Go to ...
Reklama

RSS Feed

Demokracie


Je dobré, že se můžeme právě v těchto dnech zamyslet nad sebou samými a nad naším vztahem k demokracii, nad tím jak jí mezi sebou a nebo ve veřejném prostoru užíváme. V právě vyrhrocené vládní krizi, při rozkmotření předsedy vlády s prezidentem, při hodnocení veřejnoprávních médií. Tam všude cítíme potřebu se o demokracii opřít a zaštítit se jejími principy. Slyšíme a vidíme, jak mnozí politici z pravicového břehu veřejně urážejí hlavu státu, jak se vůči prezidentovi vymezil předseda senátu a tak není divu, že většina lidí, kteří nedali prezidentovi svůj hlas ve volbách ve kterých jejich favorit propadl, se uchylují k urážkám a invektivám ze kterých je člověku smutno. Takhle jsme si demokracii nepředstavovali. Vítězství většiny neznamená, že poražená menšina se začne chovat jak stádo utržené z řetězů. Domnívají se, že nyní mohou všechno. Oni přece prezidenta nevolili, není to jejich prezident, neuznávají ho! Nejsou schopni zachovat ani elementární pravidla slušnosti a hanobí havu státu kudy chodí. Co jim udělal? Nic. Prostě díky hlasování vyhrál a porazil tak protikandidáta. To byl jeden a jak se zdá, tak ten nevýznamnější okamžik vzniku protizemanovské averze. Do druhého si naběhl na vidle Miloš Zeman sám, ve veřejnoprávním rádiu začal rozebírat aktivitu podivné undergoundové hudební skupiny z Ruské federace vystupující pod názvem Pussy Rijot. Nechtějte raději vědět co znamená překlad anglického názvu volně přeložený do češtiny. Jsou to výrazy ve slušné společnosti neakceptovatelné. Prezident název přeložil a tím spustil na sebe lavinu kritiky od svých nevoličů, kteří jakoby na takové uklouznutí čekali. Pokud byste si tuto eticky problematickou událost chtěli oživit, stačí zde na iReportéru zadat název skupiny do vyhledávání.

Další kroky prezidenta hodnocené jeho odpůrci negativně následovaly, kdejaká maličkost se stala a stává dodnes důvodem ke skandalizován a urážení. Zveličování a dramatizování se děje podle pravidla přeměny komára ve velblouda. Musím přiznat, že se mě řada výroků a postojů hlavy státu nelíbí a nesouhlasím s nimi. Ale ani v takovém případě se nesnížím k podlému a anonymnímu urážení a nadávkám. Jsem však schopen napsat svůj odlišný názor a zveřejnit ho. Vždyť je to kouzelné, že můžeme vyslovit bez obav kritiku či jiný názor kohokoliv. Bez obav z následků. Mladí lidé nemají historickou zkušenost a nepamatují doby, kdy v naší zemi nebylo rozumné vyslovovat vlastní názory. Pamatuji cenzory v tisku, následně autorskou autocenzuru, pamatuji, že v redakcích byli dočasně zástupci cizích vojsk. Po roce 1969 byli propuštěni z médií všichni tvůrci s odlišnými názory a bylo to. Dosazení či jmenovaní šéfredaktoři pečlivě přepečlivě četli rukopisy aby se neobjevila jediná protirežimní poznámka. Nastalo období tuhé normalizace. Vůbec nemá cenu rozebírat sémanticky výraz normalizace. V časovém kontextu to tak jako tak byl protimluv.

Před několika dny jsem dostal od přítele pozvánku na pietní akci konanou na Čestném pohřebišti na Olšanech u příležitosti 72. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Vím stejně jako vy, že jsme nebyli osvobozeni od německého poručí jen Sověty, že osvoboditelé byli ze spojeneckých armád z mnoha států světa včetně Čechů, Moraváků a také Slováků, kteří odešli bojovat do ciziny. Nikdo však nemůže zpochybňovat fakt, že nejvíce padlých měli na svém kontě Sověti. Je velkou chybou historie a jejího současného výkladu, že se nyní na úlohu SSSR při našem osvobození jakoby zapomíná a jsou vyzvedávány osvobozovací zásluhy Američanů a Britů. Jejich vojska se zastavila na demarkační čáře. A tak jsme po roce 1948 nesměli veřejně slavit v Plzni, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Rokycanech, Stříbře a na mnoha dalších místech připomínat vlajky a národnost osvoboditelů. Zatajování historických skutečností, falšování a deformování dějin se nemůže vyplatit. Dříve nebo později se obrátí proti osnovatelům takových praktik. V pondělí 8. května 2017 se sešlo u pomníku osvoboditelům na Čestném pohřebišti několk desítek postarších lidí, někteří ve svých bývalých uniformách veteránů URNA, vojsk Pohraniční stráže ČSSR a jiných jednotek. Také jeden plukovník Policie ČR na penzi. Mezi hosty byli i mladší lidé, snad příbuzní, snad náhodní kolemjdoucí. Vyslechli jsme si několik projevů na aktuální témata, řečníci byli odměněni potleskem, zazněla hymna SSSR a ČSSR, česká i slovenská část. Shromáždění se poté v klidu a míru rozešlo. Nikdo z přítomných neurazil prezidentta ani jiného ústavního činitele, ba ani žádného představitele pravicových stran. A že by si to někteří za své výroky v poslední době zasluhovali. Je vhodné poznamenat, že aktu z povzdálí přihlíželi příslušníci Policie ČR, Městské policie a zřejmě i několik neuniformovaných osob, snad příslušníků BIS či Vojenského zpravdajství? 

Bylo to příjemně a užitečně strávené slavnostní slunečné dopoledne v demokratické České republice.

Břetislav Albert
Foro autor

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *