Go to ...
RSS Feed

„Velký bratr” se trvale usadlil v Česku


Pokud jste Orwelův román 1984 dosud nečetli a nebo neviděli stejnojmenný anglický film Michaela Radforda s Johnem Hurtem v hlavní roli, tak vám doporučuji, abyste neváhali a s dílem se seznámili. Je to jakýsi průvodce o možné formě totality, která by se mohla vyvinout v jakémkoliv režimu pokud by přestaly fungovat demokratické principy a nebo pokud by lidé rezignovali na uplatňování těchto principů. Dílo také ukazuje jak nebezpečná může být stále dokonalejší technika kterou si pouštíme přes práh svého bytu. Každý rok se objeví několik nových zařízení o který nás následně reklama přesvědčuje, že bychom bez nich nemohli existovat a pokud podlehneme, tak ani netušíme o kolik kroků jsme postoupili blíž do všeobjímající náruče Velkého bratra, což je ústřední objekt románu. Vždyť už dnes, pokud máte v kapse tzv. chytrý telefon, se o vás kamarádi Velkého bráchy dozvědí kde jste, s kým hovoříte a kdo volá vám, mohou si číst vaše textovky a ti obzvlášť fikaní dokážou aktivovat odposlech a slyší vše co si povídáte někde na schůzce. No abych vás zase tolik neděsil, k tomu aby jste byli tzv. „napíchnuti” potřebují kamarádi a kamarádíčci povolení soudce ale … znáte to a jistě jste už slyšeli skazky o tom, že někteří nedbají a nebo že si někteří chytrolíni dovezou z ciziny technická zařízení s neobyčejnými vlastnostmi a provozují je bez dovolení. Velký bratr všude bratry má. 

Nelze však upřít technickým vymoženostem i řadu kladných vlastností. Jako kluk jsem hltal vědeckofantastické knihy od Stanisava Lema, Vladimíra Babuly, Ivana Jefremova, Isaca Asimova ve kterých se to technickými prostředky jen hemžilo, tam jsem se poprvé seznámil s videotelefonem. Telefonující viděl tvář volaného! Šedesátá léta byla z pohledu komunikace velmi složitá, na stolní telefon do bytu se čekalo několik let. Proto se nedostatek telefonů řešil tak, že na každé druhé třetí ulici byla telefonní budka. Vše se změnilo v devadesátých letech kdy se objevily přenosné tefeony. Ty prvni vypadaly jak vojenské vysílačky. Dnešní mobily se ještě stále dělí na dvě provedení, obyčejné mobily s nimiž se dovoláte kam potřebujete a nebo můžete poslat textovou zprávu, a ty druhé jsou ty chytré mobily, které toho umí tlik že to obyčejný smrteník ani nevyužije. Těch funkcí! Za předpokladu, že jsou mobily v provozuschopném stavu, vás mohou zachránit pokud zabloudíte v temném hlubokém lese. Zavoláte si o pomoc na číslo 112 a oni určí vaši polohu a nadirigují vás kterým směrem máte vykročit. No ale řekněte kolikrát se do takového temného lesa za rok dostanete? Před několika lety nám ukradli auto. Stálo si pěkně v ulici před domem, dopoledne tam bylo a odpoledne už nikoliv. První na co se nás policisté zeptali bylo, zda jsme náhodou ve voze nenechali mobilní telefon. Podle jeho signálu by auto našli velmi rychle. Bohužel jsme mobil navíc v autě neměli a tak jsme se s Octavií 1,8i rozloučili navždy. Mobilní telefony ovlivnily zásadním způsobem náš život a jejich užívání by mohla být věnována celá kniha. Stejně tak se do našeho života vlámaly pouliční monitorovací kamery. Lidé si je dávají jako hlídače svého majetku na rodinná sídla, hospodářské budovy, garáže. V kombinaci s pohybovými čidly jsou to neúnavní hlídači. Před řadou let jsme vídali ve městech kamery na sloupech veřejného osvětlení, na některých domech a z tohoto jsme tušili, že někdo někde sleduje to, co se na ulicích děje. Pak se o veřejně umístěných kamerách začalo více hovořit a psát v souvislosti s ochranou osbnosti a s právem na soukromí. Chvíli trvalo než se právní pravidla nastavila tak, aby vyhovovala jak jednotlivci, tak veřejnému zájmu.

Jaroslav Skupien
Fotografie 123RF.com

Kamery jsou všudypřítomné

Oficiální atanovisko Magistrátu hl. m. Prahy schválené zastupiteli je následující:
Radní hlavního města i radní městských částí rozhodli o umístění bezpečnostního monitorovacího systému v Praze. Městský kamerový systém hlavního města Prahy (dále jen „MKS“) je budován a rozšiřován jako nástroj k monitorování veřejného prostranství s cílem zvýšení bezpečnosti občanů a návštěvníků hlavního města Prahy. Jeho počátky sahají do roku 1997, kdy začala výstavba lokálních systémů v centru hl. m. Prahy s výstupem dat na Policii ČR. Byl preferován extenzní rozvoj tohoto systému zvyšováním počtu kamer v místech s největší koncentrací závadových osob, občanů a návštěvníků města. Tato místa byla vytipována na základě hodnocení Policie ČR, Městské policie hl. m. Prahy a jednotlivých městských částí. Tato osvědčená praxe je dosud používána.

Z Městského kamerového systému hl. m. Prahy se tak stal významný nástroj:

  • Prevence – instalované kamery postupně eliminovaly nežádoucí jevy na veřejnosti
  • Represe – na základě obrazu z kamer byli zadrženi pachatel protispolečenského chování
  • Získávání informací – při monitorování oznámených/neoznámených demonstrací či jiných protispolečenských vystoupeních
  • Snižování nápadu trestné činnosti zvyšováním množství odhalených přestupků či trestných činů, např. na úseku autokriminality
  • Ochrana památek – narušení monitorované kulturní památky je neprodleně detekováno
  • Řízení a kontrola silničního provozu – využitím integrovaných kamer TSK a DP

Jedná se o unikátní systém pro pracovníky bezpečnosti a krizového řízení, prostředek ke sběru souvisejících dat, nástroj pro složky integrovaného záchranného systému a pro složky záchranného bezpečnostního systému.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *