Go to ...
Reklama

RSS Feed

Pavel Chrastina: Utajovaná hrozba aneb Historie kontra současnost


Také já mám za sebou zkušenost uprchlíka. Uprchl jsem z bývalého československého marxistického ráje. Jenže v té době byli uprchlíci ještě většinou slušní lidé. Žádní vrazi, žádní násilníci, žádní náboženští pomatenci, žádní notoričtí asociálové. Drtivá většina chtěla co nejdříve pracovat, naučit se jazyk a splynout s lidmi hostitelských zemí. Ale o tom jsem už jednou psal. Dnes chci napsat o něčem jiném. Jako mnozí jiní jsem prošel uprchlickým centrem v Traiskirchenu, kousek na jih od Vídně v Dolním Rakousku. Sejmuli mi otisky všech prstů, odevzdal jsem cestovní pas, a těšil se na brzké pohovory na australském velvyslanectví.  Mezi těmi dvěma pohovory jsme prošli důkladnou lékařskou prohlídkou včetně rentgenu plic. Bylo nás tam asi deset Čechů a několik Slováků, a všichni jsme to považovali za samozřejmost. Bylo mi naprosto jasné, že kdybych měl něco nakažlivého, anebo byl náhodou tzv. bacilonosičem, do Austrálie bych se nikdy nedostal. Podobné to bylo i později ve Spojených státech, když jsem, už jako Australan, žádal o povolení k delšímu pobytu. Otisky prstů již nebyly třeba, ale lékařská prohlídka ano. Také tohle jsem považoval za naprosto samozřejmé. Otázka tedy zní: proč úřady zjevně nedělaly a nedělají kontrolu zdravotního stavu statisíců muslimů, kteří přicházejí každým rokem do Evropy, ať už z Asie či Afriky? Je to záměr těch, kteří je sem už nejméně tři roky otevřeně zvou? Lékaři dobře vědí o celé řadě nebezpečných chorob, proti kterým jsou například afričtí domorodci imunní, ale organismus Evropana a mnohdy ani evropská medicína si s nimi neumí poradit. A znovu se ptám, patří i tohle k záměrům německé kancléřky a celého současného vedení EU? Všichni snadno pochopíme, že taková „latentní“ zbraň dokáže časem napáchat možná větší škody, než tisícovky neregistrovaných muslimských vojáků, rozptýlených mezi imigranty. Mikrob ani virus nepotřebuje propašovat žádnou výzbroj, pracuje dlouho a skrytě, těžko ho můžete chytit, zavřít a postavit před soud. Pracuje jako časovaná bomba. Masivní vlna „divoké“ imigrace, kdy úřady téměř vůbec nekontrolovaly ani identitu, ani doklady tzv. uprchlíků, natož aby zjišťovaly jejich zdravotní stav, přináší všem Evropanům vedle terorismu a sociálních problémů ještě další obrovské nebezpečí. Nejde o žádný planý poplach, protože jen za poslední tři roky se počet těchto „nových příchozích“ odhaduje na více než dva miliony. Rád bych viděl nějaká statistická čísla o jejich zdravotním stavu, pokud vůbec existují. Je také možné, že o nich příslušná ministerstva evropských zemí už něco vědí, ale záměrně si tuto informaci nechávají pro sebe. Zřejmě abychom se nevyděsili. Což vyvolává další naléhavou otázku: kdo si tímto způsobem přeje zdecimovat příští generaci domácí evropské populace a proč?

Často se hovoří o tom, že řada českých lékařů i zdravotních sester odešla pracovat do zahraničí. Někdy chtěli získat další zkušenosti, šlo jim o odborný růst. Jindy zase jen o vyšší plat. Na jejich práci se však náhle něco změnilo. Během posledních dvou let jsem četl už řadu zpráv od českých zdravotníků o zoufalých zkušenostech s muslimskými imigranty v německých nemocnicích.  K tomu všemu mohu připočíst i jednu obsáhlou výpověď českého chirurga pracujícího ve Velké Británii. Všechny tyto články se objevily na našich sociálních sítích a byly alarmující. Ti z vás, kdo je také četli, mi to potvrdí. Snad by bylo na místě z nich citovat. Ale mohli byste nad tím jen mávnout rukou a pomyslet si, co je nám do zahraničí. Jenže primář Pavel Lebeda, bývalý senátor a bývalý viceprezident Českého červeného kříže, popisuje situaci u nás. Z jeho obsáhlého rozhovoru pro Parlamentní listy, zveřejněného už 27. ledna minulého roku, vyjímám: „Nejčastější nemoci objevené u migrantů v našich zařízeních jsou: HIV+, TBC, syfilis, salmonelóza, enterobakterióza, svrab, zavšivení, hepatitida A. Málo četné, i když závažné nemoci neuvádím. Když k chorobám přiřadíme zemi původu migrantů, nejčastěji se opakuje: Pákistán, Afghánistán, Sýrie, subsaharská Afrika…“ V jiném místě rozhovoru říká: „Udělení azylu je vůči společnosti zodpovědný akt a zdravotní hledisko by mělo mít v tomto procesu právo veta… vyloučit rozšíření infekčního onemocnění by mělo být nepřekročitelnou podmínkou.“ Konec citace.

Co dodat? Za prvé. Je z toho všeho zřejmé, že u nás je dnes rozhodně více muslimských „uprchlíků“, než jen těch dvanáct, které do omrzení přiznávala minulá socialistická vláda v období před posledními parlamentními volbami. Za druhé a zásadně. Vydírat český stát pro neplnění tzv. imigračních kvót žalobou u Evropského soudu je neuvěřitelná drzost a projev sílícího diktátu unijního vedení. Musíme vzít v úvahu, že toto vedení selhalo ve svých základních povinnostech vůči svým občanům hned dvakrát. Nezajistilo jejich bezpečnost především tím, že dodnes nedokázalo dostatečně ochránit vnější hranici unie. Nepřímo tím stále napomáhá sílícímu islámskému terorismu uvnitř unie. Také proto musí dnešní vedení unie dříve nebo později přijmout svůj díl zodpovědnosti za dosavadní i budoucí stovky nevinných obětí. Pojďme dále. Volným otevřením dveří asijským a africkým imigrantům nedokázala unie zajistit ochranu svých občanů před importem exotických chorob, z nichž některé jsou neléčitelné a smrtící. Zde se počet nevinných obětí teprve ukáže a není vyloučeno, že jich bude nakonec o mnoho více, než obětí samotného terorismu. Na tohle všechno bychom měli myslet, až půjdeme opět volit. A v dohlednu máme volby nových českých poslanců do Evropského parlamentu. Úmyslně říkám nových, protože ti dosavadní ve své větší části selhali a hlasovali mnohokrát otevřeně proti klíčovým zájmům svého národa. Budou to tentokrát volby natolik zásadní, že bychom k nim měli přijít všichni. Nepůjde totiž jen o to, dostaneme-li o jeden mrzký groš z unijního rozpočtu více, nebo méně. Půjde o mnohem víc. Půjde o to, zda vůbec přežijeme probíhající islámský nájezd na celou „západní“ civilizaci jako národ. Evropský národ, jehož historie přesahuje celé jedno tisíciletí, a který se dokázal ubránit i několika pokusům o jeho vymazání z map. Ať se vám to líbí nebo ne, právě dnes jsme úplně všichni zodpovědní za to, abychom to, čemu jsme dnes přinuceni čelit, přežili nejen my, ale i naše děti a naše vnoučata. A přežili pokud možno ve zdraví. Jinak po nás zbude jen pár artefaktů v muzeích, mrtvý jazyk, a možná i trosky nějakých staveb, tak jako po mnoha jiných národech, které nedokázaly postřehnout a včas odvrátit nebezpečí, které se na ně valilo.

Váš Pavel Chrastina
V záhlaví textu je obrázek současného stavu tábora Traiskirchenu, foto internet

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

One Response “Pavel Chrastina: Utajovaná hrozba aneb Historie kontra současnost”

  1. Ludvík
    27. 10. 2018 at 19.24

    Riziko zavlečení různých nemocí k nám se netýká pouze „muslimských uprchlíků“, ale všech migrantů, legálních či nelegálních, kteří k nám pod různými záminkami přichází ve stále větším počtu. Kde jsou ty doby, kdy každý, kdo měl vycestovat pracovně do zahraničí, musel před cestou a po ní absolvovat specializovanou lékařskou prohlídku v příslušném zdravotnickém zařízení. „Běda“ mu bylo, když něco „přivezl“….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *