Go to ...
Reklama

RSS Feed

Další nehorázný pokus o přepsání dějin


Jak v Jiříkově vidění jsem si připadal ráno 8. března po otevření článku https://www.novinky.cz/veda-skoly/465606-studenti-chystaji-stavku-na-obranu-ustavnich-hodnot-miri-na-babise-i-zemana.html novinky.cz, ve kterém autor článku, označující se jako „fš“, zřejmě se stydící podepsat svým celým jménem, sděluje čtenářům, že „na Mezinárodní den proti policejní brutalitě, 15. března, hodlají studenti stávkovat za ochranu ústavních hodnot.“

Až do té chvíle jsem byl, zřejmě „chybně“, přesvědčen, že den 15. březen, přesněji 15.březen 1939, je u nás navždy spojen s tragédií, která potkala Československo před necelými 80 lety. Ten den, 15.března 1939, byla provedena „vojenská okupace zbylého území české části Československa, tj. území Čech, Moravy a Slezska, které Německo a Polsko do té doby neobsadilo a neanektovalo, vojsky nacistického Německa. V jejím důsledku bylo obsazené území Německem anektováno a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Okupací Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo.“

„Území Československa bylo již předtím zredukováno připojením Sudet k nacistickému Německu (2. října 1938), východní části českého Těšínska a částí severního Slovenska k Polsku (Těšínsko 2. října 1938 a severní Slovensko 25. listopadu 1938) a části Podkarpatské Rusi a východního a jižního Slovenska k Maďarsku (5. listopadu 1938). Výsledkem těchto ztrát území byla vnitřní krize a vyhlášení druhé republiky. Následně 14. března 1939 vyhlásilo samostatnost Slovensko (na které vzápětí vojensky zaútočilo Maďarsko a anektovalo další část východního Slovenska) a další den (15. března 1939) i Podkarpatská Rus (na kterou již den předtím, 14. března 1939, vpadlo Maďarsko, které ji nakonec i celou vojensky obsadilo a anektovalo). Pod hrozbou německého vojenského útoku zkolabovala i česká část zbytku republiky a byla anektována jako autonomní součást Německé říše.“

„Kromě ojedinělých případů sabotáže, při nichž došlo k probodání pneumatik německých nákladních aut, nedošlo k žádnému odporu, protože akce proti německé armádě měly být souzeny podle stanného práva. Lidé se omezili na nošení českých trikolór, na zpěv národní hymny či na házení sněhových koulí po projíždějících vojenských vozidlech. V den okupace bylo spácháno velké množství sebevražd, které nebyly nikdy šetřeny. Mnoho lidí, zejména Židů, se uchýlilo na velvyslanectví demokratických států. Pražské policejní ředitelství vydalo na příkaz německých okupačních úřadů nařízení o zákazu nočního vycházení od 21 do 6 hodin. Odpadla večerní představení kin a divadel, schůze a veřejná shromáždění byly pod nejpřísnějšími tresty zakázány.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_okupace_%C4%8Cech,_Moravy_a_Slezska

„Již těsně po okupaci byla přijata opatření, na které nebyli lidé, vychovaní v demokratickém státě, zvyklí. Teror obyvatelstva začal po 28. říjnu 1939 po sérii protinacistických vystoupení. Německá okupační správa vytvořila politiku cukru a biče, jelikož si byla vědoma toho, že při trvání války bude potřebovat české kvalifikované dělnictvo i ostatní obyvatelstvo pro své dobyvačné cíle. Po vítězném ukončení války mělo dojít ke konečnému řešení české otázky v rámci nacistického plánu genocidy slovanských národů tzv. Generalplan Ost. Do té doby však potřebovala klid a pořádek, a tak začala s popravami všech, kteří se jí jakýmkoliv způsobem vzpouzeli. Lidé byli odsuzováni k trestu smrti, posíláni do koncentračních táborů či na nucené práce. Tyto oběti nacismu se měly stát pro ostatní občany odstrašujícím příkladem toho, jak bude s nimi zacházeno, pokud se budou jakýmkoliv způsobem stavět proti okupační moci.

„Uvádí se, že za okupace Čech a Moravy a za samostatného Slovenského státu zahynulo asi 343–360 tisíc československých občanů, z toho asi 265–270 tisíc Židů (viz Oběti nacismu z Československé republiky). Do tohoto počtu nejsou zahrnuty osoby, které zemřely po ukončení války na následky dlouhodobého věznění, týrání či nucených prací.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Protektor%C3%A1t_%C4%8Cechy_a_Morava

Otázkou je, zda autor článku „fš“ o tom všem ví nebo to považuje za tak „nepodstatné“, že raději píše o 15.3., jako o „mezinárodním dnu proti policejní brutalitě“, který se poprvé konal roku 1997 ve Švýcarsku z iniciativy Black Flag Švýcarsko s pomocí skupiny Le Collective Opposé á la Brutalité Policiére (COBP – Montreal). „Důvodem tohoto protestního dne bylo zmlácení dvou dětí švýcarskou policií.“ http://svatky.centrum.cz/svatky/vyznamne-dny/mezinarodni-den-proti-policejni-brutalite-25/

Mnohem podstatnější je, že tohoto, pro naše národy a náš stát tragického dne, zřejmě chtějí zneužít organizátoři stávky středoškolských a vysokoškolských studentů za „ochranu ústavních hodnot.“ Organizátoři tím údajně „chtějí vyjádřit nesouhlas s přístupem nejvyšších politických činitelů k ústavě a zdůraznit, že by měl prezident Miloš Zeman jmenovat premiérem člověka, který získá důvěru a nebude trestně stíhán.“ https://www.novinky.cz/veda-skoly/465606-studenti-chystaji-stavku-na-obranu-ustavnich-hodnot-miri-na-babise-i-zemana.html novinky.cz

Uvědomují si organizátoři, kteří jsou z většiny studenti pražské DAMU,“ mediální koordinátor akce Václav Strýček a hlavní organizátor Luboš Louženský, student DAMU, nyní v posledním ročníku magisterského studia katedry produkce,  co činní a k čemu budou v tento významný a tragický den pro český národ zneužiti? 

Uvědomuje si to studentská komora akademického senátu, děkanka DAMU  MgA. Mgr. Doubravka Svobodová a dokumentaristka Olga Sommerová?  Uvědomují si to ostatní středoškolští a vysokoškolští studenti, jejich učitelé a profesoři, příp. další občané, kteří se této akce chystají zúčastnit? 

Oběti, i z řad studentů a středoškolských a vysokoškolských profesorů, německého řádění za Protektorátu Čechy a Morava se musí „obracet v hrobě“…

„Dobré ohlasy například od studentů pražské VŠCHT nebo Ostravské univerzity, kteří slíbili podporu na svých školách. Kladně reagovali také studenti jiných škol – brněnské JAMU i tamní Masarykovy univerzity“, příp. jiných škol a organizací, na těchto slovech vůbec nic nemění…

Slova Luboše Louženského, hlavního organizátora: „Potřebujeme vaši pomoc. Chceme změnit stav věcí okolo nás. Spolu s dalšími už nám opravdu vadí, že lež je více než pravda, pomluva více než čestné slovo a z ústavních zvyklostí i společenských norem se dělá trhací kalendář. Takhle to nejde. Máme tuhle zemi rádi a chceme tu dál žít. Nechceme před problémy utíkat ani jen ukazovat prstem a čekat na řešení. Chceme, aby se všem měřilo stejným metrem, aby všichni dodržovali pravidla, včetně těch nepsaných.“ mi po nedávno proběhlých demokratických a svobodných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a demokratické a svobodné přímé volbě prezidenta České republiky připadají „jak z jiného světa“.https://zpravy.aktualne.cz/domaci/studenti-vyhlasi-ve-ctvrtek-stavku-na-obranu-ustavnich-hodno/r~61011de623cd11e8b8310cc47ab5f122/

Vyvolávají u mne řadu otázek a budu rád, dostane-li se mi na ně odpovědí: K jaké změně stavu „věcí okolo nás“ nás, jménem studentů, konkrétně vyzýváte? Co tady konkrétně „nejde“? Kdo a jak Vás nutí jen „ukazovat prstem a čekat na řešení“? Máte svými slovy v podstatě na mysli „anulování“ výsledků demokratických voleb a nahrazení současného prezidenta, premiéra ČR a vlády svými „favority“? Uvědomujete si, že svoji akci nemusíte zvládnout a ve výsledku vše může skončit i vyvoláním chaosu, nepokojů a státním převratem? V podstatě ale máte pravdu, řada věcí v naší společnosti a státu vyžaduje změnu, která dříve či později „přijde“. Otázkou ale je, zda ta Vaše akce k té žádoucí změně spěje? Dle mého názoru tomu tak, z řady důvodů, není… 

Ludvík Smýkal
Reprofoto v záhlaví článku je mapa z jedné jihomoravské restaurace jejíž majitelé takto vzpomínají na šťasný život v Sudetech

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *