Go to ...
Reklama

RSS Feed

První záříjový glosář. Do voleb 49 dní


Pan Bělobrádek se pohybuje na české politické scéně s razancí verbálního buldozeru. Tuhle se zase nekontroloval a jal se poučovat nějakou paní o správném použití výrazu o smrti jejího psa. Pes podle Bělobrádka neumírá a hned zabrousil na vratkou politickou půdu a pronesl nesmrtelnou tezi o tom, že zvířata neumírají a dávat jim lidské vlastnosti je prý levicový postoj. No to je tedy objev. Budeme kvůli němu muset projí stohy čeké literatury a opravovat klasiky, aby se z nich náhodou nevyklubali levicoví pomatenci, kteří nechávají přátele lidí umírat. Napsat o věrném rodinném příteli o kterého jste se patnáct či dvacet let starali a on vám věrně naslouchal a chránil vás, že takový tvor chcípnul je nehezké a vůbec to neodpovídá významu tohoto pejorativního slova. Před mnoha a mnoha lety jsme měli na biologii vzácného a moudrého člověka, pana učitele Procházku, který měl na svou dobu neotřelé vyučovací metody. Dneska by byl zcela jistě několikanásobný držitel Zlatého Amose. Stejně jako jeho kolega na vědy matematické pan učitel Komárek. Pan učitel Procházka nám jednou vyprávěl o smrti zvířat. Pamatuji si dodnes jeho výrok o tom, že jsou pouze dva druhy ze zvířecí říše o kterých se může říkat a psát, že zemřeli. Jsou to koně a včely. Je to kvůli tisíciletému soužití s člověkem a také o jejich významu v historii člověka. Citoval nám zpaměti díla literatury, kde jsou o tom významné zmínky, přidal příklady ze života. Pamatuji si jeho výklad dodnes a tento názor jsem předal synovi i vnučkám. Pokud mají lidé doma své zvířecí mazlíčky, miláčky, věrné kamarády kteří mají své jméno a patří do rodiny, nebo tvoří s člověkem nerozlučnou dvojici a jednou přijde jejich čas a odejdou z tohoto světa, nechť si každý nazve jejich odchod jak chce. Pro mne však umírají pouze koně a včely. A bohužel i lidé. // Nepatřím k těm, kteří před autoritami padají na zadek a slepě důvěřují všemu, co autorita vypráví. Také záleží na tom, kdo onou autoritou je. Tak například pan profesor Jan Pirk, známý a uznávaný kardiochirurg IKEMu poskytl Parlamentním listům rozhovor, kde mimo jiné řekl: „Jak si někdo může myslet, že se tady budou migranti resocializovat, když se snažíme, aby se tady malá skupina Romů nebo cikánů v ČR sžila a nepodařilo se nám to za čtyřicet let, i když se do toho vkládaly obrovské prostředky. Mám kamarády v Mostě, takže vím, že po třech letech od opravy bytů na sídlišti v Chanově, která stála spoustu peněz, to tam bylo opět zdevastované a může se to dělat znova.” Celý rozhovor byl o něčem jiném, šlo v podstatě o hodnocení migrantů a o jejich zařazení do české společnosti. Profesor Pirk vyjádřil přesvědčení, že integrace není (až na vzácné výjimky) možná. Jako občan s tím souhlasím, jen se divím, že naše sdělovací prostředky, ať veřejné služby či soukromé, nás o této skutečnosti neinformovaly. Zřejmě kvůli tomu, aby se nevyvolávaly nenávistné postoje vůči tomuto etniku. Já se domnívám, že žádné zprávy nemohou vyvolat vůči nim nenávistné postoje. Ony ty postoje jsou už dávno v našich myslích zakódovány a je vystavěna neviditelná bariéra neumožňující bezproblémové soužití. Není divu, Romové, donedávna cikáni, žijí na našem území více než osm set let a jejich kultura se s naší prostě nepropojila, částečně proto, že pro naše předky to byla cizí kultura s jinými žebříčky hodnost a z jejich strany nebyla snaha a vůle se přizpůsobit a přijmout pravidla většiny. Osm set let je poměrně dlouhá doba, vždyť porovnejte dobu od objevení Ameriky (1492) do dnešních časů. Za 525 let vznikla multietnická společnost s nejvyšší technologickou vyspělostí. Má samozřejmě etnické problémy zapříčiněné násilným a nepřátelským stěhováním levné pracovní síly z Afriky na území Ameriky. S tím si bude muset americká demokracie poradit, v tom jí radit nemůžeme neboť tuto historickou zkušenost nemáme a náš selský rozum na takové rady nestačí. A možná že to je dobře. Vždyť si neumíme poradit ani s naším menšinovým etnikem. // Když už jsem zavítal na Parlamentní listy nedalo mě to a musel jsem se podívat na jejich obsah. Zaujal mne článek ve kterém profesor Knížák (bývalý rektor AVU, který nemá ukončené středoškolské vzdělání) říká: „Estébák Babiš má na prezidenta složku a drží ho v šachu. Jestli se stane premiérem, je to konec demokracie a důvod k odchodu ze země.” Dále vyslovil smělou myšlenku a vážné pochybnosti o příčetnosti prezidenta Miloše Zemana. Neúcta k vůdčím osobnostem je evergreenem tohoto samozvaného giganta českého uměleckého světa, tu projevil už vůči Václavu Havlovi na bilboardech s podivnou kompozicí. Vlastně neznám osobnost vůči které by se tento samorost nevymezoval. Osobně doporučuji si přečíst nejen článek PL o Knížákovi, ale především šťavnatou diskuzi pod článkem. Jak praví latinské Vox populi, vox Dei čili „Hlas lidu, hlas boží” a tentokrát je úsloví naplněno více než stoprocentně.

Břetislav Albert
Ad foto: Na internetu lze najít i první sochařský portrét prezidenta Havla z devadesátých let od Milana Knížáka

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *