Go to ...
Reklama

RSS Feed

Předvánoční rozjímání nad šancí volebního čísla 7


Ač nejsem pověrčivý, považuji sedmičku za šťastné číslo. Pokaždé, když jsem měnil auto a šel pro novou poznávací značku, požádal jsem úřednici či úředníka o číslo, ve kterém by byla sedmička. Až při při posledním autu, pořízeném na důchod, sedmičku neměli a to paní prohledala i zásoby ostatnich kolegů. Prostě nebyla k mání. Osm let jezdím bez sedmičky. Nic se nestalo a kromě běžných šrámů z parkování na pražské ulici je auto v pořádku. Tím moje důvěra v čarovnou tajemnou moc sedmičkového čísla poněkud poklesla. Čísla jsou prostě jen čísla.
Prezident Miloš Zeman dnes dostal pro lednové hlasování od státní volební komise volební číslo 7. Prohlédl jsem si i čísla ostatní osmi kandidátů. Volební týmy to nebudou mít jednoduché, pro některá čísla se budou slogany těžko hledat. A my, občané, zase budeme těžko hledat toho svého kandidáta. Všichni si sebou nesou kufry plné minulosti. Nejhorší je nálepka spolupráce se Státní bezpečností či členství v Lidových milicích, po internetu i v papírových médiích kolují krycí jména Bas, Akademik, Sázkař.
V naší činžákové ulici fungoval už za bývalého režimu tzv. konspirační byt. Tam se scházeli spolupracovníci tajné služby se svými agenty nebo rezident s agenty. O existenci funkce bytu sice měli vědět jen zasvěcení, ale o tom, co se v bytě děje, věděli  také lidé, kteří se dívali do oken odnaproti. Okna bytu totiž prozrazovala vše, ve dne byla celoročně trvale zavřená. V noci bylo většinou zhasnuto a zato všechna v okna okolních bytů svítila. Výjimku tvořily dva tři dny, kdy se v balkonovém okně svítilo a tu a tam se mihl stín postavy. Časem se dalo vypozorovat, že s blížícím se významným datem v kalendáři se vždy večer svítilo, zřejmě se podávaly zprávy o náladách obyvatel a vydávaly nové pokyny. Praxe se dochovala do dnešních dnů. Hrajeme se ženou takovou hru, kdo první zahlédne večer světla v bytě hlásí: V konspiráku se svítí! 

Když vznikla v roce 1918 naše republika, ukázalo se životní nutností převzetí byrokratického aparátu Rakouska-Uherska, včetně policie, četnictva, tajné policie. Stát prostě fungovat musí. Staronoví úředníci složili slib věrnosti a zůstali ve službě, ti kteří podmínky slibu neakceptovali, byli propuštěni. Desetitisíce vojáků se vrátily z fronty a buďto se demobilizovaly a nebo se staly novými příslušníky čs armády, kterou stát tak jako tak musel budovat. Po roce 1989 sametoví tvůrci nového státu takhle velkorysí nebyli, žádný akt věrnostního slibu neuskutečnili. Byli jsme zvyklí na prověrkové komise a tak se kádrovalo, nálepkovalo, hodnotilo kdo je větší křivák a kdo menší. Pěkně po česku, po našem. Říká se, že jeden z ministrů dokonce poskytl v předklonu druhé straně seznam všech našich zpravodajců působících na Západě. Důsledky tohoto rozvratu jsou dodnes zahaleny tajemstvím.
Každý z devíti prezidentských kandidátů má své příznivce, některý víc, jiný méně. Čekal bych, že se v rozhodujícím období před volbami budou kandidáti více celospolečensky angažovat, že se budou vyjadřovat k ožehavým problémům doma, v Evropě a ve světě. Nedělají to, ač jsou jejich postoje očekávány. Jenom muž s číslem 7 komentuje události a zaujímá postoje. Je to svérázný samorost, mnoha lidem leze krkem, žurnalistická veřejnost jej programově nenávidí a mydlí mu schody kamkoliv přijde., ke všemu co řekne. Organizují se proti němu protestní akce takové razance, jako by to byl nepřítel národa číslo jedna. Nemají pravdu, muž s číslem 7 je vlastenec a dává to nepokrytě najevo a tím jakoby točil vyzývavě rudou muletou před rozzuřeným býkem. Nechápou, že on pohrdá svými protivníky a to tak, že se jim to nestydí říkat do očí. Odmítá chodit do televize veřejné služby ve které si jediný homosexuální moderátor hraje na spravdlivého spasitele a dává nestydatě a drze najevo, že hovoří za nás všechny. Taková praxe ovlivňování veřejného mínění musí skončit, televize veřejné služby nemůže a nesmí být jednostraně zaměřena, měla by přinášet objektivní a nezkreslené informace všech existujících názorových proudů ve společnosti.
Nezastírám, že homosexuály nemusím. Je to z jejich strany módní a exhibiční póza zcela v rozporu s tradiční rodinou, společnosti nic pozitivního nepřináší. Dlouho byla považována za duševní nemoc, teprve v sedmdesátých letech minulého století byla definována jako genetická odchylka, jako homosexuální orientace. Postavení gayů a lesbiček v demokratických společnostech je vysvobodilo z trestních postihů, došlo to tak daleko, že jsou legalizovány občanské sňatky párů stejného pohlaví. Římsko katolická církev je v tomto směru konzervativnější a homosexuální páry neoddává, některé církve však ano (luteránská, protestantská etc.). Nemíním této čtyřprocentní menšině dělat reklamu, ale slibuji, že na nich, módních pozérech, nenechám suchou nit.

Je mi líto, že muž s číslem 7 na tom není dobře se zdravím. Je docela dobře možné, že když bude zvolen, může se dokonce v dohledné době stát, že bude upoután na invalidní křeslo. Ona totiž ta neuropatie dolních končetin v rozvinuté formě je hrozná a normální život omezující nemoc. Prostě člověk přestane chodit, necítí nohy, sejít několik schodů je takřka nemožné. Jistě si připomenete amerického prezidenta F. D. Roosevelta, který po dovršení třicítky onemocněl obrnou a ochrnul. Na invalidním křesle vedl prezidentskou kampaň za demokraty a porazil republikána Hoovera a stal se 32. prezidentem. V únoru 1945 se ještě zúčastnil konference na Jaltě, kde se rozhodovalo o budoucnosti poválečného světa, v dubnu téhož roku zemřel. Našemu muži číslo 7 byl jeden rok.
Naštěstí se ve společenském životě s paraplegiky počítá a jsou vytvářeny podmínky pro jejich všude tam, kde je to jen možné. Míst, kam se vozíčkář nedostane, je už dnes velmi málo. Mě osobně by prezident na vozíčku nijak nevadil, stejně jako nikomu nevadil F. D. Roosevelt. Ten dokonce navadil ani bývalému režimu. kdy se jedna z významných pražských ulic jmenovala Rooseveltova.

Držím muži s volebním číslem 7 palce a přeju mu aby zvítězil. Třeba hned v prvním kole. A tohle stanovisko zaujímám veřejně přes to, že s řadou jeho výroků je možné polemizovat a korigovat je. Přesto, že se mě nelíbí jakými lidmi se obklopuje a necháva ovlivňovat. To všechno se dá bezbolestně napravit. Důležité je, že je to čestný, nesobecký, pravdomluvný a poctivý muž. Takový má prezident České republiky být.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

2 komentáře “Předvánoční rozjímání nad šancí volebního čísla 7”

  1. Zdeněk Klátil
    18. 12. 2017 at 11.46

    S článkem pana B. Alberta souhlasím do slova a do písmene! Pan prezident Zeman má v lednových volbách můj hlas.

  2. 18. 12. 2017 at 22.57

    myslím si totéž, hlavně poslední věta, že je Zeman čestný, nesobecký, pravdomluvný a poctivý muž – tak ač nejsem znalec jeho přímé povahy, svými projevy mne získal, myslím si totiž totéž, možná se mýlím, ale doufám, že ne. Moc bych si přála aby byl zvolen presidentem, ač je vidno, že je opravdu nemocný – s čím a jak, to ví jenom jeho lékař.
    Ve srovnání s ostatními kandidáty je pro mne volba jeho jasná,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *