Go to ...
Reklama

RSS Feed

Pokloňme se jedné české ženě


Příběh o úžasném člověku, příběh o Věře Sosnarové (5.5.1931), těžce zkoušené lidskou nenávistí, zlobou, sobectvím a tyranskou mocí, kterou – podle jejího vyjádření – po celou dobu držela víra v Boha, modlitba ve vysvobození a víra v návrat do rodné vlasti.

Nevšední a mimořádně těžký životní úděl brněnské rodačky, která ze zlovůle sovětské moci a licoměrnosti českých úřadů byla NKVD odvlečena během osvobození v květnových dnech roku 1945 na Sibiř do nechvalně proslulých táborů Gulag společně s matkou a mladší sestrou. Vše jako odplatu za to, že její matka po bolševické revoluci v roce 1917 si dovolila opustit s českými legionáři válkou a hladem zmítané Rusko a našla nový domov v Československu.

Ano přežila, přežila znásilňování, bití, mlácení, mučení, ale také zimu, hlad, těžkou dřinu, špínu i nemoci. Ano, přežila 20 let v lágrech Gulagu, nejdříve 8 let v lesních táborech, kde se pracovalo za opravdu nelidských podmínek 12 hodin denně – pracovní náplní bylo kácení lesů, kde si prodělala tyfus, a pak dalších 12 let neskonale tvrdé dřiny v azbestových uranových dolech, na rybářské lodi, ve slévárně, až nakonec skončila v ruském kolchoze. A teprve odsud na osobní přímluvu předsedy ruského kolchozu, který měl kontakty na JZD na Moravě, se dostaly spolu se sestrou (ale zase až po třech letech) zpět do Československa.

Na závěr: Nelehké konstatování, jak se vláda rodné země zachovala k této ženě a její sestře! A také k dalším a dalším, pro nás dnes již neznámým lidem, kteří prošli podobnými příkořími. Žádné odškodnění, poněvadž jste vy osobně nepředložila doklady! To, že vám je úřady této země zabavily, to že jste musela dlouhých 25 let povinně docházet na STB a znovu a znovu podepisovat slib mlčenlivosti o svém utrpení v ruských Gulazích pod pohrůžkou opětovného vězení a deportace na Sibiř, o tom se nikde nehovoří a za to i dnes zase nikdo nenese zodpovědnost!? Smutné potvrzení toho, jak se k vám vaše rodná vlast macešsky zachovala! A slova samotné paní Věry Sosnarové: „Vždycky naše vláda, všechny noviny a rozhlas říkají, že v lágrech v Německu byli lidi mučeni, mluví se o Židech a o všech možných. Ale nikdá v životě nikdo nevzpomene na ty český lidi, co zahynuli na Sibiři. Nemyslete, že jich bylo málo! Bylo jich hodně. A kdo zůstal živej? Pár lidí zůstalo živejch, co se vraceli domů.“

Věra Sosnarová je poslední žijící pamětnicí. A Pán Bůh zaplať, že může mluvit!

Josef Ptáček

Poznámka redakce: S paní Věrou Sosnarovou se můžete osobně setkat 12. března 2017 v 15.hodin v Kolíně v Husově domě (Duškova síň).

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *