Go to ...
RSS Feed

Příbramská dramata 1978 a 2018


Příbram není místo, kde by se běžně děly události zásadního vnitropolitického rázu. Naposledy rozvířila hladinu pozornosti událost s pomníkem Klementa Gottwalda 24. srpna 1978, kdy nespokojený horník Ondřej Stavinoha pomocí ušetřené důlní trhaviny odstřelil na náměstí VŘSR (pro mladé uvádím překlad zkratky: Velká říjnová socialistická revoluce) bronzovou sochu komunistického politika a ten se skácel ze svého piedestalu k zemi. Stát se to o tři dny dříve, byl by Stavinohův čin ještě o kousek slavnější. Stalo by se tak na desáté výročí okupace země vojsky Varšavské smlouvy. Verdikt soudu zněl devět let ve III. nápravné skupině a úhrada vzniklé škody na pomníku. Tu tehdy spočítali na 140 tisíc korun. Stavinoha ve vězení musel pracovat a tak se mu podařilo uhradit celou škodu. Atentátníkovo jméno upadá v zapomění, jen pamětníci těch časů si událost připomenou, když se projdou po náměstí T. G. Masaryka. 

Po čtyřiceti letech od skácení sochy KG se příbramské náměstí opět dostalo na přední strany denního tisku a na první místo zpráv elektronických médií. Ozbrojenec s krátkou legálně drženou zbraní, jehož jméno policisté znají, ale veřejnosti ho nesdělí, omezil osobní svobodu několika lidí v pobočce banky UniCredit. Vzal si je jako rukojmí pro vyjednávání. O čem chtěl vyjednávat není známo. Snad se svěří soudci, který v sobotu bude rozhodovat o jeho vzetí do vazby. Braní rukojmí je sice trestný čin (zločin), ale vazebně se stíhat nemusí. 48 hodin na vazební zadržení mají policisté, dalších 48 hodin má státní zástupce. Uvidíme, jak si s tím soudce poradí. To že si dotyčný vybral právě banku byla náhoda, klidně mohl omezit nakupující v prodejně zimních pneumatik a vyšlo by to nastejno. Ale zřejmě s menší publicitou, tady navíc riskoval, že nějakému horlivci ze zásahové jednotky se zachvěje prst na spoušti a omylem vyjde rána. Naštěstí zasahovali profíci a prsty se jim nechvěly. 

Muž, jehož jmého policie a státní zástupci znají, se druhý den ztratil z předních míst zpravodajství. Naskýtá se otázka proč tomu tak je? Chtěl na sebe (a také zřejmě na svůj problém) upozornit razantním způsobem, což se mu podařilo, ale co nám všem chtěl říci zatím nevíme. Zatím budeme investigativními novináři informováni o tom, jaké měl známky ve třetí třídě, že jako kluk topil koťata a trhal mouchám nožičky, že jel sedmkrát načerno městskou dopravou a ani po dvanácti letech neuhradil vzniklou škodu městskému dopravnímu podniku. Nezdravil hluchého souseda, nezdvořák. Profil zločince jako vyšitý. Budeme tomu věřit? Takovéto špinavé skvrny se dají, když je to potřeba, vyhrabat na každého z nás.

Když jsem poprvé zaslechl ve vysílání bulvární ČT24, která do Příbrami vyslala redaktorku, aby v přímých vstupech informovala zbytek národa o tom, co se v bance děje, domnával jsem se, že jde o nějaký neznámý druh bankovní loupeže. Lupič nechce peníze a žádá veřejné vystoupení ve sdělovacích prostředcích. Kvůli nespravedlivým bankovním poplatkům? Nebo chce založit politickou stranu a potřebuje sympatizanty z celé republiky? Každý z nás si může dosadit svoji bujarou verzi. Když vyšetřovatelé mlčí, je uvolněno místo pro fantastkní teorie. Necháme se překvapit tím, co se nakonec z této kauzy vyvrbí.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

One Response “Příbramská dramata 1978 a 2018”

  1. Ludvík
    2. 1. 2019 at 13.27

    Otázkou je, zda informace, že ten lupič v příbramské bance chtěl podat trestní oznámení je pravdivá. První s ní zřejmě přišla média…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *