Go to ...
Reklama

RSS Feed

Téma pomsty ve filmovém zpracování


Téma nebo chcete-li odplaty za spáchané křivdy nebo bezpráví je v literatuře a umění obecně odnepaměti. Příběhy na toto téma jsou čtivé, čtenář se nemůže od děje odtrhnout protože se nemůže dočkat rozuzlení, vítězství dobra nad zlem. Když Alexandre Dumas starší dopsal v roce 1845 své více než tisícistránkové dílo o hraběti Monte Christo, navázal na slávu předchozí práce jíž byly romantické eskapády Tří mušketýrů zasazené do rušné francouzské společnosti za panování Ludvíka XIII v nichž vystupovali skutečné postavy jako Richelieu a Buckingham. Protagonisty Tří mušketýrů d`Artagnana, Pothose, Athose a Aramise zná celý kulturní svět. V rozsáhlém románu Hrabě Monte Christo vystavěl Dumas dramatický příběh ve kterém hraje hlavní roli zrada, úklady, podrazy, nenávist. Těmi se snažili nepřátelé Edmonda Dantese svého soka zničit a přivést do vězení. To se jim povedlo a kapitán Dantes na dlouhá léta uvržen do vězeňské pevnosti If. Autorovou fabulací se vězeň Dantes seznámil s Abbé Fariou a od něj získal mapu k pokladu. Málo se ví, že i tato postava měla předobraz a vzor v reálném člověku a tím byl portugalský kněz a průkopník vědeckého bádání stejného jména. Po smrti Farii a útěku Dantese z pevnosti se stal jiným člověkem, hrabětem Monte Christem a začal nový život se silnou motivací pomsty na svých zrádných protivníků a nepřátel. Pomsta nemá nic společného s odplatou. Odplata může být i legální akt při kterém se společnost vyrovnává s tím, kdo se provinil a musí nést následky za své činy. Pomsta nebo msta je akt ničím neregulovaný ve které se poškozený či poškození domohou všemi prostředky napravení křivdy. Často bývají následky pomsty horší než původní neférové jednání. Ale to už nehraje roli, spouštěčem msty byly původní činy. 

Čím delší doba uplyne mezi počáteční křivdou, zradou či podrazem a finální odplatou, tím je větší je zadostiučinění mstitele. Alexandre Dumas st. jak se zdá, nastavil hrabětem Christem mustr mstitelských příběhů. S rozvojem filmové a televizní techniky se vyrojily desítky příběhů. Na christovský motiv bylo od roku 1919 do současnosti natočeno více než deset filmů. Osobně mám nejraději verzi s Jamesem Caviezelem v roli hraběte a Guy Pearcem v roli Fernanda, to je ten, který mu odloudí jeho nevěstu Mercedes. 

Čím byl příběh brutálnější v počátku, tím více pak divák či čtenář toleroval násilné prostředky použité mstitelem. Vzorovou ukázkou je série filmů s chlapáckým hrdinou ztělesněným Charlesem Bronsonem, které jsme měli možnost vidět v českých kinech pod názvem Death Wish čili Touha smrti. To byla léta sedmdesátá, u nás byly tyto filmy k vidění po roce 89. Za klasiku mstitelského žánru bych osobně považoval film britské provenience Pravidla násilí s Gilian Andersonovou v hlavní roli. Zde se tvůrci odvázali k vytvoření napínavého a opravdu brutálního thrilleru. Vypráví o ženě ze střední třídy a jejím příteli, kteří se po noci plné vášně vydávají na snobský večírek. Na cestě je však přepadne banda násilníků, kteří muže zmlátí a ženu krutým způsobem hromadně znásilní. Strašný zážitek vyvolává v traumatizované dvojici touhu po pomstě, a proto se ihned poté, co se jen trochu vzpamatují, oba chopí zbraní. Se západem slunce odhodlaná dvojice začíná svou odplatu. Nic je nezastaví a útočníky čeká opravdu trýznivá krvavá lázeň. Jsou tam scény, které vydrží bez mrknutí oka sledovat jen hodně otrlí diváci. 

Ale nic to není proti filmu, kde už je hodně naznačeno v jeho názvu: Plivu na váš hrob. Se stejným názvem byla natočena minisérie tří filmů, které se navzájem přebíjejí v zobrazení hrůzných scén. Osobně považuji za největší kalibr druhé pokračování, kde je několik scén, které je nejlepší sledovat se zavřenýma očima. Proti této trojici dokumentovaného násilí, msty za nechutné násilí na ženách, je další film s milým hrdinou Mel Gibsonem něco jako oblíbený Večerníček. Film se jmenuje Odplata. Leitmotivem je poznání, že pomsta je zábava, když se jí ujme dvojnásobný držitel ceny Oskara Mel Gibson v roli drsného Portera. Odplata je svižná a vtipná směs akce a filmu noir. Snímek režíroval držitel Oscara za L. A. Přísně tajné Brian Helgeland a podílel se také na scénáři, jež je adaptací románu Donalda E. Westlakea. Ten už posloužil jako předloha pro klasiku Point Blank, která vznikla ve spolupráci Jon Boorman/Lee Marvin. Když Portera podrazí vlastní kumpáni, ukradnou jeho podíl v hodnotě 70 tisíc dolarů a nechají ho napospas smrti, zbývá jen jeden způsob, jak věc vyřešit: Porterův způsob. Jeho vendeta postaví spoustu podrazáků před hlaveň pistole. Zkorumpovaní policajti, pouliční gangy, bezpáteřní křiváci, šéfové podsvětí. Všichni, kdo stojí mezi Porterem a jeho sedmdesáti tisíci, brzy zjistí, že se Porter vrátil… a chce se mstít. Ale zastavit mstitele není snadné, ba spíš nemožné a on dotáhne svoje úsilí až do krutého konce. Podívaná od první do poslední minuty.

Ůčelem této mojí filmové úvahy o odplatě a mstě je vzdát hold těm, kdo bez bázně a hany vezmou spravedlnost do vlastních rukou a vykonají pomstu. V případech, kdy je společnost netečná a nefunguje justiční systém tak, jak by měl, kdy se naopak vytváří všeobecný dojem, že systém nadržuje viníkům jen proto, že si mohou spravedlnost koupit.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *