Go to ...
RSS Feed

Před 56 lety byl 22. listopadu 1963 zavražděn 35. americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Pravdu o atentátu nesmíme znát?


22. listopadu uplyne 56 let od zavraždění 35. prezidenta Spojených států amerických Johna Fitzgeralda Kennedyho. My, starší vzpomínáme, jak jsme v dobových týdenících vždy hltali fotografie úžasného páru, který John s Jacqeulinou tvořili, protože nám připadalo neskutečné, že právě takový sympatický a elegantní člověk může být představitelem tehdy nenáviděné světové mocnosti. Jeho manželka Jacqeline, původem Francouzka, která se stala idolem všech paní a dívek a to i navzdory tomu, že její fotografie jen těžko přetěžko procházely obrazovou cenzurou tehdejšího tisku. 

Nikita Chruščov použil na plénu OSN svoji botu, aby dodal důrazu svým tvrzením

Probíhala tzv. Kubánská krize, kdy strategická vojska obou velmocí stála proti sobě na dohled s odjištěnými zbraněmi  schopnými v několika minutách ukončit trvání civilizace na naší planetě. S odstupem času jsme se k nelibosti rudých komentátorů, jimž muselo novinářské pero hodně naříkat, když museli připustit, že Rusové měli na Kubě svoje strategické rakety a že je byli nuceni na nátlak Kennedyho zase pekně naložit a odvézt. Pak jsme ve filmovém týdeníku viděli usměvavého rozšafného burana Chruščova, jehož zásluhy v politice jsou dodnes zbytečně přeceňovány, jak ve Vídni jednal s JFK a jak musel přistoupit na dohody. Je vcelku logické, že i tato fáze pokaribské diplomacie byla u nás vydávána za vítězství Sovětského svazu a jeho spojenců. Použil-li jsem výraz buranský je to proto, že si nikdo z nás ani v nejdivočejším snu nedovedl představit, že by si JFK při projevu v OSN sundal botu a začal s ní bouchat do řečnického pultu. To by si američtí psychiatři zamnuli ruce a přepláceli by prezidentovu kancelář, aby byl posléze dopraven právě k nim. Museli by to nějak zmáknout sami, náš doktor Chocholoušek z Jáchyme, hoď ho do stroje! ještě nebyl natočen a nemohl se sovětskému státníkovi odpovědně věnovat. 

Do poledního atentátu v Dallasu zbývá jen několik hodin

Politika Kennedyho a možná vlastně obou bratrů Kennedyů byla v domácích podmínkách složitá a v mnohém rozporuplná, stejně jako jejich vztah úloze zahraničních a domácích tajných služeb. Ale to je, jak se dnes zdá, odvěké trauma všech amerických prezidentů. JFK musel zřejmě ambivalentní vztah ke službám dávat až příliš najevo a tím si vysloužil nelibost jejich šéfů. Než stačil uskutečnit rozsáhlé změny v jejich strukturách, služby jej předešly. 22. listopad 1963 vyřešil další působení JFK na americké i světové politické scéně. Byl odejít člověk kterého milovaly miliony lidí na celém světě, ne pro jeho politické přesvědční a postavení, ale proto, že se stal symbolem doby, symbolem toho západního světa na který jsme se v šedesátkách dívali skrz díry v železné oponě, symbolem té demokracie, kterou naši rudí věrozvěsti a vykladači společenských procesů předem odsoudili k věčnému zatracení.

Jako zaangažovaní diváci historických událostí jsme očekávali, že bude naplněn slib americké administrativy v tom, že po padesáti letech od atentátu na JFK budou otevřeny archivy FBI a dalších služeb a my se dozvíme, jak to tehdy se střelbou v Dallasu bylo. Jsme šestapadesát let po tomto dramatu a zůstáváme neosvíceni poznáním. Někdo si i po takové době nepřeje, aby pravda vyšla najevo. Ony se zřejmě metody za ten čas moc nezměnily a odtajněním by se mohli inspirovat lidé, kterým vyhovuje politický chaos. Vždyť i u nás se objevily názory politických extremistů vyhrožující prezidentovi smrtí či podřezáním. Taková prohlášení se neřeší stranickou důtkou, ale obžalobou od státního zástupce. Jinak by se totiž snadno mohl najít nějaký horlivý inspirovaný akvitista s kulovnicí. 

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *