Go to ...
Reklama

RSS Feed

Proč jsem si přestal vážit herce Donutila


Přítel Zdeněk ze západních Čech mě upozornil na neuvěřitelnou věc, která spatřila světlo světa a to ve vysílání České televize a to dokonce na Déčku určeného primárně dětem. Za peníze koncesionářů byla loni natočena verze Sněhurky nad kterou zůstává rozum stát.

Odbočím: Už jste jistě zaregistrovali, že filmoví a televizní tvůrci na západ od nás prošli nějakým přesvědčovacím kurzem o genderové vyváženosti v obsazování hlavních a vedlejších rolí. A tak kroutíme hlavou nad tím, proč se v typické anglické vesnici – vyvražďovaném Midsomeru – náhle z ničehož nic začali jako starousedlíci objevovat černoši a Pakistánci. Že se toto promíchávání etnik objevuje a hollywoodské produkci nás už nijak nepřekvapuje. Jen je dobré vědět, že zastoupení Afroameričanů není 50 ku 50 procentům, ale je to tak, že bílých Američanů je 75 procent z celkového počtu obyvatel, Afroameričanů je 12 procent a zbytek obyvatel tvoří Asiaté. Původních obyvatel Ameriky, etnických Indiánů, je cca 1 procento. Je nutné podotknut, že mezi bílé Američany se pro účely entického rozlišení počítají i přistěhovalci ze Středního východu a ze Střední Asie. To jsou oficiální čísla.

Až budete příště sledovat nějaký americký film, zaměřte se i na uplatňovaná genderová, etnická pravidla. Ve starších filmech se toho nedočkáte a tam se dvanáctiprocentní měnšina vyskytuje v přirozeném zastoupení. S rodilými bílými Američany na toto téma nezavádějte řeč, brzy přehodí výhybku na počasí v Evropě. Nepovažuji se za rasistu ani xenofoba, ale zastávám názor odborníků, kteří již před dávnými lety varovali před mísením ras. Nejen kvůli odlišnému životnímu stylu etnik, rozdílu v náboženství a společenských zvyklostech. Navíc příslušníci malý nepočetných národů jsou na mísení etnik velmi citliví, mají obavu ze ztráty národní identity. A to je právě náš případ. Kromě zmíněného názoru na smíšená manželství doplácejí především jejich děti v dětských kolektivech většinové společnosti. Děti dovedou být vůči sobě neuvěřitelně kruté. Co takové stavy mohou způsobit na dětské psychice nechám na vás.

Vracím se k původnímu tématu: Miroslav Donutil, kterého jsem si řadu let vážil jako výborného divadelního herce (až do příběhů s Doktorem Martinem) i jako představitele charakterních filmových a televizních rolí. Až jsem uviděl Sněhurku a 70 trpaslíků (není to textová chyba – trpaslíků je vskutku sedmdesát). Nemá cenu kriticky dál psát o něčem, co si nemůžete sami prověřit a zkontrolovat. Tak si zkopírujte tento odkaz a vložte jej do vyhledávače https://youtu.be/z8lVw4i6iIs a věnujte deset minut Donutilovu vyprávění. On není autor, nejsou to hercovy myšlenky. Pokud by ale s obsahem vnitřně nesouhlasil, nemusel se angažovat jako hlasový profesionál. Přijmout roli znamená souhlasit s jejím vyzněním. A nejde jen o to, že dnešní doba je citlivá na otázky migrace. Do naší republiky se doposud migranci nehrnou, nemůžeme konkurovat sociálním výhodám jaké jim poskytují Němci, Švédové, Francouzi a další. Nejsme tak bohatý stát a nemáme na rozhazování. Nemáme, bohužel, dostatek prostředků pro naše nemocné děti a tak se vyhlašují sbírky. Zatím můžeme být takříkajíc za naši ekonomickou chudobu rádi, ale v Africe údajně čekají (na povel?) miliony dalších migrantů. Ti se možná spokojí i s naším málem.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *