Go to ...

RSS Feed

Co to tady páchne? Žeby byl cítit úbytek demokracie?


Běžné zpravodajské okruhy, které i u nás mají pod palcem, lépe řečeno pod svými pařáty, různé politické a národu nepříliš přátelské zájmové skupiny, jsou hodně zticha o zprávách, tedy o událostech, které se jim nehodí do krámu. Jde zejména o projevy státníků, jejichž názory se ostře liší od těch, které panují v Bruselu. Už po léta zamlčují některé významné proslovy nebo prohlášení zveřejněné v zahraničí. Jen namátkou uveďme Donalda Trumpa, Viktora Orbána, Matea Salviniho, Jaroslawa Kaczynského, Borise Johnsona, atd. Na domácí scéně se to čas od času stává i našemu vlastnímu prezidentovi. // Ono je to totiž tak. Na zásadním projevu prezidenta nebo premiéra před širokým, někdy i statisícovým publikem, lze těžko něco měnit, ani ho nelze příliš zkracovat. Žádný pozdější komentář ho nemůže obrátit naruby. Takže jim zbývá jediné východisko. Projev nezveřejnit a počkat si, jestli se někdo ozve nebo ne. // Už před několika lety jsem psal o nejlepším způsobu, jak ony rádoby novináře obejít, protože úmyslně vynechávané, ale hodnověrné zprávy, si rozhodně zasluhují další šíření. Navzdory všem možným snahám po ututlání. To je zásada demokratické svobody informací. // Nepotřebujete k tomu žádné sociální sítě. Ostatně, ty jsou dnes už stejně pod tlakem nedemokratické cenzury, kterou se nám pokoušejí naoktrojovat noví evropští unijní marxisté. Ale i tomu se můžeme vyhnout. Jednoduše. Stačí rozeslat zprávu do okruhu svých blízkých či známých. Ti pak učiní něco podobného a ejhle, zpráva v některých případech obletí během několika dní třeba i celý svět. // Samozřejmě, má to svá úskalí. Musíme se naučit plavat v kalných vodách dezinformací. Musíme se naučit, jak ověřovat přesnost a důvěryhodnost zprávy, kterou jsme obdrželi a chceme ji poslat dál. Není to tak těžké. Náš národ se dobře vycvičil ve čtení mezi řádky a podobných dovednostech ještě v dobách normalizačního komunismu. K tomu ale musíme přidat ještě trochu vědomostí o moderních dezinformačních metodách. Ale i tohle se můžeme časem naučit. Dokonce bych řekl, že musíme.

Vzpomněl jsem si na žertovné žurnalistické pravidlo ještě z dob vlády strany, která si říkala předvoj dělnické třídy. Znělo: „Nevěřím žádné fámě, drbu nebo dohadu, dokud nebyly úředně dementovány.“ Jenže pozor, něco podobného můžeme zažít i v těchto dnech. A často ještě v rafinovanější podobě. Popření zprávy se dá lehce vpašovat do našich vlastních, tj. internetových informačních zdrojů. Říká se tomu „metoda trojského koně“ nebo také „falešná vlajka“, a zde je vynalézavost nepřítele téměř nekonečná. // Pomiňme poměrně primitivní praxi ruských trollů, kteří podepisují své výtvory jmény neexistujících Čechů ověnčených akademickými tituly. Objevil se mnohem záludnější způsob, jak znevěrohodnit již kolující, pravdivou a ověřenou, ale někomu nepohodlnou zprávu. Dáme zprávu do oběhu znovu, opentlíme ji barvičkami, velkými písmeny a spoustou vykřičníků, a podepíšeme pod ní člověka, který sice existuje, ale tuto zprávu nikdy v životě nenapsal. Tohle se dá zjistit velmi rychle, zeptáme-li se údajného autora. A on autorství popře. Kýžený výsledek? Pro kriticky uvažujícího příjemce bude najednou celá zpráva nevěrohodná. Docela hezky mazané, není-liž pravda? // Dezinformace, zejména během válečných konfliktů, byla, jest a bude. K naprosté dokonalosti dospěla během 2. světové války, kdy spojenci (zásluhou britského Sira Ewena Montagua, autora operace Mincemeat) dokázali přesvědčit samotného Hitlera, že k invazi v roce 1944 dojde úplně jinde, než se z hlediska zákonů vojenské strategie a taktiky očekávalo. Nu, a tyto, časem ještě vylepšené metody, se používají čím dál tím častěji i v dnešních, zdánlivě nikým nevyhlášených konfliktech a válkách, včetně těch informačních.  A jak úžasné prostředí je pro tuto činnost internet si dokážete domyslet. // Neodpustím si připomenout tendenční chování našich „veřejnoprávníků“, kteří nás ohlupují svým přebíráním zpráv pouze ze „shora“ schválených zdrojů, a zamlčováním zpráv, které se jim do tohoto vzorce nehodí. Tím „shora“ myslím vedení EU, které v našem případě milostivě svolilo s povinným vybíráním tzv. koncesionářských poplatků, ovšem jen pod podmínkou, že veřejnoprávní vysílání bude v souladu s politikou EU. O té ovšem rozhoduje především její výkonný orgán, což je Evropská komise. Sbor nikým nevolených, nýbrž jinými orgány EU jmenovaných komisařů. Výběr komisařů je sice nakonec schvalován europarlamentem, jenže v současném „lisabonském modelu“ fungování unie je riziko neschválení nastaveno tak, že jde ve skutečnosti jen o schvalovací formalitu.

Pouze na okraj, cítíte ten úbytek demokracie? Ti, kteří o nás mají dalších pět let rozhodovat, se nevolí, ale stávajícím vedením najmenují, a pak se to celé „jakoby demokraticky“ schválí. Takže ti najmenovaní se vlastně dosadí. Ať chceme nebo nechceme, vane z toho zápach smradlavého smetiště dějin. Zápach plíživě se vracející diktatury už jednou zkrachovalého marxistického světonázoru. A k tomuhle všemu máme ještě přispívat svou unikátní, téměř povinnou a ve světě dosti neobvyklou „koncesionářskou daní“? // Nikdo dodnes, více než sedm desetiletí po jeho smrti, nepřekonal nechvalně známou Goebbelsovu poučku, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Někteří na ni vsázejí i dnes a zahlcují nás právě tímto druhem informací. Máme jen jedinou možnost, jak se tomu vyhnout. Ten přístroj, ze kterého se to na nás valí, prostě zmačknutím jediného tlačítka vypnout. // Zaručuji vám, že o nic nepřijdete. Přestanete být naštvaní, zeměkoule se bude točit dál, žádní oškliví mimozemšťané nepřistanou, nebudete se s kamarády hádat o zástupné pitomosti, a třeba se znovu naučíte všímat si těch krásných věcí okolo vás, které jste v rozjitřeném stavu své mysli přehlédli. A navíc si uvědomíte, kolik je kolem dobrých a politikáři ještě nezkažených lidí, na které jste téměř zapomněli. A pokud by se mezitím něco opravdu významného stalo, dozvíte se to tak jako tak i bez použití elektrického proudu. Zaslechl jsem, že strana Zelených chce znovu zavést obecní bubeníky.

Pavel Chrastina

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *