Go to ...

RSS Feed

Konec oscariády v přímém přenosu. Pro vás také?


Původně jsem chtěl napsat pocitový článek o tom, jak jsem v přímém nočním přenosu z Los Angeles sledoval udílení cen Oscarů za filmová díla. Řeknu vám, že pro nás, pamětníky, je nejhorší konfrontace toho co prožíváme s tím co si pamatujeme. Byly doby, kdy jsme se o tom, kdo vyhrál tuto cenu, dozvídali s několikadenním zpožděním, v krátkém textu v novinové rubrice Z kultury a nebo za měsíc ve filmovém týdeníku v kině před hlavním filmem. Takové to bylo. Dnes máme možnost sledovat přímý přenos časově prodlužovaný vkládáním reklam na neúnosnou délku. Konec oscariády byl v čase kterému se říká kuropění. Za kuropění jsem konečně zahlédl známou tvář z filmového plátna či našeho stopěticentimetrového samsungu. Byla to Julie Robertsová ohlašující posledního Oscara. A byl konec. Nebudu hodnotit jednotlivé filmy a posuzovat jestli akademici neměli spíše volit jiný z pětice kandidátů. Viděl jsem jen Bohemian Rhapsody a líbil se mě. Zřejmě také kvůli tomu, jak nenásilně v něm režisér, scénárista i herec v hlavní roli Rami Malek udrželi v rozumných mezích zpěvákovu sexuální orientaci. Dokonce do té míry, že pokud to někdo neinformovaný nevěděl, nemusel se to z filmového příběhu domáknout. Ale pryč od filmů i když Oskaři mají být pouze a jen o filmu. Tvůrci onoho slavnostního večera přenášeného televizními společnostmi do celého světa si zřejmě popletli „noty” k programu a udělali z toho politickou agitku. Kopli si do Trumpa, pohladili homosexuály, černošské aktivisty a exhibicionisty. 

Herci, režiséři, kameramani, scénáristé, autoři hudby a další filmoví profíci, které jsme v minulých letech vídali na Oscarech, jakoby se někam ztratili, nikdo ze známých nebyl viděl. Ale vždyť přece ještě žijí! Jejich filmy rádi sledujeme, jejich seriály řadě našich lidí vyplňují volný čas. Divák musel při přenosu nabýt dojem, že v americké kinematografii mají dnes hlavní slovo černoši, oh pardon to se nesmí říkat, Afroamaričané. Ti statisticky tvoří 12, slovy dvanáct procent americké populace, v pojetí režiséra přenosu to však bylo nejméně 50 procent. Ale to už se pohybujeme na hraně rasismu. Já se na tzv. černošské filmy, kde hlavním hrdinou je Afroameričan a příběh je o tom, jak jsou v americké společnosti utlačováni, tak na takové se nemohu dívat. Ukazují pokřivenou pravdu. Stejně jako český televizní seriál Most. To je také jen vybájený obraz vztahů mezi majoritou a minoritou v české společnosti. Možná podaný přitažlivou formou, ale tak jako tak je vybájený. Mohu prohlásit, že 91. předávání Oscarů bylo to poslední kvůli kterému jsem byl ochoten být celou noc vzhůru. To už se vícekrát nestane, na zmanipulované aktivistické splácaniny nemá cenu se dívat. A tak si příště počkám na novinový článek (nebo internetový server) kdesi na stránce Z kultury a podívám se na výsledek. To zabere jen pár vteřin.

Břetislav Albert
Fota z televizní obrazovky

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *