Go to ...
Reklama

RSS Feed

Glosy iReportera na pondělí. Volby za 11 dnů


Jako dítě a jinoch jsem miloval rozhlasové hry vysílané na Praze 1. Ze všech těch her mě utkvěla rozhlasová dramatizace Verneova románu Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy. Teprve dlouho poté jsem se dozvěděl, že Jules Verne napsal jen první čtyři kapitoly románu a celý jej dokončil po čtrnácti letech od Julesovy smrti jeho syn Michel. To ale nijak neovlivnilo můj názor na africké dobrodružství Barsaca, když byl unesen do tajemného města Blackland. Všem doporučuji ke čtení. Mě se líbil už jen ten název Podivuhodná dobrodružství … to je možná důvod, proč dnešní glosu začínám slovem:
Podivuhodná zpráva se objevila v sobotních novinách 7.10. 2017. Podotýkám, že nejsem právník a že posuzuji níže uvedenou událost jako občan: Někdejší vysoký funkcionář Ruské federace A. A. Nikolajev utekl před čtyřmi roky do České republiky a požádal zde o politický azyl. Zde se porůznu skrýval a přitom žádal o ochranu před orgány Ruska. Rusové na Nikolajeva vydali prostřednictvím moskevské prokuratury mezinárodní zatykač, naši policisté jej akcepotovali a jakmile se naskytla příležitost, tak hledaného žadatele o azyl zatkli a uvalili na něj vydávací vazbu. Nijak nezkoumali argumenty uvedené v zatykači a předali rozhodnutí o vydání české justici potažmo ministru spravedlnosti Roberu Pelikánovi. Ani ten není opravněn zkoumat důvody zatykače, nemá k tomu prostředky ani pravomoc. Platí, že papír snese všechno a v těchto případech je opatrnost zcela na místě. Agenturní zpráva uvádí, že o přípustnosti vydání Nikolajeva už dříve rozhodly české soudy (není uvedeno které) na základě ujištění ruských orgánů činných v trestním řízení, že během procesu s Nikolajevem budou dodržena všechna ustanovení o lidských právech obžalovaného. Konečné slovo o vydání do Ruska bylo na českém ministru spravedlnosti. Pan Pelikán uvěřil slibům orgánů Ruské federace a stíhaného vydal. Vydat člověka zpět do země ze které uprchl je na pováženou. Znovu připomínám, že v podobných případech se nezkoumá pravdivost žalobců cizího státu, ani se neposuzuje trestná činnost žadatele o azyl resp. mezinárodní ochranu, protože ani jeho tvrzení se nedají věrohodně ověřit. Pokud se ale policejní orgány rozhodnout azyl neudělit, zdržuje se žadatel na území bez právní ochrany jen jako turista na tříměsíční vízum. Sám by se měl po zamítnutí ochrany rozhodnout k cestě do jiného státu, ve kterém by vyřízení jeho žádosti bylo přijato s větším pochopením. Tak by to mělo fungovat. Je naprosto nepřijatelné, aby český stát jehož zahraniční politika je ostře protiruská a protiputinovská (podle ministra Stropnického je Rusko nepřítel) a my do tohoto prostředí vydáme člověka, který u nás hledal ochranu. To jsme tedy kabrňáci! //  Volal mě kamarád a ptal se jak vidím budoucnost Španělska potažmo Katalánska. Nejsem „slepým mládencem” a neumím věštit, jen porovnávám současné události s těmi, které proběhly před lety letoucími a jak nakonec skončily. Španělsko podle všeho se nebude chtít dobrovolně vzdát katalánské zlaté ekonomické slepice a tak učiní vše pro zachování celistvosti země. S největší pravděpodobností se uskuteční „španělská normalizace”, separatisté budou přesvědčeni o svých omylech, posypou si hlavu popelem a zůstanou nadále přisáti k erárnímu rozpočtu. Tenhle princip ekonomické závislosti je všude na světě stejný, proč by tedy Španělsko a Španělé měli být výjimkou. Normalizace bude trvat rok dva a vše se vrátí do zajetých kolejí. Tím ale ani v nejmenším neříkám, že se mě taková vize budoucnosti Španělska líbí. Já osobně bych raději viděl osamostatnění Katalánska a vznik nové republiky na území Evropy, ve které si lidé sami rozhodnou o svém osudu. Nejvíce se bojím silového řešení situace, kterým vyhrožuje premiér Mariano Rajoy a který je připraven ho uskutečnit. Nechci cynicky připomínat, že na občanské války jsou Španělé zvyklí a že to tedy nebude žádná politická novinka. Jenže obvykle jsou to drahá ponaučení protože stojí lidské životy a to není dobrá vyhlídka. Jak se zachová Evropská unie? Má právo vstupovat do vnitřních událostí členské země? Kdo má právo žádat EU o pomoc? Katalánci nebo zbytek Španělska? Platí vůbec právo národa na sebeurčení? Jak vidno, je normalizace nejsnadnější a hlavně nekrvavou cestou. Uvidíme za týden za čtrnáct dní…

Břetislav Albert
Na snímku převzatém z denního tisku vede vězeňská eskorta žadatele o politický azyl A.A. Nikolajeva do soudní síně. Druhý snímek vložený do textu snad ani nepotřebuje překlad (Katalánsko není Španělsko)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *