V dobách dobrých i zlých pěstovali naši předci mateřský jazyk jako největší kulturní statek. Odkazovali jej s úctou a láskou příštím generacím. Naše mateřština vyspěla už za vlády posledních Přemyslovců. Císař Karel IV. ji povýšil dokonce na jazyk diplomatický. Byla spisovná, měla dostatečnou slovní zásobu pro témata politická, náboženská i umělecká, administrativní i vědecká.  Po nějakou dobu byla úředním jazykem i v sousedním Polsku. Ovlivnila tak utváření polštiny a zčásti i ruštiny.  Mezi  prvními  tištěnými  knihami na základě nově objeveného knihtisku po r.1445 byla kniha česká. V 16. stol. knihtisk kvetl nejen v Praze, ale i v řadě dalších českých měst. Vývoj češtiny je spjat s množstvím jmen nejlepších synů a dcer národa, obránců národní svébytnosti, reformátorů, myslitelů, spisovatelů a básníků.  Jsou to ovšem celé dějiny naší literatury, které nemůžeme na tomto místě převyprávět. Uvedeme jen několik příkladů.

Mistr Jan Hus se zasloužil o základy živé a spisovné řeči doby střední i nové. Psal proti zastaralým tvarům, bojoval proti znešvařování češtiny  latinou nebo němčinou. Zjednodušil pravopis, zdokonalil sloh. Bratři Jednoty Bratrské s Janem Blahoslavem v čele se zasloužili o dokonalý překlad Bible, zvaný podle místa vydání – Kralická. O bezchybnou češtinu v rodině, ve  škole i v kapli  se staral svým dílem  Jan Amos Komenský. Od péče o vzdělanost vlastního národa jej nevzdálily ani snahy o  mír, porozumění a všenápravu  u jiných národů a spolu s nimi. Řeč (podle  K. Čapka „sama duše a kultura národa“) má spolu s národem své vrcholy a pády. O tom zničujícím pádu po bitvě na Bílé hoře r. 1620 napsal latinsky svou slavnou „Obranu jazyka slovanského, zvláště českého“, Bohuslav Balbín: “O šťastném někdy, nyní však přežalostném stavu království Českého, zvláště pak o vážnosti jazyka českého čili slovanského v Čechách, též o záhubných úmyslech na jeho vyhlazení a jiných věcech k tomu příslušejících rozprava krátká, ale pravdivá.“ Balbín, člen jezuitského řádu,  byl pro své smýšlení pronásledován. Jeho „Obrana“ byla vydána, i tehdy  s obtížemi, až za 100 let. Zasloužil se o to buditel  M. Pelcl. Přeložena do češtiny byla až v 2. polovině 19. století.  Balbínem kritizovaný odnárodňovací protičeský proces za vlády Habsburků trval skoro 300 let.

Po porážce stavovského povstání r. 1620 byla r. 1627 za státní jazyk prohlášena němčina a ta dosavadní jazyk český brzy vytlačila. Většina vzdělaných vrstev národa musela pro víru odejít do ciziny, česky pak mluvili jen nevolníci na venkově, kteří půdu opustit nesměli. Teprve po tereziánských a josefinských reformách nastala změna. Osvobození nevolníci přicházeli do měst i se svým jazykem. Způsobí to, že ožije čeština? Dobrovský a jiní buditelé první generace v to ještě nedoufali. O češtině psali latinsky a německy. Nebylo vzdělaných českých čtenářů. Až druhá generace buditelů, Jungmannova, ač sama vyrostla v poněmčených městech a v  německých školách,  probouzela český jazyk k životu.  Jmenujme alespoň  J. K. Tyla, K. Havlíčka Borovského, B. Němcovou. Požadavek zrovnoprávnit  český jazyk  byl  v revolučním programu r.1848 z nejdůležitějších.  První české gymnázium v Praze se pak  otevřelo r.1850.  R.1866  bylo v zemi 10 gymnázií počeštěno, r. 1867 byla zřízena 2 slovanská gymnázia na Moravě, v Olomouci a v Brně. Skutečně českou celou školskou soustavu jsme  ovšem měli až po vzniku samostatné Československé republiky, po 28.říjnu 1918.  Zlý osud po bělohorské porážce byl odvrácen v hodině dvanácté. Dnes je čeština slovně nejbohatším evropským jazykem. Jaké je však její  současné postavení, jaké vývojové stadium prožívá?

K podmínkám šíření informací mezi vzdělanci různých států patří mezinárodní  jazyk. Kdysi to byla řečtina, pak latina, posléze francouzština. Dnes jsme svědky invaze angličtiny do všech oblastí vědy, techniky, obchodu i volného času. Rodilí mluvčí angličtiny jsou ve výhodě ve všech mezinárodních organizacích. Neanglofonní odborníci se stávají pouze prostředníky angloamerického výzkumu. Vlastní práci, vlastní zkušenosti a způsob myšlení nemohou plně zhodnotit. Co není anglicky, to se nečte. Přitom nadřazený anglický jazyk je mateřštinou ne více než 6-7% obyvatel světa. Již J.A.Komenský se ve své „Všenápravě“ zabýval myšlenkou mezinárodního jazyka pro vzájemné porozumění mezi národy a pro nastolení světového míru. Usoudil, že jazyk by měl být umělý, aby nikdo nebyl zvýhodněn a nikdo umlčen. Dnešní esperanto má své stoupence a zastánce, ale angličtinu ovšem nenahradí.  Invaze angličtiny a jak jí čelit není jen otázkou českou, je otázkou světovou. Již Masaryk poukázal na nezrušitelný význam vazeb a souvislostí bytí našeho národa, které nelze omezit jen na naše území. Již pro Masaryka byla otázka česká otázkou světovou.

Hegemonizaci angličtiny se brání vědci v mnoha zemích. Odmítají satelizaci evropského kontinentu  v postavení k USA a zdůrazňují právo národů myslet a pracovat vlastním jazykem, žít v souladu s vlastní kulturou. Chtějí být sami sebou plně a bez omezování. Poukazují na to, že vnutit někomu slovní zásobu znamená vnutit mu i své pojetí významů. Varují, že v průběhu 50 let čeká kulturní jazyky s výjimkou angličtiny drastické znehodnocení nebo zánik. President „Institutu východních jazyků a civilizací“ v Paříži burcuje: „Nechceme nechat převálcovat francouzštinu a další jazyky parním válcem minimalizované angličtiny. Nejde však jen o svět vědy a techniky. Média ve všech evropských zemích prokládají národní jazyky stovkami angloamerických slov a vazeb, znešvařují charakter národního jazyka a ochuzují domácí slovní zásobu. Přitom nejde o přejímání slov, pro které dosud v mateřštině chyběly vlastní výrazy (oblast počítačů a internetu), ale o nahrazování vlastních výrazů cizími. Dík médiím např. naše mládež uctívá superstars, angloamerické hity a celebrity a dává si drink a jointa a všechno je super nebo cool či happy. Sledujeme výsledky Australianopen a kdejakého Play of  a sportovci se účastní Draftu a herečky Kastingu. Hledají se nečeská jména pro děti a stydíme se za  přechylování, za koncovku -á nebo -ová. Malé stánky s občerstvením na zašlém nádraží v našem městě se honosí anglickými nápisy, jako Blue joy, Love coffee, Cookies, Garden. Směnárna se jmenuje  Changement. Společenské centrum nese jméno Centrum news a kulturní střediska v jeho budově se označují jako Family Point a Senior Point. Když jsem se podivila, že se nejmenují česky, dověděla jsem se,  že jde o  úřední názvy, bez nichž se taková střediska nemohou  ani zřizovat ani udržovat a dotovat. Také  na travnaté ploše za  naším  panelovým blokem, na  svěží  louce  lemované stromy,  je tabule s nápisem: DiscGolfPark a InfoBoard. Nečesky  je  tak označen místní kus krajiny dětství. Kupujeme na leasing, potřebujeme sponzoring, obdivujeme  modeling a topmodelky, šopingujeme v hypermarketech a megastorech, máme šou a talkšou a megašou, party a megaparty a všechnoparty. Dáme řeč o mítingu nebo s bodygardem či aupairkou a chceme být  in a sexy a ne out nebo dawn.  Známá profesorka sociologie mluví v televizi o mainstreamu a vyjadřuje své emoce výkřiky „Wau“! A učitelka tělocviku dělí v lázních třídu na družstva podle toho, jaký kdo  má  plavecký „level“. A zpravodaj pro zaměstnance UNI se jmenuje „Newsletter“.

Kde jsme nechali odkaz 1. republiky a její básníky, kteří toužili vyslovit kouzlo mateřštiny? Kde jsou jejich nezapomenutelná vyznání např. odkaz  K. Čapka, J. Čarka, V. Nezvala, J. Seiferta nebo  F. Halase?  Minul čas jazykových sloupků v novinách a péče o čistotu jazyka takových znalců, jako byli Váša a Trávníček, Havránek či Chloupek.  A minul i čas televizních „Nedělních chvilek poezie“ a jejich připomínek  básníků i recitátorů a „knížat“ jevištní řeči.  Prý není zájem chránit a šířit podobné kulturní hodnoty. Na ochranu národního jazyka a kultury před jazykovým imperialismem se v některých zemích tvoří programy veřejné péče. Jde např. o Francii, severské země, Německo, Japonsko, Slovensko… ¨ U nás zatím takový celostátní program postrádáme. A přitom máme vlastní úctyhodné tradice. Vynikající literární vědec Albert Pražák ve své knize „Národ se bránil“ velmi zasvěceně ukázal, že obrana jazyka a národa patří k české identitě již od úsvitu našich dějin. Žijeme v srdci Evropy, v místě stálého ohrožení. Od dob Velké Moravy až po druhou válku světovou byla naše mateřština ctěna jako nejcennější kulturní statek, odkazovaný s láskou a vírou příštím generacím.

Profesorka Stanislava Kučerová

Dnes  jsme svědky toho, jak velice je naše mateřština v samé podstatě  ohrožena. Zasloužila by si účinné ochrany a péče. Což neplatí zásada, že všechny kultury světa jsou si rovny a mají právo rozvíjet se svobodně a nezávisle se svými jazyky a dalšími specifickými zvláštnostmi?  Obrátila jsem se před časem na odborné jazykovědce. Ale ti odmítají jakoukoli „normotvorbu“. Zastávají neoliberální stanovisko „bezhodnotové  vědy“. Vyjadřovat se k úrovni jazyka v masmédiích, ať již tištěných nebo audiovizuálních, to by prý odporovalo „korektnímu“ pojetí vědy.  Proto je naše mateřština ponechána na pospas hanobitelům jazyka všeho druhu. A tak je to tedy na nás. Co kdybychom na počest vzniku Československa a  na počest 28. října zahájili uvědomělý zápas za uchování  čistoty a  krásy našeho jazyka?  Jazyka, který nám byl po staletí „Chrámem i tvrzí“, jak před léty nezapomenutelně napsal Pavel  Eisner? A o kterém se dočteme i v nezapomenutelné knize Alberta Pražáka „Národ se bránil, Obrany národa a jazyka českého.“ Nejsou to naléhavé výzvy?

Stanislava Kučerová

2 komentáře “Bude se národ bránit i obranou rodného jazyka?”

  1. ing.Miloš Klepal
    23. 2. 2020 at 23.35

    O paní profesorce Kučerové by i Masaryk řekl, že je to pěkný člověk. Sleduji léta její články, snažil jsem se jí napsat své díky a nadšení z její práce pro republiku, nepodařilo se mně ale zjistit, na jakou adresu se mohu obrátit, tak tedy vřelé díky, paní profesorko. Mám Vás rád. mk

  2. Vašek Fišer
    24. 2. 2020 at 9.48

    Hluboké poděkování paní profesorce a podpora její dnes již odvaze takto otevřeně popsat reálnou situaci. Osobně považuji otázku ochrany a prosazování českého jazyka za jeden ze základních současných úkolů politiky KSČM.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *