V roce 1955 jsem šel k zápisu do základní školy a měl jsem radost, že jsem znal říkanku z nástěnného obrazu na kterém letělo letadlo nad řekou a před sebou mělo cestu dalekou … Svým způsobem to byl výjimečný rok protože v americké Alabamě černoška Rosa McCauleyová odmítla v autobusu uvolnit místo k sezení bělochovi. (Některé prameny uvádějí, že to měla být běloška). Přivolaní policisté vyvedli Rosu z autobusu do vězení a následně musela zaplatit nemalých deset dolarů pokuty. Zde nastala pro americké černochy cesta daleká k rovnoprávnosti s bělošskou populací. Jména aktivistů jako Martin L. King jsou známa, pozitivní postoje k této problematice od prezidenta JFK a jeho bratra Roberta také. Všichni tři zemřeli rukou atentátníků, to nemůže být náhoda. I dnes, padesát let po přistání člověka na Měsíci, je pod povrchem americké společnosti rasové napětí, které se tu a tam projeví například při brutálních policejních zákrocích při kterých zahyne černoch. Pardon, Afroameričan. Taková prostě byla, je a zřejmě ještě nějaký čas bude Amerika, tedy Spojené státy americké. Evropské hodnoty jsou jiné, řekněme že ne tak vyhrocené. Prezidenty a aktivisty ještě kvůli rasovým problémům nelikvidujeme střelbou. Mezi všeobecně známé proklamace našich hodnot patří ona rovnost z francouzského osvíceneckého hesla Rovnost, Svornost, Bratrství. Odkaz Velké francouzské revoluce a Maxmiliena Robespiera, který toto heslo použil poprvé v roce 1790. 

Po historickém exkurzu rovnýma nohama do žhavé současnosti. Estonská republika se stala členským státem Evropské unie v květnu 2004. Teď máme leden 2019 a s podivem jsme zaznamenali zprávu o otevřeném projevu rasismu v hlavním estonském městě Tallinu. A nešlo o žádnou hospodskou hádku mezi Estonci a zástupci ruské menšiny. Jde o otevřenou provokaci. Na zastávce MHD se v centru města objevily v noci ze 7. na 8. ledna nápisy „Zde jen Estonci“ a „Zde jen Rusové”. Nápisy stejného významu znali Američané v padesátých letech, v šedesátých letech ještě Jihoafričané a dnes otevřená provokace vůči národnostní menšině v členském státě Evropské unice. To se jistě nebude líbit Vladimíru Putinovi a většině obyvatel Ruské federace. Jak se bude tvářit vedení EU, pan Juncker a řecký předseda Unie Antonis Samaras? Přejdeme to mlčením? Co vy na to?

Břetislav Albert

Facebook

Twitter

email