Go to ...

RSS Feed

Satira: Jak jsme za totáče trpěli!


Humor jsme tedy, jen co je pravda, neztratili! K smíchu to moc není, k pláči taky ne. Jen nám to všem připomene, že se od listopadu 1989 naše společnost vyvíjela jinak, než jsme si slibovali. Objevilo se nekonečné množství bezskurpulozních lidí, kteří odvrhli svoji minulost a oddali se plně moci peněz. Ty většina z nás neměla a tak jsme se stali jen diváky nepředvídaných společenských procesů a změn. Zbyl nám humor a nadhled. A to je dobře. JL

Strašně jsme tu trpěli, rodiny měly jen jedno auto, jeden byt, chatu nebo chalupu měla jen menšina, maso jsme měli jen jednou denně, obchodní domy Máj, Kotva, Dům módy, Priory zely prázdnotou, lidi chodili v neustále přešívaných šatech, všude se mluvilo jen česky, chyběly tu zahraniční manekýnky celé v černém a bez obličeje! Potraviny byly také jen české, protože zemědělství produkovalo zbytečně moc! Chyběly nám třeba brambory a jiné druhy zeleniny ochucené cestováním po celé Evropě! Také banánů bylo málo, přitom je to základní potravina pro Středoevropana. S tím přebujelým zemědělstvím jsme dnes také rychle zatočili. Hrozné bylo školství, na střední školy brali jen jedničkáře maximálně dvojkaře a zbytek musel jít na učňáky! Dnes žádné řemeslníky nemáme a jde to také! Také se tu rodilo díky novomanželským půjčkám zbytečně moc dětí, potom se musely stavět jesle, školky, školy. To se naštěstí dalo po 89. rychle zlikvidovat! Byly další hrozné věci, třeba dovolená na podnikové chatě nebo rekreace ROH za pár korun, ti, co chtěli do světa museli jet k Černému moři nebo do NDR. Lidem byly odepřeny exekuce, obstavené penze, nemohli se bavit ani pohledem bezdomovce a konzumenty měkkých i tvrdých drog. Některým lidem podnik nebo stát nutil zdarma byty, ačkoli o ně určitě neměli zájem. Nejhůř na tom byla armáda, vojáci chodili na různé brigády a zasahovali při povodních, dnes konečně mohou šířit svobodu a demokracii se zbraní v ruce po celém světě! Průmysl vyvážel investiční celky jako elektrárny, cementárny, cukrovary, rafinerie, pivovary, strojírenské podniky atd. Navíc jsme si nemohli vůbec užít dobrodiní lidskoprávních neziskovek. Do důchodu se chodilo moc brzo, sprostý komunisti byli schopni poslat ženy domů už v 55 letech. Zatímco teď si můžeme zamakat do 65 a díky zázračně výkonýmu kapitálismu si u Vietnamčíků konečně zakoupíme ty vysněný textil a obuv z Číny…

Front o obchodů jsme si užili více než dost. Ale nelze tomu upřít jisté kouzlo – lidé se setkávali s lidmi a necítili se v tom srabu alespoň tak sami.  Na barevném snímku je pražské nádraží Těšnov, dříve Denisovo, ještě v plném lesku. V hale byly překrásné malby a mozaiky…

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *