Go to ...

RSS Feed

Nastal čas na obnovení trestu smrti? Hlavně je nutná systémová změna trestního zákona


Nad ránem vnikne do prostor benzinové pumpy na Mělnicku dvojice a bez rozmýšleni zavraždí neozbrojenou prodavačku, odcizí přiruční pokladnu s deseti tisíci a nějaké zboží a cigarety. Žena měla pár let do penze. Uběhne několik dní a po pachatelích se slehla zem. Vyšetřování loupežného přepadení a vraždy je vždy problematické. Policie má svým způsobem svázané ruce. Pokud se pachatelé ponoří do „svého” prostředí, například feťáků, je odhalení téměř nemožné. Loupežníci jsou v této komunitě chráněni a vážení, skupina je nevydá. Oni nenávidí společnost která žije normálním a spořádaným životem, vytvořili si systém hodnot které uznávají. Pro nás jsou to věci naprosto nepochopitené. Kdyby měla policie od prvního okamžiku vyšetřování a pátrání možnost vypsat odměnu za dopadení resp. vypsat odměnu za informace, které jednoznačně by vedly k dopadení pachatelů, jistě by byl průběh vyšetřování urychlen. Můžete namítnout, že vypsání odměny na dopadení pachatele se například u poškozené tenistky Kvitové minulo účinkem a šlo o velmi motivační částku na které se významným dílem poškozená tenistka podílela. Domnívám se, že podle jednoho neúspěšného případu, který měl a ještě má velkou publicitu, nelze tuto metodu, v zahraniční často používanou, zavrhovat. 

convict criminal in striped uniform

Vzpomeneme si jistě na záběry ze všech televizí, kdy jeden z hlavních aktérů lihové aféry ukazoval na svém stole milion korun za dopadení pachatelů ci organizátoru vražedné metanolové kauzy. Jak to nakonec dopadlo si jistě vybavíte. Veřejnost je často oprávněně pobouřena když se z veřejných zdrojů dozví, že před soudem v městě M. stanul pan X.Y., devětkrát soudně trestaný za krádeže, přepadení a loupeže a že takového výtečníka poslal soud do vězení na čtyři roky s odůvodněním nízkého trestu, že dotyčný způsobil jen malou škodu a že projevil účinnou lítost. Takový postoj, mám na mysli projevenou lítost, obžalovaného nic nestojí a navíc takové veřejné vyhlášení může soudce nalomit a ovlivnit. Dalo by se pokračovat ve výčtu případů a rozsudků pokračovat do nekonečna. Z celé té trestní martyrie vyplývá, že společnost se uklidní až budou po široké občanské diskuzi navrženy a schváleny zásadní změny v oblasti trestního řádu a práva. Je třeba si uvědomit, že náš stát převzal a pak pokračoval v trestněprávní oblasti jakou měl bývalý režim. Vypadly některé trestné činy jako např. rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, na kterýžto paragraf se dalo implantovat cokoliv. Vypadl trest smrti za vraždy, což byla podle mého názoru, velká chyba. K takovému kroku se má dojít po společenském konsensu, po zjištění, že fakticky i statisticky ubývá činů, za které se takový trest ukládá. Náš nynější vzor společnosti, Spojené státy americké, si v mnoha státech Unie trest nejvyšší ponechaly a uplatňují ho. Je to prostě výstraha všem a především potenciálním pachatelům. Především je v těchto státech absolutní trest ukládán vždy za vraždu policisty, čímž společnost dává najevo, že musí i touto formou chránit orgány státní moci na té nejtěžší pozici, na bezprostředním kontaktu s pachateli. Nedávno jsme se z úst nového ředitele Policie ČR při jeho inauguraci do funkce dozvěděli, že za dobu od vzniku České republiky zahynulo více než sto příšlušníků policie. To je na stát naší velikosti příliš příliš mnoho. Absolutní trest nemůže být ukládán jen za zabití policisty, ale i za další násilné trestné činy. Vraždy dětí a nemohoucích lidí, obětí které se nemohou bránit pachatelům. Organizátorům vícenásobných vražd motivovaných zištností nebo za teroristické činy proti obyvatelstvu při kterých došlo ke smrtelným následkům. Zákonnou normou by se dalo ošetřit aby nebylo možné tento trest uložit za politické názory projevené veřejně písemnou nebo verbální formou, absolutní trest by se nesměl vykonat v krátké době po nabytí právní moci rozsudku ale nejméně rok či dva poté. Byla by to forma jakési bezpečnostní doby pro příad, že by se objevila nějaká nová a zásadní skutečnost, která by mohl mít vliv na změnu rozsudku. Podsvětí, a do něj patří celá řada zločineckých struktur, takovou zásadní změnu v trestním právu okamžitě zaznamená a změnám přizpůsobí svoji činnost. Vpadne-li do banky skupina ozbrojenců s atrapami zbraní, zmocní se hotovosti a jsou následně dopadeni, nelze je vinit z ozbrojené loupeže. Zabít nikoho nechtěli a nemohli, budou tvrdit jejich advokáti a budou mít pravdu. Půjdou „sedět” za kráděž v organizované skupině. Trest bude výrazně nižší než za loupežné přepadení se zbraní. Věrné makety zbraní a nebo zbraně plynové mají na poškozené nebo oběti přepadení stejný zastrašovací účinek jako zbraně skutečné, podřídí se příkazům a vydají peníze nebo jiný majetek. Když do této kritické situace nastoupí strážci zákona, nemohou zkoumat co útočníci mají v rukou a stačí, když z plynové pistole vyjde jedna rána a tím spustí se masakr. To by pak byly „hody” pro GIBS (Generální inspekci bezpečnostních sborů). 

Tyto úvahy však nejsou předmětem tohoto článku. Je nanejvýš potřebné se vrátit v široké společenské diskuzi k myšlence prosazované lidovci, kteří již před mnoha lety přišli s myšlenkou nazvanou „Třikrát a dost”. Ve stručnosti šlo o úpravu tr. řádu v tom smyslu, že by pachatel tří trestných činů odsouzený k odnětí svobody, šel do vězení na doživotí. Snad s možností propuštění za dobré chování po pětadvaceti letech. Jistě je to tvrdý a drsný způsob očisty společnosti od narůstajícího trendu zločinnosti. Ale pokud společnost nedá zřetelně na vědomí zavedení vlastních ochranných mechanismů, budou se zločinecký mor a praktiky jednotlivců i celých skupin nekontrolovaně rozšiřovat. Je zřejmé, že se míjí účelem systém zavedený v českých věznicích. Pro tzv. prvotrestané má zcela jistě odstrašujícíc účinek, jde o lidi, kteří dosud žili jako svobodní lidé a nebyli ničím omezováni. To vše nástupem do výkonu trestu končí a jsou nuceni se podřídit vězeňskému rituálu, rozvrh času je pevně stanoven, úklid, jídlo, povinné akce, školení. Když se pro odsouzeného najde práce (a má odměnu za práci) je to svým způsobem vysvobození a čas začne rychleji ubíhat. Jsou ale také lidé kteří jdou do kriminálu opakovaně, recidivisté. Ti se trumfují mezi sebou kdo má vyšší číslo návštěv. A samozřejmě takový 27x trestaný má své výsady v kolektivu. Chybou vězeňského systému například je, že se striktně neoddělují prvotrestaní od recidivistů. Měly by být typy věznic vyloženě podle těchto kritérií. Neboť ti zkušení velmi rádi (a za různé úplaty) předávají své „zkušenosti” nováčkům. Pak samozřejmě převýchovné snahy vězeňských pedagogů a vychovatelů selhávají. Ze smíšených věznic pak po odpykání části nebo celého trestu odcházejí prvotrestaní vyškoleni a je na nich a jejich vůli zda se dají na správnou cestu a nebo na tu druhou. Věznice by měly být především odstrašující pro recidivisty, to by měla být zařízení s názvem káznice a tam by se muselo třeba i uměle pracovat. I kdyby trestanci měli osm hodin denně rozbíjet kameny a přenášet je z jedné hromady na druhou. Humanisté v parlamentu nebo ve veřejném prostoru se sice budou čílit a sbírat podpisy pod protestními peticemi, ale odborníci jsou přesvědčeni, že jedině těžká a vysilující práce může nahánět recidivistům hrůzu před dalším výkonem trestu. A vidina, že při třetím trestu odnětí svobody, půjde do káznice na doživotí, bude dostatečně odstrašující a především varovná. Jinak totiž recidivisté s bohatými vězeňskými zkušenostmi hovoří o době výkonu terstu v současných podmínkách jako o nucené dovolené. 

Vše co zde bylo napsáno musí projít veřejnou diskuzí, dohodovacím řízením mezi odbornou veřejností a pak ve formě návrhu zákona předloženo do parlamentu. Po schválení by se stejně muselo nějaký čas počkat na výsledky, a na vyhodnocení účinnosti. Kdyby nový tvrdý vězeňský zákon snížil trestnost a recidivu měla by česká společnost vyhráno.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *