Go to ...
Reklama

RSS Feed

MeToo? Trochu jiný pohled


Vlna obviňování mužů za něco, co se stalo před mnoha lety, je absurdní. V naší západní společnosti stačilo říci ne, ale pak nebyly dveře, vedoucí ke kariéře, obvykle otevřené. Vzpomínám na vtip, kdy se reportér herečky ptá na její herecké počátky. A ona odpovídá, že začínala jako všechny – od píky. A tak se s ní reportér na konci rozhovorů loučí se slovy „a úspěšně dále pokrakujte!“ Pan Werich zpívá „čtěte Bibli, tam to všechno je …“, takže jak je to tam?

Muž a žena jsou si rovni, ale nejsou stejní, každý z nich má něco jedinečného, ale z principu není jeden nadřazen nad druhého. Proto v tomto vztahu není žádné místo pro žádné násilí.

Staří rabínové říkali, že muž bez ženy je jako chrám, jemuž chybí boční stěna. Však také výraz „bok, žebro“ znamenal mimo jiné právě také boční stěnu chrámu, která zajišťovala stabilitu a celistvost stavby. Biblická zvěst dává ženě vedle muže důstojné, jednoznačně definované místo. Žena byla učiněna pomocí. Být pomocí neznamená být nekvalifikovanou, podřadnou pracovní silou. Být pomocí není degradace, ale naopak privilegium. Hebrejská zvěst o ženě jako pomocnici doslova říká: „udělám mu pomoc proti němu“: „Proti němu“ můžeme vyložit právě jako symbol směřování k vzájemnému doplnění. Naše mateřština nabízí krásný výraz „protějšek“ – což se dá chápat jako partner. V hebrejštině slovo „pomáhat“ znamená stát před člověkem, jemuž se pomáhá, obklopovat, uzavřít zdi, ulehčovat, podporovat. Často byl pomocník větší (ve smyslu významu) než ten, jemuž se pomáhalo.

Žena ale není označována jenom jako „pomoc“, ale také jako „jemu rovná“, rovnocenná. Rovnost, která je refrénem dnešních dnů, byla dána již od počátku věků. V Bibli se píše: Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu, a přivedl ji k němu. Zde se opět setkáváme s řečí symbolů, která úzce souvisí s rolemi muže a ženy v rodině. Rabínská exegeze zdůrazňuje, že žena nebyla stvořena z hlavy, aby muži vládla, ani ne z paty, aby mu byla podrobena, ale z místa blízkého srdci, protože je mu nejbližším člověkem – aby muže doplňovala. Adam říká „toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla“, slova, která všichni dobře znali v jiném kontextu. Byla totiž precizovanou formulací, která měla závazný právní význam – slavnostní prohlášení syna patriarchy za dospělého a rovnoprávného dědice.

Za zmínku stojí i odhalení toho, jak rozdílně jsou muž a žena stvořeni: Adam Evu nejprve vnímal očima – muž je totiž většinou typ vizuální, což ho vedlo ke zmíněnému zvolání. To zase oslovilo Evu, která jako žena vnímá více sluchem, je typem auditivním. Hned při historicky prvním setkání muže a ženy tak spontánně došlo k porozumění a vzájemnému naplnění potřeb. Aby nebylo pochyb o rovnoprávnosti muže a ženy, dodává Adam – „ať muženou se nazývá…“ Výraz žena je v hebrejštině odvozen příponou od slova muž, je zde použito výraz íšš a íššá. Překlad kralických mužena je krásné zdůraznění jejich vzájemné spojitosti – zkuste si rozložit slova na muž(a)ena, či mu(a)žena.

Ona rovnost se nám může dnes zdát téměř automatická, nicméně přečtěte si třeba Aristotela, který píše, že muž je jediným a absolutním prototypem člověka a že žena je obrácený muž. Ale uvedu ještě jiný citát: „Muž je ochráncem svého domu, je soudcem, má větší soudnost. Pokud bije svoji ženu, je to jen lehké bití, aby se věci uvedly do pořádku, jde o ukáznění. Lehké bití z právního hlediska není bití přehnané. Neponechává stopy, nezlomí kosti, nezpůsobí krvácení, nezpůsobí smrt.“

To jsou slova arabského právníka v katarské televizi v diskuzi o bití žen. Ale zalistujme Novým zákonem, tam se o bití žen sice nepíše, ale ženám se například nařizuje: Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji… Ženy, chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění… Ženy, podřizujte se svým mužům. Takže bití žen v rámci ukáznění sice v Bibli nemáme, ale kdybychom se vrátili jen několik generací zpět, došli bychom do doby, kdy ženy u nás nemohly studovat na univerzitách, nemohly volit, nemohly mít svůj bankovní účet, nemohly vykonávat státní funkce, jen výjimečně mohly mít zaměstnání (např. jako učitelky, ale jen do té doby, než se vdaly). Křesťanství vzniká v době, kdy měly ženy vůči mužům podobné postavení, jako v současném islámu. Náprava nebyla snadná a šlo to jen pozvolna. Křesťanství totiž nemělo měnit svět revolucí, ale postupnou proměnou jednotlivců.

Muži byla předložena starost o podmínky existence rodiny a její bezpečnost, a dále hledání nových věcí a postupů s cílem rozvíjet duchovní i hmotné bohatství, a jeho prostřednictvím plnit základní úkol daný Bohem. Také stanovování pravidel a zákonů soužití ve společenstvích a dále pravidel normativní povahy. Ženě pak byla předložena správa rodiny a společenství, a také vytvořeného majetku. V Bibli se vyskytuje řada dvojic, kdy se dá říci, že jeden bývá ve funkci krále, druhý kněze, což můžeme vztáhnout i na muže a ženu. Ze čtyř základních komunikačních vlastností, které jsou vlastní Bohu, náleží roli krále zejména moudrost (ke schopnosti nalézat nové zdroje a možnosti rozvoje) a moc (kterou potřebuje k investování a provádění rozvoje, a také k ochraně). Roli kněze náleží jmenovitě spravedlnost a láska, které potřebuje ke správě společenství.

Když se díváme na příběh o stvoření, potom čteme, že vše, co stvořil Bůh, bylo dobré. Nakonec Bůh tvoří jako vrchol člověka – tedy muže. Ale dílo, úplný vrchol nebo vyvrcholení není dokončeno. Jakoby hlavní architekt poodstoupil a řekl, ještě něco chybí. Chybí finále – chybí Eva. Až Eva je oním vyvrcholením Božího nádherného, stvořitelského díla. Eva je posledním tahem mistrova štětce.

František Český

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *