Go to ...
RSS Feed

Církevní restituce jsou plné otázek a polopravd


Ústavní soud České republiky nám v přímém televizním přenosu vysvětlil, že není možné dodatečně zdanit církevní restituce. Ukazuje se, že zde více než jinde platí ono známé úsloví, že tři právníci bez mrknutí oka zformulují na jednu kauzu čtyři právní názory. A u Ústavního soudu jich je asi patnáct. K jisté míře jejich cti se sluší poznamenat, že dva z členů senátu US se zdrželi nebo dokonce hlasovali proti. Možná právě oni chtěli dát najevo, že v otázkách daňové správy státu neplatí zákaz retroaktivity. A zdanění církevních restitucí do této oblasti spadá, jde primárně o daňovou záležitost. Právníci se v kauze možná orientují, ale občané, kteří to celé zaplatí v tom nemají zcela jasno…

Chybou politiků ale i soudců vůči nám, obyčejným lidem a daňovým poplatníků je skutečnost, že nám nebyli schopni vysvětlit v čem je „jádro pudla”, proč se vůbec restituce konají. Celá církevní komunita směřuje k plánované odluce církve od státu. Kostely stojí, bohuslužby se konají, kněží a kostelní pomocníci berou mzdu zatím vyplácenou státem. V restitucích je ale také spousta polností a lesů. Nikde nevidíte, že by za volantem traktoru seděl kněz nebo po lese se prochazel se psem jiný prelát s puškou přes rameno. Na pracovní činnosti si církev najímá odborníky daného zaměření. Nabízí se logická otázka, kde k nemovitému majetku církev přišla. Panovník svěřoval tyto nemovitosti církvi jako takzvané léno, lení rybníky, lesy, statky atd. Církev nebyla vlastníkem, ale jakýmsi věčným správcem. Některé kláštery dostávaly pozemky od panovníka s úkolem zúrodnit prales či vysušit močál a pomáhat společnosti nejen v oblasti duchovní, výchovné, vzdělávací, sociální, ale i kulturní. Tak ve 14. století patřila církvi téměř třetina obdělávaných pozemků v Čechách. Za husitských válek i za reformace o řadu pozemků přišla. Jen některé získala později zpět. Některé farnosti neměly svá pole, byly zajištěny tzv. patronacemi. Majitel panství se smluvně zavázal každoročně dodat na faru určité množství potravin ze svého statku, někdy dřevo na topení, někdy dokonce i pivo, když měl pivovar. Za to mohl mluvit do toho, kdo bude u něj farářem. Patron měl také povinnost přispívat na opravy kostela. Osobně vím jen o klášteru ve Vyšším Brodě, kde hrstka mnichů cisterciáků obdělávala vinice a malé polnosti potřebné k obživě jich samotných. A to i za bývalého režimu. Nedalo mě to a začal jsem pátrat po tom, jak vlastně církev k hmotnému majetku přišla. Nechci se spoléhat na informace se kterými argumentovala KSČM v parlamentu, jejich vidění světa a tohoto problému se diametrálně odlišné od pohledů nás, občanů. Když chvíli hledáte na internetu najdete neupravené názory na to, jak byly pořízeny církevní stavby (kostely, chrámy, fary, kláštery atd.). Je nutné si připomenout, že většina těchto nemovitostí vznikala v době feudalismu, bylo císařství a království české, vše patřilo tomu, kdo seděl na trůně. Panovník pak svým věrným, šlechticům, prodával, daroval či propůjčoval různá panství. Oni pak na takovém území měli správu se vším všudy, včetně práva útrpného. A samozřejmě mohli stavět své hrady, zakládat osady, vesnice a města. A v nich se zpravidla jako první stavěly kostely a fary. Abych svoji myšlenku podpořil nějakým věrihodným citátem, zde jsou slova historičky Táni Šimkové o Konojedech: Starší kostel sv. Jana z Boha v Konojedech nechal jako raně barokní sakrální stavbu postavit tehdejší majitel panství František Antonín Špork mezi lety 1698 – 1699. Kostel byl součástí většího špitálního komplexu, který sestával z vlastního špitálu na místě starší tvrze, kostela a úředního domu. Stavbu komplexu dokonce zmínil ve svém životopisu i František Antonín Špork v roce 1715, který ve svém díle upřesnil, že se jednalo o nádherně vystavěný a vypravený špitál pro 50 chudých. Výstavba komplexu je přesně datována díky dochovaným stavebním účtům, které byly vedeny pro každý z objektů zvlášť. Zajímavostí jistě je, že na vlastní stavbu kostela připadla nejvyšší částka dosahující osm a půl tisíce zlatých.”
To byla událost z doby baroka, ale lze odvodit, že stejný princi fungoval po celá staletí předtím. Takže lze odvodit, že církev samotná stavby nezadávala ani nefinancovala. Pro ilustraci ještě jeden dokument, tentokrát z počátku 19. století (Stránky z zprav_2004_11), z něhož je také patrné, jak byla stavba kostela financována. Ve zkratce už jen tolik, že po ukončení feudalismu a po přechodu do systému kapitalismu volné soutěže a nástupu demokratických forem společnosti byly u nás zrušeny šlechtické stavy a jejich majetky přešly do státní správy. V roce 1945 pak byly znárodněny. K tomu je třeba podrobnější vyjádření historiků zabývajících se novodobou historií. 

Po informacích pátral Břetislav Albert
V záhlaví je středověký hradní a zámecký komplex Úsov do něhož je zakomponována i hradní kaple s věží

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *