Go to ...
RSS Feed

(Ne)obyčejná historie posledních let aneb Nezvítězila láska, zvítězily prachy


V 60. letech došlo u nás k ideologickému „tání“. Zastánci občanských práv a svobod se dostávali stále více do sporů s vedoucími představiteli strany a vlády, v jejichž rukou veškeré řízení společnosti splynulo. Napětí mezi konservativními představiteli mocenského centra a svobodomilovnými literáty vyvrcholilo na sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu roku 1967. Snad nejkritičtější referát tu tehdy přednesl Ludvík Vaculík.

Zabýval se otázkou zneužívání moci. Moc korumpuje osoby vládnoucí i ovládanéOdsuzoval nerovnost občanů, jiné postavení členů strany a jiné postavení nestraníků. Odmítal poddanskou dušičku ovládaných i holdování vládcům.  Kritizoval rozpory mezi dikcí Ústavy a jednáním stranických orgánů. Odmítal zásahy moci v oblasti kultury, omezování svobody slova, cenzuru, všemocný stranický dozor. Vyjádřil podiv nad tím, že lid sice jako by uchopil býka za rohy, ale přesto nepřestal být kopán. A že socialismus za 20 let nevyřešil ani jedinou lidskou otázku. Reformní hnutí vyvrcholilo o rok později „Pražským jarem“. To bylo ovšem intervenčním vstupem armád pěti spřátelených socialistických států potlačeno. Zavládla urputná nápravná dogmatická provládní „normalizace“. Postupně sice slábla, ale v podstatě vydržela dalších 20 let.

Až v listopadu 1989 došlo k převratu.  Byl všeobecně vítán s nadějí a v očekávání, že nešvary režimu budou konečně odstraněny a napraveny. Že socialismus získá více žádoucí racionality i vstřícné lidskosti. Nestalo se tak. Vůdčí představitelé převratu ohlásili „návrat do Evropy“ a „vítězství pravdy a lásky“. To první znamenalo návrat do kapitalistických struktur Západní Evropy a USA, tedy zrušení dosavadního budování socialismu a obnovu někdejšího kapitalismu. I když si to jen málokdo přál.

A tak máme neoliberalismus a kapitalistickou svobodu. Ale to je svoboda bez řádu a bez odpovědnosti. Bez citu, vkusu, ohledů. Bez kulturních tradic. Svoboda ke zlému překřikuje, odstrkuje a potlačuje svobodu k dobrému. To ona přinesla privatizaci a restituci, největší přesun majetku v novodobé české historii. Největší přesun majetku převážně za pomoci nečestných a nepoctivých, mafiánských způsobů a praktik. Nenaplnil se a nemohl se naplnit ikonický slogan převratu o „vítězství pravdy a lásky“. Nezaujatý pozorovatel bez nejmenších pochyb prohlásil: „Nezvítězila pravda, nezvítězila láska. Zvítězily prachy.“ A jeden z největších kritiků minulého režimu, citovaný literát Ludvík Vaculík, také v polistopadové době postupně prozřel a řekl: „ Po pádu komunismu se vrátily důvody a příčiny, pro které vznikl.“

Avšak přibyly i nové, můžeme dodat. Globální. Touha po zisku a ideály bezpracného života jsou lhostejné k nespravedlnosti a k nesouměřitelné nerovnosti mezi lidmi, k brutalitě, hrubosti i surovosti,k vulgárnosti a oplzlosti. Jsou lhostejné k rozkladu státu a duchovního bohatství jeho obyvatel i historické paměti národa.  Bez nejmenších výčitek svědomí rozsévají dnešní strůjci dějin loupeživé nepřátelství, drancování a zbraně mezi národy a přivolávají zkázu života na celém světě. Jejich vinou přibývá a houstne soumrak civilizace.

Stanislava Kučerová 

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *