Go to ...

RSS Feed

Rozsudek soudce v kauze Des Fours-Walderode je projevem vlastizrady


Mnozí z našich spoluobčanů dosud odmítali věřit již velmi známé poučce „kdo nezná svoji minulost, bude donucen si ji zopakovat“. S cílem dosáhnout u nás tohoto stavu v širokém měřítku, probíhá v ČR podle instrukcí globalistů  již od 90. let zamlčování či naprosté překrucování našich dějin, což má vliv podle:
(světonázorové) priorityvšeobecných metod řízení lidstva – na mladou generaci– (Chceš-li porazit nepřítele – vychovej jeho děti”).
Uplatňovány jsou ale v pořadí i priority na nižších stupních (2. a 3.), a to podle:
(chronologické) prioritytěchto metod – s plošným vlivemna naše spoluobčany s krátkou pamětí(“Kdo vládne nad minulostí, ten řídí budoucnost; kdo vládne současnosti, ten vládne i minulosti”) a podle
(faktologické) priority– („fakta neexistují, jsou pouze výklady“) – uplatňované též plošně na naše spoluobčany s krátkou pamětí či nechápající souvislosti.

Je smutnou skutečností, že většina našich občanů se těmto procesům nepostavila na odpor. Buď vůbec či přinejmenším ne včas.S důsledky toho se dnes začínáme setkávat stále častěji, kdy dochází již otevřeně ke snahám o zvrácení výsledků 2. sv. války a dokonce již i vzniku 1. republiky při současném cíleném odvádění pozornosti našich spoluobčanů od skutečných k uměle vytvořeným problémům jako jsou:

  • „ohrožení nezávislosti naší justice“, aniž by byl někdo schopen fakty doložit, v čem by mělo to ohrožení spočívat (kromě ohrožení beztrestnosti různých zlodějů a korup-čníků u nás) či
  • „zdrcující závěry auditorů EU ke střetu zájmů A. Babiše“, ačkoliv „uniklý návrh stanoviska“ těchto auditorů se týká ze 2/3 nedodržování dotačních pravidel ze strany příslušných orgánů našeho státu v období pravicových vlád před vstupem A. Babiše do politiky a z 1/3 pak chyb při poskytování dotací Agrofertu ze strany zodpovědných osob v období po 10.2.2017., kdy jsou zpochybňovány naše zákony, naše soudní jurisdikce a tedy i naše státní suverenita. Jde ale přitom o chyby poskytovatelů dotací, nikoliv jejich příjemce, tedy Agrofertu, potažmo A. Babiše.

 

O  čem je tedy vlastně celý ten uměle vybičovaný humbuk?
V důsledku této pro uvedené spoluobčany ze zákulisí skutečnými korupčníky organizované taškařice, kvůli které někteří naši spoluobčané jezdí do Prahy demonstrovat s představou „boje za demokracii“, když cena dopravy a oběd (stejně jako odměna) jsou prý zajištěny, vzniká nebezpečí, že se zanedlouho budou vracet domů, který již přestane být jejich domo-vem. Dojde totiž k tomu, že si opět povezou své peřiny (a část nábytku) do vnitrozemí z našeho pohraničí, dříve označovaného jako Sudety. Je ale otázkou kam, protože jakási soudržnost našeho národa před 2. sv. válkou je s dnešním stavem nesouměřitelná.

Za daných okolností je tedy sice chvályhodné, že naši občané chtějí projevit názor formou demonstrace, jde ale o to, aby přednostně demonstrovali za své názory a zájmy, nikoliv za zájmy jiných na úkor svých vlastních zájmů. Zatím jezdí/chodí na demonstrace, které jsou v zájmu jiných, nikoliv jich samotných. A o to tu jde.

Čím dříve to tito spoluobčané pochopí, tím lépe. Ne kvůli Babišovi, nýbrž kvůli zájmům jich samotných, většiny našich občanů, jakož i našeho státu z hlediska jeho další perspektivy. To, že dnes Agrofert hospodaří zejména na pozemcích, které se nacházejí v oblasti bývalých Sudet, by mohlo být informací dostatečně významnou k tomu, aby někteří naši spoluobčané začali konečně „žhavit bedny“, o co tu ve skutečnosti jde. Tedy ty své, mozkové.

O dalších snahách o rozdrobení našeho státu formou prolomení tzv. Benešových dekretů ( které přitom nejsou ničím jiným než prováděcími dekrety k rozhodnutí vítězných mocností ohledně uspořádání Evropy po 2. sv. válce, a tedy vůbec ne nějakými administrativním rozhodnutími prezidenta Beneše, jak se nám dnes mainstream či Sudetoněmecký lands-manšaft snaží podstrčit), ani nemluvě.

Po prvním skandálním rozsudku v kauze Des Fours-Walderode, přijdou na řadu kauzy větší, jako napři nároky rodu Lichtensteinů a další a naše republika bude (konečně) rozbita, avšak tentokrát pro změnu zevnitř. To samozřejmě umožní ji rozdělit a přičlenit k různým evropským regionům, rozdrobit odpor jejích obyvatel, protože obyvatelé jednotlivých částí původního českého státu přidružených k různým regionům v rámci Evropy nebudou mít schopnost přehlasovat v rámci přiděleného regionu ty ostatní (půjde o podobný trik jako v rámci EU). A bude to konečná. Nejen pro český stát, nýbrž i pro český národ. Zbytek lužických Srbů v Německu by mohl vyprávět. A to je to, o co tu především jde. Krom toho do takto rozvrácené oblasti je možné konečně natlačit výrazně větší množství migrantů, neboť odpor státu a jeho občanů bude takto dopředu utlumen.

 Je to tak těžké pochopit?
Pro ty, kteří chtějí i nadále demonstrovat, by ale smysluplné zapojení, a to dokonce v jejich vlastním zájmu, bylo. A to právě proti těmto snahám. A konečně za vlastní zájmy (demon-strujících)  a nikoliv tedy za zájmy cizí.
Zatím ale chodí cíleně dezorientovaní spoluobčané na nesprávné demonstrace, ač to sami netuší.
Jsou schopni ještě včas procitnout?
A pokud procitnou, co pak?

Jaroslav Tichý
21.6.2019

Na vložených obrázcích od shora: Československé vojskou opouští v říjnu 1938 pohraničí. Uprostřed: Češi si mohli v roce 1938 sebou vzít jen tolik svého majetku, který unesli v ruce. Dole: To jsou ženy z Chebu. které s dojetím vítají svého zachránce Adolfa Hitlera v říinu 1938. Domníváte se, že takové „vlastenky“ jsme si měli po roce 1945 ponechat mezi námi?

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *