Go to ...
Reklama

RSS Feed

Mladí to nemohou pamatovat, ale takové to bylo. Volby za 64 dny


V časech Pražského jara bývaly novinové stánky ráno co ráno obsypány chtivými čtenáři. Mnozí si odnášeli i několikery výtisky, protože každé noviny přinášely své vlastní informace o společenském dění. V týdenících vedl spolehlivě Reporter, Literární listy, Mladý svět, Student a další periodika. Co by dnes vydavatelé za takový čtenářský zájem dali! Dodnes střežím a nikomu nepůjčuji svázané ročníky Reportera, Studenta a Literárek. Ani jeden z citovaných titulů nepotřeboval státní dotace. To mě napadlo jako první, když jsem v Právu 17. srpna zahlédl článek podepsaný šéfredaktorem současných Listů Václavem Žákem. Píše, jak jinak, o kauze Babiše, o podílu prezidenta Zemana a podobnosti s konáním amerického muže číslo 1, prezidenta Trumpa. No budiž, máme svobodu projevu, ať si pan Žák píše o čem chce. Před časem jsem obešel asi dvacet vršovických trafik a prodejen s novinami a dotazoval se na časopis Listy. Nikde ho neměli. Až v trafice na Vršovickém náměstí mě poradil starší prodavač, abych zašel do Fišerova knihkupectví v Kaprovce, tam prý je zahlédl. Odvětil jsem, že toto knihkupectví již dnes není. Na webových stránkách se Listy hlásí jako pokračovatelé Listů vydávaných v římském exilu Jiřím Pelikánem jako orgán československé socialistické opozice. Po Listopadu se přesunula redakce do Prahy a od roku 2003 se nachází redakce v Olomouci pod nakladatelstvím Burian a Tichák. Tak to je. Takže lze shnrnout: Dnešní Listy Václava Žáka, čerpající dotaci ministerstva kultury, nemají kontinuitu s populárním týdeníkem Pražského jara nic společného. Dvouměsíční periodicita Listy odsuzuje do kategorie nečtivých a nehledaných, když navíc najdete v redakční radě Listů Jiřinu Šiklovou, svitne i zabedněnci, že zaměření periodika bude silně sluníčkářské. //  Ve čtvrtek 17. srpna se konala tisková konference dvou neúspěšných kandidátů do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, spisovatelky Lenky Procházkové a šéfa Jazzové sekce Karla Srpa. Senátoři, kteří je měli podle zákona jmenovat, je neschválili. Ve zdůvodnění opírajícím se o zákon o zřízení ÚSTR se říká, že za člena Rady nemůže být jmenovám ten, kdo byl letech 1948 až 1989 členem KSČ. A je to. V Senátu samotném, odhaduji, může být tak třetina bývalých komunistů. V parlamentu zhruba také tolik, na ministerstvech a státních orgánech bude situace podobná. A to jsou exekutivní a nebo zákonodárné instituce. ÚSTR zkoumá minulost a o ničem nerozhoduje, jen dává jakýsi sumář naší minulosti. Chtěl jsem napsat objektivní, ale nejsem o objektivitě přesvědčený. Lenka Procházková nebyla nikdy členkou KSČ, její otec ano, ale to údajně nemá vadit. Lenka podepsala jako jedna z prvních Chartu 77 a nesla následky podpisu až do Listopadu. Byla životní partnerkou Ludvíka Vaculíka, autora Dvou tisíc slov a řady významných literárních děl. Lepší posudek z minulosti už má jen málokdo. U senátorské kádrové skupiny však neprošla. Karel Srp zvolil jinou taktiku, řekl, že si nepamatuje, že by byl členem komunistické strany. Tak bylo na kádrovácích Senátu, aby mu dokázali opak. Nestalo se, ale pro jeho vzpurnost mu dali velký černý puntík. Byl tak velký, že zakryl všech 23 knih edice Petit, které Jazzová sekce za minulého režimu potají redakčně připravila a vydala. Karel Srp jako vydavatel se nebál uvést do tiráže těchto knih své jméno, prestože věděl, co si tím způsobí. Pohotovostní příruční zavazadlo s pyžamem, zubním kartáčkem, mýdlem a pár drobnostmi měl stále připravené. To nemohl říct ani jeden z těch, kteří o něm rozhodovali. Já osobně mohu Karlu Srpovi dosvědčit, že se choval statečně a nezradil naši malou skupinu, která se podílela na vydání knihy Jaroslava Kladivy Poslední z transportu, vyprávějící o tom, jak se chovali někteří Češi v koncentračním táboře Mauthausen. S dokazováním členství či nečlenství v KSČ bude mít kdokoliv ze státní správy, soudů a zastupitelů zřejmě problém. Partaj nikomu seznamy bývalých ani současných (do Listopadu 89) členů nedala k dispozici a tak všichni (a nebylo jich málo, celkem 1,5 milionu) mohli přejít do novodobé ilegality. Proto Karel Srp může klidně tvrdit, že nikdy v KSČ nebyl. To si takovej Milouš Jakeš nemůže dovolit. Jsem zvědav, kterou osobností bude Rada ÚSTR doplněna.

Břetislav Albert
Autor fotografie: Josef Kopecký

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *